Oddíly TJ Union Plzeň a skauti Omaha Plzeň pořádaly 10. října tradiční podzimní závod pro děti a dorost zvaný VTJZ – dovednostní závod na řece Radbuze, který je obohacen o úkoly. Jaký letos byl?
Vodácké turistické jízdy zdatnosti se mohly zúčastnit děti od 6 do 18 let. Posádky musely, nebo spíše měly být složeny z pěti členů – čtyř dětí pod 15 let a jednoho zkušeného nad 15. Každá posádka závod musela odpádlovat na dvou deblkánoích a jednom kajaku, samozřejmě povinností bylo i mít helmy, vesty a házečku, kdyby se něco stalo. Jestliže každý tým splnil všechny podmínky, mohl se zaregistrovat mezi devátou a desátou hodinou nahlášením potřebných informací a zaplacením padesáti korun na osobu. Poté, co se všechny posádky zaregistrovaly, začal výklad tříkilometrové trati.
V 10:45 odstartoval první tým, na který hned na začátku čekal vodní slalom. Nebylo to nic těžkého, jen jedna protivoda a tři povody. Takto odstartovala každá posádka. Na prvním stanovišti byly hned tři úkoly. Slalom s BMX a koloběžkou, odpálení míčku golfovou holí a asi psychicky nejnáročnější lanovka, která byla jenom o tom, nasadit si sedáky, vylézt na zábradlí mostu, přicvaknout se karabinou a skočit. Když se tyto úkoly splnily, mohlo se opět nasednout do lodí a jet na další stanoviště.
Dalším stanovištěm byl šplh na laně, který se zmrzlýma rukama nebyl tak jednoduchý, jak se mohlo zdát. O kousek dál od tohoto stanoviště bylo hned další, na první pohled velmi lehké. Odpal tenisovou raketou nebo softbalovou pálkou. Po splnění těchto úkolů nás čekala docela dlouhá trasa, než jsme se dostali k dalšímu úkolu.
Slackline vypadala nevinně, než vám došlo, že je natažená přes řeku, a že jediná chyba vás mohla stát namočení se ve studené vodě. Naštěstí spadl jen jeden nešťastník, který byl promáčený až na kost. Když každý z posádky přešel strašidelnou slackline, mohlo se jet dále v ústrety jezu, který byl opravdu blízko. Samozřejmě i za zdolání tohoto jezu byly body, a jejich počet záležel na tom, jakým způsobem jste ho sjeli. Nejméně bodů jste získali sjezdem popředu, více pozadu a nejvíce, když jste ho sjeli bokem.
Další úkol byl nenáročný na tělo i na mysl. Pro ty, kteří uměli Morseovu abecedu to nebylo nic těžkého, a ti co ji neuměli, si mohli vzít klíč k řešení. Již odtud byl ale slyšet jekot pocházející ze stanoviště následujícího. Z všemi obávané houpačky. Dojeli jsme k mostu a vytáhli lodě. Snažili jsme se přijít na to, jak se z toho vykroutit. Bohužel, možná i bohudík, to musel skočit opravdu každý. Ti, co se báli výšek, se třásli už jen při pohledu na sedák na sobě. Ale i oni nakonec uznali, že to nebylo tak strašné, a že i přes jejich ječení to byla celkem zábava.
Už se stačilo jenom převléci a zmrzlí závodníci dostali občerstvení, které jim opravdu přišlo vhod. Posádky, které dorazily mezi prvními, šly pomáhat s loďmi posádkám, které dorazily později.
Odpočatí a zahřátí závodníci pak už čekali už jenom na výsledky. Všichni napjatě postávali kolem dveří pořadatelů a těšili vyhlašování v naději na vítězství. Pak někdo zvolal, že výsledky jsou hotové, a ať uděláme nástup po posádkách. První tři místa byla obsazena oddílem Žlutý Kvítek a to v pořadí:
1. Kvíťáci
2. Temný Stín
3. Twerkies
Děkujeme všem partnerům za podporu a budeme se těšit na hojnou účast v příštím ročníku!
Text a foto: Jaroslav Hlaváček
