Konec října je v oddílovém kalendáři KVT vyplněný tradičním zamykáním vod na Opatovickém kanále. Padesát let zpátky a nejspíš i desítky let dopředu. Občas si klademe všetečné otázky, jestli to už není trochu vyšeptalá tradice – zamykat vodu, když poslední dobou jsme na lodích nejvíc během ledna až března…
Shodou okolností na spřáteleném vodáckém fóru právě běží debata na stejné téma. I z ní plyne, že je to hlavně o možnosti se předvídatelně potkat se známými tvářemi, některé z nich vídáme právě jen dvakrát ročně na klíčnické proceduře. A k tomu i povědomí, že rituály a tradice mají něco do sebe, jsou pevným bodem ve vesmíru (rozuměj vodákově sezóně), jistotou v jakékoli době.
A tak se zase sjíždíme v mlhavém ránu do Bohdanče na několikakilometrovou plavbu po velebných vodách kanálu, který napájí druhdy největší rybníkářskou oblast u nás. Na startu pak jako každý rok proběhne za dohledu Jeho veličenstva Čochtana křtění lodí, pádel, háčků a čehokoli dalšího. Pak už zbývá jen třikrát otočit ve vodě veleklíčem. Znovu se nabízí myšlenka, na kterou stranu to vlastně Čochtan otáčí, když nám právě začíná sezóna vodáckých radovánek, že jo? Přítomná unplugged kapela hraje, o taneční sólo s Čochtanem je každoročně zájem, pak už se soukáme do lodí.
Břehy Opatovického kanálu lemují listnáče. Podzimní termín je co do barev rozhodně dobře volený. Letos je paleta trchu chudší, podzim bude asi v prosinci… Na druhou stranu je po dlouhé době na tričko. Kořením Opaťáku jsou mostky a jejich podjíždění. Není jich moc, některé jsou ale velmi rozverné a hravé, prvojezdci pak vymetají pavučiny pod nimi.
I sem občas dosáhne ruka vodácké komerce, některé roky je třeba se proplést přiopitými skupinkami na ologovaných lodích. Nic proti vám, kamarádi z půjčoven, každý se nějak živíme. Vlastně je to docela poučné. Oddílovým dětem lze vyjevit, jak blbě vypadá ožralý vodák a nemusíme jim to ukazovat na sobě – díky…
U jezu na Výrově pak tradiční (ejhle, kolik podtradic tahle tradice má) opékání proteinů, část posádek tu končí. K naší výpravě patří i spřátelení skauti na pramicích, pro ty je další úsek téměř nesplavný. Do Semína tak míří už jen vytrvalci na keňách. Odměněni další várkou mostků, ty potvory se snad množí samy.
Pokud máte rádi zádumčivou tichou plavbu barevným podzimem, společenstvo mokrých duší a pevné body ve vodákově vesmíru, poznamenejte si příští konec října do kalendářů a přijeďte. Pokud máte rádi ztřeštěné nápady, buďte v pohotovosti, doby, kdy zopakujeme úlet „sjetí Opaťáku protiproudem“ se jistojistě blíží…
foto: TOM KVT
