Vodácká záchrana, část třetí: Zachraňujeme!

Pokud očekáváte přesný návod a postup záchrany, který je funkční vždy a všude, pak vás musím zklamat už na začátku. Způsob záchrany totiž záleží zejména na vašem způsobu pohybu po řece. Pokud prohlížíte a chystáte záchranu předem, je to sice někdy zdlouhavé, ale zachraňovaný to určitě ocení. V opačném případě musíte být pohotoví a být schopni funkčně improvizovat.

Pokud předpokládáte komplikace a záchranu se rozhodnete připravit předem, máte více času na vytvoření plánu, rozmístění záchranářů a výběr ideálního místa a vhodného materiálu pro každého z nich. Někdy však taková záchrana není příliš variabilní. Při nepřipravené (improvizované) záchraně musíte jednat rychle, ale uváženě. Pokud není skupina dokonale sehraná, musí se někdo ujmout organizace. Rychlé zhodnocení situace a výběr účinného postupu jsou klíčem k úspěchu. Dobré je znát způsobů více a umět je v případě potřeby i kombinovat. Zmatkáře je někdy lepší nezapojovat. Mohli by nadělat více škody než užitku.

U každé záchrany platí stále opakovaná věta: „Bezpečnost zachraňujícího je priorita číslo jedna!“. Záchrana by měla být v první řadě rychlá a efektivní. Proto při výběru vhodného způsobu vždy začneme od nejjednodušších prvků a složitější techniky využíváme, až když jsou opravdu potřeba. Když stačí podat ruku, nač stavět kladkostroj!

Po sebezáchraně je nejjednodušší možností tzv. záchrana zblízka. Zachraňovanému podáme ruku, pádlo, větev či kousek popruhu a pomůžeme mu na břeh. Je ovšem třeba být opatrný a nespadnout za zachraňovaným. Tato varianta záchrany bývá velmi rychlá a nevyžaduje žádné speciální znalosti.

Seriál VODÁCKÁ ZÁCHRANA Část první – Když to nevyjde, aneb jak správně zaplavat Část druhá – Hydrodynamika aneb jak, kam a proč teče voda Část třetí – Zachraňujeme! (právě čtete) Část čtvrtá – Kontaktní záchrana Část pátá – Pár slov o vybavení a uzlech Část šestá – Karabina, nůž, kladka… aneb železo, které na vodě nesmí chybět! Část sedmá – Kladkostroje aneb trocha praktické fyziky Část osmá – Vektorový tah krok za krokem Část devátá – Improvizovaný sedák a vytažení zaklíněného plaváčka

Záchrana házecím pytlíkem
Další možností je záchrana házecím pytlíkem (házečkou). Házeček je na trhu celá řada a jeden aby se v tom zorientoval. Tvar a materiál samotného pytlíku nám určí, jak dobře pytlík letí, jestli plave (házečkové lano musí plavat vždy), jaké jsou možnosti opakovaného hodu, jak rychle schne a jak dobře se házečka balí. Materiál, tloušťka a konstrukce lana určují nosnost, odolnost a hmotnost celé házečky a dále komfort práce zachraňujícího a držení se zachraňovaného. Někteří doporučují mít na obou koncích házečky nastálo navázaná oka, jiní (a k těm se řadím i já) zas ne. Všechno má svoje pro a proti a bylo by třeba mnoho stran, abych to vše rozebral do detailu. Jasné je v každém případě to, že lano bez ok a uzlů má větší nosnost a menší šanci se někde zaseknout.

Postup záchrany házecím pytlíkem je následující:
Vyberte správné místo – v letu nesmí házečce nic překážet. Zachraňující musí mít možnost dobře a stabilně stát (zapřít se) a musí vědět, kam zachraňovaného dotáhne. Není dobré plaváčka z proudu přitáhnout třeba rovnou do sifonu. Připravte si házecí pytlík – sundejte z něj karabinu, ať zachraňovaného nezraníte. Vymotejte si kousek lana (tak 2 m), ať ho pak nedržíte úplně za konec [1]. Jednou rukou držte volný konec a druhou, odhodovou, pytlík se smotaným lanem.
Navažte kontakt se zachraňovaným – pískejte či volejte, je to důležité. Bezvědomý, potopený či zmatený zachraňovaný lano sotva chytne.
Zvolte načasování a směr – každé místo je jiné, ale většinou platí, že házíte, když je plavající těsně nad vámi. Lano by mělo dopadnout před něj na dosah ruky a překřížit dráhu jeho plavání. Házejte raději dál, než abyste nedohodili. Pokud se vám nepodařilo navázat kontakt a víte, že vnímá, snažte se ho pytlíkem trefit a snad si všimne. Odhoz spodem je u většiny lidí nejpřesnější [2].
Dobře se postavte – je-li lano odhozeno a plaváček se ho chytá, pevně se postavte, zapřete či posaďte. Škubne to většinou víc, než člověk čeká. Pokud chcete zvětšit sílu držení, dejte si lano buď kolem pasu [3], nebo přes jedno rameno [4]. Napnutý konec lana je ten nižší, abyste po hlavě neodletěli do vody. Lano v žádném případě neomotávejte kolem ruky či jiné části těla. V případě nutnosti ho musíte být schopni rychle pustit.

Dostaňte zachraňovaného do bezpečí – někdy je třeba za lano tahat, jindy ho trochu popouštět a nebo s ním někam dojít. Zachraňovaný vám s tím většinou moc nepomůže a na další pokus nemusí být čas ani prostor. Zabojujte! Se zachraňovaným komunikujte, ať vám záchranu nekomplikuje. Když se první hod nepovede a máte čas na hod další, rychle se na něj připravte a proces zopakujte. Úplně stejné to ale nebude, protože máte lano vymotané z pytlíku a jeho sbalení by trvalo dlouho. Už při vytahování lana z vody si je rovnou začněte skládat do ruky tak, aby se při odhodu nezauzlovalo [5].

Když ho nasbíráte, jsou dvě možnosti. Máte-li možnost do pytlíku nabrat vodu a pytlík, ve kterém voda vydrží, bude se vám házet nejlépe. Jednou rukou házíte a na druhé máte naskládané lano [6], které se krásně odmotává. Druhá možnost je rovnou hodit naskládané lano. S trochou praxe to funguje výborně. U obou případů si přišlápněte konec, ať vám lano neuletí celé. Třetí pokus snad už potřeba nebude.

Role zachraňovaného
O pár řádek výše jsem napsal, že zachraňovaný „moc“ nepomůže. Trochu ale přece a někdy to hraje v záchraně výraznou roli. Co má tedy vlastně zachraňovaný dělat? V první řadě by se měl pokusit o sebezáchranu plaváním a přitom vnímat okolí, aby zachraňujícího viděl, slyšel a mohl reagovat na jeho pokyny. Někdy je potřeba, aby na sebe zachraňovaný sám upozornil gestikulací či píšťalkou. Pokud už víte, že házečka přiletí, připravte se do polohy pasivního plavání a chytejte. Hned po chycení dejte lano přes rameno vzdálenější od břehu, ke kterému budete tažení. To vám zajistí snadnější a rychlejší transport ke břehu.

Lano držte pevně oběma rukama. Žádné omotávání, protože i plavající se musí být schopen kdykoliv pustit. Snažte se zůstat celou dobu v poloze na zádech, je větší šance, že tak zůstanete nad hladinou a budete moci dýchat.

Když je záchrana u konce, je dobré ještě umět lano rychle nasoukat do pytlíku, abyste se zbytečně nezdržovali. Pytlík chytněte oběma rukama mezi prsteníček a malíček a palce s ukazováčky použijte k soukání. Lano při tom mějte hozené přes rameno nebo ho provlečte karabinou na vestě či pásku od helmy. A závěrem? Štěstí přeje připraveným, tak mu jděte naproti! Příště se podíváme na kontaktní záchranu a na to, jak uvázat užitečné uzly.

Článek vyšel v HYDRU 1/2014.