Tak mi to nedalo a po přečtení některých výstražných i poučných článků bych se rád podělil o to, jak je někdy lidská blbost (v tomto případě moje) velká, když se k tomu přidá i špatná souhra okolností. Opravoval jsem na jaře 2010 klubové Turismo a jelikož byla oprava poměrně velká, chtěl jsem si ověřit, jestli svár drží a nepropouští.
Na Doubravu do Žehušic to mám opravdu kousek, nějaké 2 km. Plán byl jednoduchý. Vzal jsem auto, zapojil přívěs, do něj nasoukal opravenou loď a vyrazil na konec Žehušic. Tam jsem to plácnul na vodu s tím, že si ty dva kilometry do Habrkovic spluju a ověřím kvalitu opravy a ještě stihnu prubnout nějaké pádlerské fígle okoukané na YouTube. Po splutí zavolám staršího syna, ten mě vyzvedne a převeze do Žehušic a já se poté vrátím svým autem pro loď na Habrkovský jez. Jak řekli, tak udělali.
Doubrava je v těchto místech pro vodáky, kteří mají rádi vlny a peřeje naprosto nezajímavá, meandruje mezi oběma vískami polem, ale na několika úsecích docela teče.
Nakonec se mi podařilo nějakým šťastným řízením osudu nohu vymotat, alespoň trochu se prodrat roštím nahoru a nadechnout se. Nebudu tady psát nesmysly o nějaké chladnokrevnosti a dejavu momentky z celého života, prostě jsem chtěl jen rychle na břeh a byl jsem hodně vyděšenej. Nějak se mi podařilo proplácat se a proplazit po větvích jako Meresjev k levému břehu a na něj se vyškrábat. Když jsem se vydýchal a byl schopen postavit se na rozklepané nohy, začal jsem zjišťovat rozsah škod.
Na hlavě boule jako holubí vejce, ruce, nohy i krk zdrápaný od větví. Turismo bylo nacpané pod druhou náplavou a stromkem skoro celé a na první pohled bylo jasné, že to ven jen tak nepůjde. Jediná věc která potěšila byla ta, že moje minibandaska s doklady, mobilem, klíčema a kouřením zůstala zaseklá na druhé překážce. Pěšmo jsem přes pole došel do naší vísky, zalarmoval kamaráda s malotraktorem a navijákem a společně jsme Turismo vyprostili za pomoci navijáku tak, že jsme vytáhli druhý kmínek, tvoříčí spodní hráz a tím ji celou uvolnili včetně lodě. Poté jsme Canoah zapřáhli za traktůrek a takto ho dotáhli po poli až k silnici, kde jsem ho potom už přeložil na svůj přívěs.
[b]Když to zrekapituluju a ušetřím tak případným lektorům práci – podcenil jsem prakticky všechno:[/b]
a/ vesta
b/ helma??
c/ samostatná jízda bez doprovodu
d/ řeku jako takovou
e/ koňadra vázaná za obě špice asi taky nebylo to pravé ořechové.
Bohužel jsem byl tak vystresovaný a vyděšený, že mě ani nenapadlo pořídit fotku alespoň mobilem překážky a utopené lodi, fotka malotraktůrku táhnoucího po poli Turismo by taky stála za to! Přiložené foto je jen ilustrační, též z Doubravy, ale jiný úsek i daleko menší překážka.
Ještě si dovolím vlastní posouzení celé situace – vesta jako taková by mi asi mnoho nepomohla, možná by zabránila pár škrábancům, ale zase v tom hustém větvoví?? No nevím, možná by byla spíš na překážku, ale to je jen můj dohad a neomlouvám se tím. Helma – to už je jiná kapitola, ta by mi určitě ušetřila minimálně tu první pecku do hlavy a i pár škrábanců v zátylku.
ještě 2-3 tvoje články a Katie zamíří do propadliště dějin! 🙂 Tvá poslednhí pirueta by se tady taky dobře vyjímala.
Ale přesto ti přeju už jen samá pádlerská pozitíva a kanoistické jistoty