Vodákovy proměny

Pádla pak byla dřevěná, dobře dole kovaná mosazným plechem. Proti šutrům a případně jako obranný prostředek proti vlezlým šmírákům. No a to když se takový majetnický kamarád rozhodl, že někoho vezme na vodu, dal si velkýho majzla, kdo to bude, aby mu tu loď nezničil. Aha, čtenáři, možná netušíš, že kdysi se lodě opravovaly, a nezbytnou znalostí každého vodáka bylo umět se upatlat pryskyřicí a do toho si nanést trochu té tkaniny. Když se při výkonu podařilo zalepit také loď, výsledek byl více než uspokojivý. Neumět opravit loď znamenalo nikam dál nejet. Jízda s děravou lodí byla sice možná, ale voda proudící do lodě musela přitékat pomaleji, než háček zvládal vylévat ešusem. Netřeba zdůrazňovat, že takto zadák přišel o cennou sílu háčka a musel vše oddřít sám. Navíc, pokud byla vylévací službou pověřena zadákova partnerka, hrozil jednak při výtce pomalého vylévaní přímý útok ešusem do hlavy, ale také se mohl zadák rozloučit s nočními partnerskými radovánkami ve stanu. Čerpání vody z děravé lodi bylo prostě vyčerpávající. Ještě tu byla možnost přitékající vody do lodi si prostě nevšímat, dělat, jako že tam není. Ano, některé posádky tuto metodu lišácky aplikovaly. Nicméně po upádlování asi jednoho kilometru bylo v lodi vody tolik, že šla loď pomalu ke dnu. Pak už se musela vylít celá. Další možnost remcání pro nespokojeného háčka.

Takže pokud si to shrneme, kdysi dostal vodák jak znalostní tak morální základ od oddílu nebo od majitele půjčené kánoe. Ještě byla možnost vše nastudovat z řady tehdejších příruček, ale upřímně, představa vodáka sedícího v lodi s jednou rukou na pádle a s druhou v pevném úchopu brožury je spíše pitoreskní.

Už více než třicet let vyrábí vodáky půjčovny lodí. Od úplných začátků, kdy se lodě půjčovaly ve velkých městech, hodily se na střechu auta a tradá na vodu, jsme dospěli do současné situace, kdy každá větší řeka má svoji půjčovnu, která lodě na řece zapůjčí a pak zase vybere. Některé nabízí dokonce takové luxusní služby jako převoz bagáže, lidí, stavbu stanů a vaření večeří.

Půjčovna lodí Dronte

Půjčovna lodí, raftů, kajaků, paddleboardů a koloběžek. Máme kajakářskou školu, pořádáme festivaly, vodácké akce a vodácký dětský tábor na Ohři. Najdete nás na řekách Berounka, Jizera, Ohře, Lužnice, Otava, Sázava, Vltava. A jsem také na Slovensku na Malém Dunaji a na Hronu.

Více informací na www.dronte.cz, www.facebook.com/dronte.cz nebo www.instagram.com/drontepujcovnalodi

My, staří opráskaní vodáci, kteří se na vodu harcovali vlakem, týden dopředu posílali loď, vše pak museli narvat do lodi a na řece jsme vařili na ohni, jen nevěřícně kroutíme hlavou. Je to vůbec možný? No je to možný? Kdo je naučí, jak se na vodě chovat, jak správně pádlovat, jak skákat jez bokem, správně házet házečkou, taktiku jízdy, jak správně dostat cvaknutou loď na břeh a další a další. No, půjčovny se sice snaží alespoň propagačním materiálem, občas vyjde v časopise nějaký článek, ale to je jako předčítat našim hokejistům z brožury, jak mají střílet góly. Výsledek je zřejmý.

Není ale třeba nad současným stavem lámat hůl. Není třeba hudrat na autora článku, který je zakladatelem jedné z největších půjčoven v českých zemích. Já vím, také nesouzním se spoustou nešvarů na vodě, ale jednoznačně půjčovny lodí přispěly k tomu, že je na řekách spousta nových vodáků, a díky tomu už není tak jednoduché, aby různé zájmové skupiny vodákům zavřely řeky. Už to prostě nejde, je nás hodně.

Vzniklo vodácké muzeum, jediné toho druhu na světě. Zrodila se Asociace vodní turistiky a sportu, která jedná za vodáky. Vznikly výborné vodácké školy a skvělé vodácké cestovky, které umí člověka prahnoucího se něco naučit posunout dál, aby z něj byl takový vodák jako kdysi z nás. Že na nějakou takovou proměnu nevěříte? No, zázraky se dějí. Zažil jsem několik vodáků „ochlastů“, které řeka uchvátila natolik, že si udělali instruktorský kurz.

Vodácké muzeum

Unikátní muzeum, jediné svého druhu na světě, najdete v areálu Zručského dvora, jen pár kroků od zámku. Je zde připravena interaktivní prohlídka historických, ale i nejmodernějších lodí a kajaků, model řeky s bezpečným a nebezpečným jezem, laminovací dílna s mluvící fi gurínou, historické vodácké tábořiště či koutek s raftem, který je možno nafouknout elektrickou nebo manuální pumpou.

Více informací najdete na webu: www.zamek-zruc.cz/vodacke-muzeum nebo facebooku www.facebook.com/vodacimuzeum/

Stalo se takovou zvyklostí nadávat na vodáky, nadávat na půjčovny, nadávat prostě na všechno. Já si ale myslím, že vše má přirozený vývoj a lidé mají v sobě touhu po přátelství, po kráse přírody a po kamarádství. To vše řeka umí nabídnout. Dejme tedy šanci novým vodákům k proměně. Už se to děje, ale občas je potřeba pomoct. Ti zkušení na vodě se nemusí nováčkům posmívat, ale radši poradit, vysvětlit, že když háček drží pádlo jak prase kost, vůbec mu to nesluší a blbě zabírá.

A pokud tyto řádky čte vodák nezkušený, doporučím aktivně koukat na staré vodácké pardály nebo zkusit nějakou tu vodáckou školu. Řeka je přítel, není třeba s ní bojovat, může toho hodně naučit. A o tom to vodáctví je. Tak vodáku, Ahoj, a užij si to!