Zimní pádlování nabízí vodákům mnoho radostí a neobvyklých zážitků, ale také mnoho nebezpečí, na která je dobré být připraven a nepodceňovat je. O správném oblečení si povídáme v samostatném článku, ale co když vyplujeme na řeku? I během plavby nás mohou čekat různé nástrahy.
Když je zima, bývá většinou i sníh. V našich končinách nebývá situace nikterak dramatická, ale pokud vyrazíme třeba na brzkou jarní Kamenici, můžeme už narazit na poměrně bohatou sněhovou nadílku. Sníh se rád drží nejen na březích řek, kde může tvořit bariéry, které by nám mohly znemožnit opuštění řeky v případě potřeby, třeba i kvůli prohlížení, ale rád se drží i na kamenech a dalších objektech v řece, kde tvoří jakési „čepice“.
Díky tomuto jevu se může stát pohodová zimní plavba solidní navigační zkouškou. Přes sněhové „čepice“ není pořádně nikam vidět a člověk jede doslova naslepo. Třeba na „brzkojarní“ Jizeře je tento jev velmi častý. Pokud situace dosáhne extrému, můžou se tvořit i sněhové tunely, do kterých by mohl vodák snadno zmizet. Zda projede, nebo ne, to pak už bude jen na přírodě. U řek ve vyšších horách (Alpy) navíc hrozí laviny spadlé do řeky, které se udrží ještě velmi dlouho a opět vznikají nebezpečné tunely – učebnicovým příkladem je rakouský Koppentraun, kde je lavina každý rok snad do června.
Se sněhem souvisí i padlé stromy a polámané větve, které mohou blokovat koryto řeky. Pod tíhou sněhu se stromy snadno lámou a vývraty nejsou ničím neobvyklým. Mějte tedy na paměti, že v zimě a po zimě se řeky mohou padlými stromy hemžit. Klasickým příkladem je opět naše Kamenice, která bývá po zimě, než ji před jarními závody pročistí, zapadaná. A jako naschvál většinou v těch nejstrmějších pasážích!
Pokud opravdu mrzne, vodní plochy zamrzají. Čím méně voda proudí, tím náchylnější k zamrznutí je a v podobě ledu na nás také mohou čekat perfektní pasti. To si tak v klidu plujete po jezeře, příď lodi prořezává ledový škraloup – a najednou se zastaví. Škraloup se změnil na poměrně silný led a „je vymalováno.“ Je potřeba vycouvat a dostat se na vodní plochu, která proplutí umožňuje. Někdy je možné na led vstoupit, ale to si musíme být jisti, že je opravdu silný a udrží nás. Je to ale situace, kterou nelze v žádném případě doporučit a je lepší se kontaktu s ledem vyhnout. Proboření se je jen začátek pořádného maléru.
S ledem souvisí i další nepříjemnost, a sice namrzání stříkající vody na oblečení. Je pravda, že to už musí být pořádná rákoska a málokdo by v takové vyplul, ale když už se to stane, je to velmi nepříjemné. Voda se doslova lepí na pádlo, mokré oblečení je jako z betonu a z vodáka se pomalu začíná stávat skleněný mužíček.
A když ledy a sněhy povolí? Zdaleka není vyhráno. Ledové kry se valí dolů korytem a rády se zachytávají a kupí na nejrůznějších místech. Vznikají pak jakési hráze, které se chaoticky pohybují a mohou zadržovat i slušné množství vody. Když se pak taková ledová bariéra protrhne… No, však si to dovedete představit. O ledových sifonech ani nemluvím. Ono stačí, když si řekou sem tam nějaký ten kus ledu jen tak volně proplouvá, občas vám vrazí do lodě a vy musíte manévrovat, abyste udrželi správnou stopu.
Až vyrazíte na zimní a jarní pádlování, nezapomeňte se pořádně obléknout a vybavit, to platí vždycky. Myslete ale také na nebezpečí, které může číhat při plavbě samotné. Ani sebelepší vybavení vás z ledového nebo sněhového sifonu nevytáhne.
