O minulém víkendu proběhl na Vltavě tradiční závod Budějovice – Praha, letos ve zkrácené verzi Slapy – Praha. Závodníci bojovali nejen se vzdáleností 32 km, ale také s pálícím sluncem.
Před letošním ročníkem tradičního závodu se odehrálo několik změn. Stávající ředitel závodu Michael Odvárko předal otěže pořadatelskému týmu u z Lokomotivy Braník v čele s Pavlem Šárou. Nezkušení organizátoři vsadili na jistotu a všechnu energii vrhli do krátkého závodu ze Slap do Prahy. Označení krátké lze považovat částečně za eufemismus, protože trať z pod přehrady v Třebenicích i tak představuje pěknou porci 32 km, která představuje pro nejrychlejší něco přes dvě hodiny pádlování, tedy takřka přesnou maratónskou distanci.
Další novinkou letošního roku bylo uskutečnění nominace na Mistrovství světa v kanoistickém maratonu v rámci závodu a také jeho zařazení do série veteránského Českého poháru. Tato všechna nová lákadla způsobila rekordní účast na závodě. A tak se v sobotu 15.8. krátce před polednem pod masou betonu hráze hemžilo v chladivé vodě 88 plavidel různých velikostí až barev. Počasí se na chvilinku umoudřilo a startovní výstřel z pistole zazněl během drobounkého osvěžujícího deštíku. Ten bohužel netrval dlouho a brzy krom závodního vypětí zkoušela závodníky i nemilosrdná výheň tropických teplot.
Brzy po startu se oddělila vpředu jedoucí smečka rychlostních kanoistů rozdávajícíh si to mezi sebou o posty na stupních a i reprezentační trika pro závody za měsíc v Maďarsku. Další pádlující si jistě zvládli během svižných záběrů vychutnat i malebné údolí bývalých Svatojánských proudů. Divoká řeka dávno zmizela pod hladinou nejstarší přehrady vltavské kaskády (Štěchovice 1938-1944), ale malebné údolí zůstalo.
Pod přehradou borce brzy přešla radost z organizátory precizně zameteného přeběhu, neboť dlouhotrvající sucha znamenaly minimální odtok a tím znehybnění jednoho z mála proudících úseků řeky na trase. Potom následovaly dvě dlouhé, psychicky vyčerpávající roviny až do Vraného. Krom zrychlujících soupeřů ze na pádlisty čekaly i nepříjemné vlny od člunů s vodními lyžaři. Ubývající síly a horko spolu z vlny ze všech stran prověřily stav závodníků. Následoval druhý přenos s občerstvovací stanicí a hrstkou bouřlivě fandících příznivců na přehradě ve Vraném.
Pak už jen přes Zbraslav do Modřan k poslední vodácké atrakci na Vltavě pod Budějovicemi. Je až neskutečné, že mezi Českými Budějovicemi a Prahou zůstal jediný „sjízdný“ jez s vodáckou propustí až právě na jižním okraji Prahy. Ostatní vorové propusti zmizely pod hladinami větších vodních děl a dokonání zkázy způsobil projekt „splavnění“ Vltavy až právě do Budějovic. Splavnění to ano, ovšem pro velké motorové lodě vyžadující plavební komory. A tak poslední zbytky staré tratě Budějovic jsou již nenávratně pryč.
Zatím na čele závodu u bývalé státní loděnice v závěrečném sprintu vítězil Jakub Adam z pražské Dukly před svým oddílovým kolegou a deblovým parťákem Pavlem Davídkem. Trojnásobný vítěz z ultramaratonu Petr Mojžíšek dojel tentokrát až třetí. V ženách zvítězila ostřílená medailistka ze světových maratónů Lenka Hrochochové z Děčína. A v prestižní kategorii C2 turistů dopádlovali do Braníka první Vráťa Odvárko s Jirkou Vrdlovcem také z Dukly Praha.
Po dojetí všech závodníků následovalo vyhlášení výsledků s následným vodáckým večírkem, kde padlo mnoho pochvalných slov pro organizaci a slibů, jak se zas za rok všichni v polovině srpna shledáme.
Foto: Michal Odvárko, kanoistika Ústí
