Zánět ucha – někdy též kajakářské, surfařské nebo plavecké ucho. Vznik, léčba a prevence.

I přes veškeré radosti, které nám voda a pobyt v ní přináší, jsou zde také nástrahy. Pomineme-li objektivní rizika ohrožení života, jsou zde i drobnější situace, které nám mohou do značné míry komplikovat život. Samotné vlhké prostředí dokáže působit mnoho nepříjemností na různých částech těla. Dneska se podíváme na ucho a jeho zánět(y), které mohou v horších případech vyústit až v nepříjemné exostózy.

Ucho je poměrně komplikovaný smyslový orgán, který kromě zajištění sluchu ovlivňuje ještě rovnováhu. Můžeme ho rozdělit na tři základní části:

• zevní ucho – boltec, zvukovod a bubínek, přičemž boltec a částečně zvukovod jsou jediné viditelné části.
• střední ucho – dutina bubínku ve spánkové kosti, najdeme zde tři malé kostičky: kladívko, kovadlinka, třmínek, které přenášejí intenzitu kmitů do vnitřního ucha. Do středního ucha ústí Eustachova trubice (spojnice středního ucha a nosohltanu), která slouží k vyrovnávání tlaku na obou stranách bubínku.
• vnitřní ucho – kostěný a blanitý labyrint, oba vyplněné lymfou, kde se přenášejí signály na sluchový nerv a dále do mozku.

Z hlediska vodáckého sportu nás bude zajímat především zevní ucho. Okem viditelný ušní boltec je u člověka poněkud nadbytečný, je prokázáno, že jeho ztráta neovlivní schopnost slyšet. Na rozdíl od zvířat nevyužíváme ušní boltec k zachycení zvuku ani k jeho nasměrování. To podstatné se odehrává uvnitř.

Zevní zvukovod má samočistící schopnost, postupně se zde vytváří ušní maz, který má za úkol udržovat zvukovod stále průchozí. Maz se velmi pomalu pohybuje směrem od bubínku k ušnímu boltci a unáší s sebou nečistoty. Pokud dojde k porušení této samočistící schopnosti, dochází k zánětu.

Kajakářské ucho – známější pod názvem plavecké ucho (přece jen plavec pod vodou tráví více času a po světě jich běhá o něco více než kajakářů). Někdy je ve světě také znám pojem surfařské ucho (surfaři se taky hodně máčejí a ve vodě tráví spoustu času). Pojmenovat problém můžeme různým způsobem, příčina a způsob řešení však zůstávají stejné.

Dita Podhadská pro nás napsala i další články z prostředí první pomoci a zdravovědy, které využijete jak ve vodáckém prostředí, tak mimo něj. Přečtěte si je všechny:

Vodácká, outdoorová nebo cestovní lékárnička – obsah, vybavení a vhodné obaly
Podchlazení a jeho řešení v terénu
Zánět ucha – někdy též kajakářské, surfařské nebo plavecké ucho. Vznik, léčba a prevence. (právě čtete)
Jak řešit vykloubené / vyhozené rameno
Poranění končetin na vodě i mimo ni
Záchrana tonoucího — je dobré být připraven!

Kajakářské ucho označuje zánět zevního zvukovodu způsobený vlhkým prostředím. Přispět ke vzniku kajakářského ucha můžeme i my sami a často to děláme – špatnou technikou čištění ucha. Noční můrou všech ORL specialistů jsou vatové tyčinky – „uchošťoury“, kterými si ucho mnohdy spíše ucpeme, než abychom jej vyčistili. Vatové tyčinky mohou maz ve zvukovodu spíše nacpat zpět k ušnímu bubínku, než aby jej dostávaly ven. Vznikají tak ušní zátky způsobující pocit ztráty nebo zhoršení sluchu. Tyto zátky vám odstraní na ORL během pár minut. Člověk by si – dle doporučení lékařů – neměl zvukovod sám čistit hlouběji, než kam dosáhne špičkou malíčku.

Špatně vyčištěné ucho společně s vlhkem může způsobit zánět zvukovodu – plavecké / kajakářské / surfařské ucho.

Mezi první projevy kajakářského ucha patří:

• svědění
• pocit zalehlého ucha
• začervenání
• otok
• bolest

Pokud se zánět rozšiřuje a bolest se stává intenzivnější až nesnesitelná, může docházet ke zhoršení sluchu. Tento stav je již nutné řešit s lékařem – obraťte se vždy na ORL.

Na rozdíl od jiných kožních zánětů po těle je zánět zvukovodu komplikovaný svou nedostupností. Komplikujícím faktorem tohoto zánětu mohou být navíc bakterie z vodního prostředí, kterým se v uchu dobře daří.

Zánět zvukovodu může mít akutní nebo difuzní podobu – akutní zánět může mít podobu váčku nebo může být jen ohraničený na část zvukovodu. Difuzní zánět postihuje kůži od ušního boltce až po bubínek. Pokud v uchu narazíte na boláček, nezkoušejte ho nikdy propichovat nebo praskat.

Vzniklou situaci řešíme hlavně změnou prostředí – snažíme se dostat vodu ven z ucha, např. rohem kapesníku nebo ručníku. Naopak se za žádných okolností nesnažíme tyčinkami šťourat co nejdále v uchu. Vatové tyčinky mohou zánět jen podráždit a zhoršit, v horším případě si můžete dokonce poškodit ušní bubínek.

Se vznikem zánětu souvisí také změna kyselosti prostředí v uchu. Kyselost je možné upravit pomocí ušních kapek – nechte si doporučit u svého lékaře a pro jistotu je vozte vždy s sebou. V nouzi je možné použít pár kapek lihu (lékařského lihu!) nebo antiseptických kapek. Na vodácké výpravě je nouzově možné využít např. naředěnou desinfekci Betadine. Při zhoršování stavu vždy vyhledejte pomoc lékaře. Po dobu trvání potíže by se měl vodák udržet na břehu a jeho ucho v suchu.

Aby k potížím s ušima nedocházelo, je potřeba dodržovat několik preventivních zásad:

• do vody chodíme s řádně vyčištěnýma ušima – dbejte ovšem na správné čištění ucha – pozor na zatlačení mazu hlouběji do zvukovodu, a tím vytvoření zátky.
• po návratu na břeh se vždy snažte odstranit vodu z ucha – vytřít ručníkem, poskakovat na místě s ukloněnou hlavou a podobně.
• pokud se potíže opakují – vyhledat včas lékaře a situaci s ním konzultovat. Dlouhodobé záněty mohou vést k potížím s rovnováhou, závratím nebo vzniku zvukových fenoménů (praskání v uchu, šumění…) a exostóz.

Aby se vám nedostala voda do ucha, je možné využívat špunty do uší (návod na jejich použití viz samostatný box). Pro vodní prostředí existují speciální špunty. Nepoužívejte stejné špunty, které máte na spaní v kempu, aby vás nerušili hlasití spáči, nebo špunty pracovní. Špunty do vody jsou vyráběny z jiných materiálů, bývají velmi dobře tvarované, případně si je můžete nechat vyrobit i na míru, bývá v nich speciální membrána, díky které se nedostane do ucha voda, ale vy pořád slyšíte, což je nejen na vodě, ale i při mnoha jiných sportech velmi důležité pro orientaci v prostředí. Speciální vodní špunty najdete např. v obchodech s plaveckým vybavením nebo vám s nimi rád poradí ORL specialista.

Nejhorším možným scénářem, který v případě plaveckého/kajakářského ucha může vzniknout, je vznik exostózy. Exostóza je povrchový kostěný výrůstek kosti nebo chrupavky. Tyto výrůstky mohou vznikat i na jiných částech těla (na ruce, na patě). Exostózy v uchu postupně uzavírají zvukovod a mohou způsobit hučení v uších, pískání nebo častější záněty středního ucha. Tyto výrůstky se mohou objevit osamoceně nebo na více místech zvukovodu. V zásadě jsou nebolestivé, dokud zcela neuzavřou průchod zvukovodem. Dají se odstranit chirurgicky, nicméně to není příjemná a ani zcela bezpečná operace. Vzhledem k vysoké koncentraci nervových zakončení v uchu hrozí v krajních případech až ochrnutí obličeje. Pokud pociťujete zhoršení sluchu, vyhledejte vždy lékaře a situaci s ním konzultujte.

Základem prevence vzniku kajakářského ucha je sucho v uchu. Po každém návratu na souš si pořádně vysušte uši, abyste předešli zbytečným komplikacím.

Jak správně používat špunty do uší

Špunty musí být zavedeny do uší správně, jinak plní svoji funkci jen částečně nebo vůbec.
Naučit se správně špunty nasazovat vám možná bude chvilku trvat. Nejprve se vždy ujistěte, že máte čisté ruce. Špunty do uší netlačte silou, abyste zabránili bolestivému tlaku vzduchu na ušní bubínek. Pokud se vám nepodařilo špunt správně zavést napoprvé, nedotlačujte jej do zvukovodu, ale vyndejte a znova zasuňte do ucha. Pokud máte problémy se zavedením špuntů, používejte vhodný lubrikační gel nebo krém. S jeho pomocí chrániče pohodlně a bezbolestně zasunete do uší a správně je usadíte. Lubrikant zároveň pomáhá zmírnit případný nepříjemný pocit cizího předmětu v uchu a přispívá k dobrému utěsnění chráničů v uších.
Při zavádění špuntů respektujte anatomii ucha – zvukovod směřuje dozadu a šikmo nahoru, stejně tedy směrujte i špunty. Nejlépe jdou špunty zasunout do uší, když druhou rukou kolem hlavy uchopíte ušní boltec a natáhnete jej směrem nahoru a dozadu – tím se zvukovod co nejvíce narovná a „otevře“. Pomoci může i otevření úst.
Zasuňte špunty tak hluboko do zvukovodu, jak je to možné; stačí, když budou vyčnívat jen tolik, aby bylo možné jejich vytažení konečky prstů. Nemusíte se bát, že si poškodíte ušní bubínek nebo špunty nebudete moci z uší vyjmout. Výrobci vychází při konstrukci špuntů z délky lidského zvukovodu a v jejich zasunutí až k bubínku vám zároveň brání druhý záhyb zvukovodu.
Usazení špuntů je třeba v případě potřeby průběžně opravovat – některé typy ušních zátek mohou při žvýkacích pohybech úst a mluvení nebo v důsledku pocení postupně vyjíždět z uší.

Údržba, hygiena, kontrola
Špunty smí používat vždy pouze jeden uživatel. Při manipulaci s nimi by měl mít uživatel čisté ruce.
Špunty na opakované použití musí být pravidelně čištěny (případně dezinfikovány) podle pokynů výrobce a uloženy v čistém, suchém, uzavíratelném obalu. Znečištění může mít vliv na jejich utěsnění a může způsobit podráždění pokožky nebo vznik ušního zánětu. 
V případě, že dojde při používání špuntů k podráždění pokožky, jejímu odření nebo jiným potížím v oblasti uší, uživatel by měl vyhledat odbornou lékařskou pomoc.
Používání špuntů může vést k zatlačování ušního mazu do zadní části ušního kanálu a časem zcela zneprůchodnit zvukovod. Je proto vhodné nechat si uši pravidelně zkontrolovat a dle potřeby vyčistit od ORL lékaře.