Zámecká Dyje — Moravská Amazonka aneb klidné vodácké splutí s nezapomenutelnou kulisou Lednicko-valtického areálu

Velkou výhodu představuje její celoroční sjízdnost a bezesporu také unikátní krajina, kterou řeka protéká. Nejprve poplujete mezi vinohrady, pak budete mít chvíli pocit, že se prodíráte džunglí Amazonie, abyste o pár zákrut dál mohli obdivovat unikátní architektonické skvosty Lednicko-valtického areálu.

Tady žijí bobři, ledňáčci, volavky nebo náš největší brouk – roháč. Když jsme zjistili, že plavba v nejatraktivnějším úseku, po tzv. Zámecké Dyji, zabere jen jedno odpoledne, vypůjčili jsme si nafukovací kánoi a vyrazili za dobrodružstvím.

Moravská Amazonka

Vyplouváme z Bulhar, malebné vinařské vesnice, ležící na úpatí Pavlovských vrchů. Kousek proti proudu řeka vytéká z Dolní Novomlýnské nádrže a klikatí se směrem k Lednici. Z časových důvodů vynecháváme úsek nad Bulhary a naši kánoi nafukujeme přímo pod hrází rozvodí. Dyje se tuštěpí na dva toky – vlevo teče hlavní řeka, zatímco vpravo z ní odbočuje Zámecká Dyje, která se po asi 12 kilometrech opět s Dyjí spojuje. Právě tento úsek pojedeme my.

Párkrát zabereme pádly a vzápětí nás pohlcuje lužní les. Hluk traktorů z vinohradů mizí a překrývá jej bzučení vážek a kuňkání žab. Klidná řeka se líně klikatí jihomoravskou „džunglí“ a co chvíli nám připravuje překážky v podobě padlých stromů nebo změti větví. Všechny se ale dají bez problémů objet, jen tu a tam musíme dávat pozor, abychom nevjeli do větví olší.

Z korun staletých dubů a topolů visí provazy bylinných lián a břehy neprostupně porůstají vysoké kopřivy a netýkavky. Vyplašíme volavku, několikrát zahlédneme ledňáčka a bobří skluzavky už jsme dávno přestali počítat. Připadáme si skutečně jako v amazonské džungli!

Bobří stopy

Asi po hodině a půl se před námi objevuje maják. Není to fata morgana – na levém břehu řeky skutečně někdo vybudoval několikametrovou stavbu majáku; podle průvodce tedy víme, že se blížíme do Nejdku. U místního tábořiště proplouváme kamenným jezem a vzápětí míjíme malebný mlýn. Na hladině u náhonu kvetou lekníny a stulíky, za další zatáčkou ale civilizace zase mizí a nad hladinou řeky se naklánějí statné koruny stromů a růžové květy šmele.

Teď, v parném odpoledni, sice máme pramalou šanci spatřit naživo bobra, stopy po jejich činnosti ale můžeme pozorovat každou chvíli. Když spatříme nahlodaný kmen dubu o bezmála metrovém průměru, zastavujeme, abychom si tohle dílo prohlédli pěkně zblízka.

Musel to být opravdu pracovitý hlodavec, který se pustil do takového úkolu! Díky jeho činnosti mohutný strom sice nekapituloval hned, ale uschl a jistě během pár roků do koryta nakonec padne.

Řeka skoro neteče, a naše rychlost tedy není nijak závratná. To nám ale nijak nevadí, protože alespoň máme klid na pozorování přírody. Po chvilce se objevují první lednické domky a po několika zákrutách připlouváme k dalšímu stavidlu.

NA CESTU

Zámecká Dyje je celoročně sjízdná řeka, obtížnosti ZW (klidný, mírně proudící tok bez překážek a peřejí). Plavbu na řece zvládnou i začátečníci a je vhodná i pro rodiny s dětmi. Úsek Bulhary – Janův hrad měří asi 12 km a je možné jej zvládnout za 4 – 5 hodin.

Zámeckým parkem k Janovu hradu

Přenášíme loď a ocitáme se v zámeckém parku. Jsme zhruba v polovině plavby a čeká nás druhý úsek, kdy poplujeme parkem mezi památkami Lednicko-valtického areálu. V jednu chvíli se vpravo od nás vynoří průčelí lednického zámku, zatímco na druhé straně se tyčí stavba Maurského minaretu. U Maurské vodárny přenášíme poslední dnešní jez a noříme se do nitra parku.

Řeka tu je zpočátku o poznání upravenější, stále ale oceňujeme čistou vodu a naprostý klid. Po chvíli míjíme první a zároveň poslední vodáky během naší plavby – a to jsme se na výlet vydali v plné sezoně a za krásného počasí!

Připlouváme na soutok se Starou Dyjí, kde můžeme odbočit doleva a proti proudu se vydat k Minaretu. Tak nějak tuto variantu vypouštíme a pokračujeme po proudu k Janovu hradu. Řeka opět nabývá divočejší ráz a krajina se trochu otevírá. Pozorujeme staleté uschlé duby, ráj pro vzácné brouky roháče, kteří zde žijí. Zdravíme se s výletními motorovými loděmi a při každém jejich průjezdu si užíváme vlnek, kterými jinak Dyje opravdu šetří.

Po čtyřech hodinách plavby máme za sebou asi 12 kilometrů pádlování a připlouváme k Janovu hradu. Tady naše putování končí. Vyfukujeme loď a ve stínu umělé zříceniny čekáme na domluvený odvoz.