Výzva „Staň se tváří Gumotexu“ očima účastníka

Samotné focení a natáčení se uskutečnilo v termínu 19. až 23. června a příznivci Gumotexu mohli sledovat každodenní reportáže z průběhu akce na facebookovém a instagramovém profilu. Mě napadlo, že bych mohl Gumotex požádat o kontakt na nějakého účastníka, který by mi prozradil trochu víc, než co ukáže pár fotek na sociálních sítích.

Uspěl jsem a dostal číslo na Dušana Bábíčka. Otce od rodiny a profesionálního hasiče žijícího v Sedleci u Mikulova a krátce jsem ho vyzpovídal. Ukázalo se, že se mu podařilo nejen naplnit cíle vytčené Gumotexem, ale ještě udělat něco pro rodinu (to se budete divit). Tak pojďme na to.

Dušane. Na úvod se musím zeptat, jak jste se vlastně s rodinou k výzvě od Gumotexu dostali? Osobně bych to tipoval na sociální sítě.

No tak sociální sítě to nebyly a vlastně to nebyl ani internet. Popravdě za to celé může moje nastávající manželka, která je kamarádka s manželkou do Martina Komendy z Gumotexu. Právě od té se o téhle akci dozvěděla a řekla si, že když jezdíme rádi na vodu a jsme pro každou špatnost, tak proč bychom nezkusili i takovou zajímavou akci. Navíc máme dvě malé děti, kvůli kterým těch možností někam vyrazit, zejména na nějakou divočejší vodu, není tolik, tak nám to přišlo jako zajímavá možnost.

Probíhalo nějaké výběrové řízení? Ozkoušeli si vás nějak? Přece jenom Salza už je náročnější voda, na kterou nemůže jen tak někdo.

Prvním krokem bylo, že jsme museli připravit představovací dopis, ve kterém se mimo jiného uváděly i dosavadní vodácké zkušenosti. Vzhledem k tomu, že já už mnoho let dělám vodáckého instruktora a mám zkušenosti i s těžkými vodami, jak u nás, tak v zahraničí, a navíc je mojí profesí hasič, tak jsme asi nebyli z těch adeptů, kteří by kritéria nesplňovali.

Můžete mi říct víc o těch vodáckých zkušenostech?

Na vodě jsem zkusil asi víceméně všechno. Začínal jsem na raftu na střední škole, to bylo tady u nás na Dyji. Samozřejmě jsem ale chtěli víc, a proto jsme začali jezdit na takové ty víc tekoucí vody jako je třeba Moravice. Pak začaly přibývat další české a slovenské řeky. Na vysoké škole jsem pak potkal vynikajícího učitele, který je vodáckým instruktorem a vlastníkem vodácké půjčovny a ten nás začal brát i do Rakouska, kde byla první Salza, potom řeky dole v Korutanech až jsme se přes Slovinsko a další země dostali na Balkán. To už tedy ne na raftu, ale spíš na nafukovacích debl kánoích a mám zkušenosti i s kajakem. Později jsem začal dělat vodáckého instruktora a připravoval jsem se i na zkoušky IRF, ale na ty už nedošlo. Narodily děti, přišla stavba domu a voda začala najednou být trochu na druhé koleji.

Děti máte dvě? Jely na focení na Salze taky?

Ano dvě a byly samozřejmě s námi, ale protože malému budou teprve tři roky a na vodě ještě nebyl, tak jsem k tomu přistoupil velice opatrně. Nejdřív jsem si otipoval vodní stav a začali jsme na klidné vodě, ale líbilo se mu to od první chvíle a kdyby to bylo na něm, tak jsme byli na vodě pořád.

Takže další vodák je na světě?

No doufejme. (směje se) Já bych byl moc rád, kdyby ho to chytlo. Domluvili jsme se s rodinou, že si letos Salzu ještě zopakujeme, tak snad nadšení vydrží.

Jak probíhala samotná akce?

Na té akci šlo primárně o nafocení flotily lodí Gumotex, takže jsme byli, když to řeknu hodně nadneseně, zaměstnaní a bylo potřeba se přizpůsobit fotografům a kameramanům. Dopředu jsme dostali upozornění, že to občas bude možná trochu zdlouhavé nebo že strávíme nějaký čas i na méně zábavných pasážích řeky. Samotní fotografové se nám dopředu omlouvali, že bude potřeba někde chvíli pobýt. Nakonec se ale ukázalo, že nás spíš trochu strašili, protože vše bylo velice dobře zorganizované. Celý štáb měl dopředu velmi dobře vytipovaná místa, takže jsme vždy jeli víceméně najisto po jednotlivých lokacích, kde se „pózovalo“ a fotilo a natáčelo. Zároveň s námi byl na vodě i místní guide, který nám tlumočil informace od fotografů, což taky pomohlo k hladkému průběhu.

Měli jste už s focením nebo natáčením nějaké dřívější zkušenosti?

Neměli, byla to pro nás úplně nová zkušenost. Předtím jsme vždycky byli na vodě tím klasickým stylem, že zakempujeme, vyřešíme převoz aut, sedneme na vodu a jedeme. Tohle bylo super v tom, že jsme od Gumotexu měli zajištěný catering, který nám zaváželi až na vodu. To je takový komfort, na který by si člověk velice snadno přivyknul, nicméně musíme se vrátit nohama zpátky na zem. Ubytovaní jsme byli v česko-slovenském penzionu Black Sheeps, takže to bylo taky velice komfortní. No, jak říkám, člověk by si rychle zvyknul a taky jsme lidem z Gumotexu hned říkali, že kdyby zase někdy něco podobného potřebovali, tak se hlásíme. (smích)

Kolik vás na té akci vlastně bylo?

Nevím to přesně, ale odhaduji, že to bylo dohromady takových 35 lidí a určitě vím, že k tomu ještě jeden pes.

Zvládli jste nafotit všechno?

Zvládli jsme všechno. Dokonce jsme většinu času byli i v předstihu před časovým harmonogramem. To bylo právě to dobré naplánování, o kterém jsem už mluvil. Stalo se třeba, že jsme byli domluvení, že za zbytkem skupiny dorazíme s rodinou na přehradu trochu později, protože bychom se nezvládli vypravit na ranní odjezd v 5 hodin, který byl nutný kvůli chytání ranního světla z vycházejícího slunce. No a než jsem se vypravili, tak už nám volali, že mají hotovo a že jezdit nemusíme, že se svezeme na další lokaci.

Bylo něco, co vás na této práci zaskočilo nebo překvapilo?

Pro mě to byla nová zkušenost zejména z hlediska techniky, kterou s sebou fotografové a kameramani měli. Všechno to samozřejmě byli profesionálové a s vybavením, které používají jsem se nikdy předtím nesetkal. Ne, že bych takové vybavení neznal, ale naživo a v akci jsem ho takto viděl poprvé. Člověk si pak líp uvědomí, jak asi vznikají různé reklamy a další věci, které ho denně obklopují. A zajímavé pro mě bylo, že to vlastně byli většinou samostatně pracující lidé, kteří se poprvé setkali až na místě, nicméně si velice rychle dokázali najít společnou řeč a fungovali jako sehraná skupina.

Navíc to byla i skvělá parta na suchu a při večerních posezeních, takže jsem s nimi ještě upekl takové zpestření a sice, že jsem na lodi požádal svoji přítelkyni o ruku.

Takže z vodáckého focení bylo nakonec zásnubní?

Řekl jsem si, že když byl synek poprvé na pořádné vodě, tak to spojím ještě s tou žádostí a dopadlo to dobře. Synkovi se voda líbila a já jsem se tam slyšel svoje ano.

Mě to přijde hodně povedené. Přítelkyně celou akci domluvila, a ještě se na ní zasnoubila. (smích)

Pro ženu byla taková odměna právě za to, že nás navezla do takové parádní akce. (směje se) Ona to z mojí strany byla trochu improvizace, protože jsem původně chtěl žádat o ruku na našem oblíbeném místě v Korutanech, ale jelikož máme ty dvě děti, stavíme dům a je to teď pro nás přece jenom daleko, musel jsem hledat jinou variantu.

A nějaké detaily prozradíte?

Moje podmínka byla, že to musí být na vodě. Večer jsem se u vína s fotografy domluvil, jak bych si to zhruba představoval, oni byli nadšení a že do toho určitě jdou. Před ženou jsem to samozřejmě musel navlíknout, že nám jako udělají speciální rodinné foto a povedlo se, že do poslední chvíle nic netušila. Nejdřív jsme byli domluvení, že bychom to udělali na nějakém odlehlejším místě bez dalších členů skupiny, ale to místo nakonec bylo bez vody, takže jsme měnili plán a proběhlo to před „publikem“. No alespoň neměla šanci utéct. (směje se)

Moc gratuluju a přeju, ať vám to vydrží. A závěrem mě ještě zajímá, jako správného závistivého Čecha, dostali jste taky zaplaceno jako celebrity, když s vámi jako s celebritami celou dobu zacházeli?

V tomto ohledu musím Gumotexu moc poděkovat, protože to byla naprosto úžasná akce od začátku do konce a na úplný závěr jsme dostali ty lodě, které jsme tam používali při focení a natáčení. Takže jsme si domů dovezli Baraku, kterou s rodinou určitě využijeme. To byl náš honorář a zároveň to pro nás bude pěkná památka.

To určitě bude. Děkuju za rozhovor a přeju, abyste celá rodina u vody vydrželi.