Poté co si naše už značně sehraná mikroparta užila slunečnou sobotu na Dračici, začaly se kout plány na neděli. V autě, bez internetu, toho dneska moc nevymyslíte, tak nezbylo, než žhavit drát a volat ostatním pádlistům co a jak. Jeden z dotázaných, Haf, nás začal lákat na Vlašimskou Blanici. No, popravdě se nám moc nechtělo.
O to nepříjemnější je pak zjištění, že se teprve nacházíme u levostranného přítoku, který má signalizovat polovinu naší trasy. V ten moment Haf nenápadně poodjíždí a my jej neuvidíme dřív než u auta. To naštěstí nebylo zas až tak daleko a my se mohli ohřát Alčinou gulášovkou..
Text: J.J.
:-)) To mám radost, že se našli další dobrodruzi (chtěl jsem použít původně jiný termín), kteří se nechali vylákat na Vlašimskou Blanici. Já tohle martirium podstoupil loni. Jako bonus jsme si vybrali teplotu -5°C, která se stmíváním ještě klesla na dvojnásobek. Počet padlých stromů byl asi tak stejný. Předloktí jsme měli jak v sádře a šprajda po vystoupení držela stejný tvar, jako by byla ještě na límci kajaku. O sudnavání vest se zamrzlými přezkami a dvojnásobné váze kajaků už ani nemluvím. Tuhle řeku již nikdy více :-))