Vodáctví po švédsku

Při každoroční cestě na sever často jezdím podél řeky Klarelven. Silnice vede podél téhle řeky mnoho desítek kilometrů, a tak je možné sledovat její tok, klikatící se mezi nevysokými kopci. I letos mě cesta na sever k řece Klarelven dovedla. Jako už mnohokrát se s Mírou sejdeme někde tady na severu a strávíme část pobytu pádlováním po jezerech nebo fjordech.

Oba milujeme tu krásnou přírodu, řeky a jezera s čistou vodou. Tady se dají ještě najít krásná místa na pravé volné táboření. Zákony severských zemí to umožňují. Naše seakajaky nám poskytnou jedinečnou možnost dostat se do míst, kam se jiným způsobem dostat nedá. Spíme pod stanem a vaříme zásadně na ohni. To je ta pravá vodácká dovolená, na kterou se každoročně těšíme. Tady je pořád co objevovat.

Navrhl jsem, že bychom mohli zkusit kus řeky Klarelven. Takže jsme nechali jedno auto u řeky v místě, kde ho nepřehlédneme, až pojedeme po řece. Na zbylé jsme přeložili druhý kajak a vyrážíme proti proudu na sever. Nechceme jet dlouhý úsek, a tak při nejbližší příležitosti odbočujeme doprava k inzerovanému kempu. Připadáme si, že jsme se ocitli v jiné zemi. Jsou tu jen holandská auta. Prostě si tady Holanďani zabrali kus území s přírodou, kterou doma nemají. Po hustém, krátce střiženém trávníku dojíždíme až k řece. Právě se připravují na odplutí dvě kánoe, takže jsme na správném nasedacím místě. Míra kouká na GPS. „Ty vole, víš, kolik pojedeme po řece? Přes 30 kilometrů.“ Ze silnice to není vidět, ale řeka se hodně klikatí a vzdaluje od silnice. Nevadí, nasedáme a vydáváme se po líně tekoucím proudu krásně čisté řeky.

Klarelven je nejdelší švédská řeka. Svůj název dostává až po překonání norsko-švédské hranice. Její délka je 720 km, z toho 520 km na švédském území, pokud se přičte průtok jezerem Vänern a řeka Göta älv, jež je jejím pokračováním. Švédskou hranici překonává během své dlouhé cesty dvakrát. Podle Wikipedie začíná její dlouhá pouť z jezera Rogen, které leží na hranici těchto dvou zemí. Říčka vytékající z tohoto jezera se jmenuje Roa a vtéká do největšího jezera oblasti, do Femundu. Z něho asi po 50 kilometrech vytéká Glotta, která je už mnohem vodnatější a řadě vodáků je známá. Jezdí se tu často na raftech. Je to poměrně krátký úsek pěkné divoké vody, který končí v jezeře Isteren. No a z něho vytéká skutečná řeka. Tady má jméno Trysilelva a je to krásná peřejnatá řeka. Všechny tyhle názvy znám, protože jsem tuhle oblast navštívil mnohokrát a pádloval jak na jezerech, tak na řece.

Jakmile se Trysilelva dostane do Švédska, je z ní Klarelven, vodnatá a široká. A na téhle dlouhé, pomalu tekoucí řece se můžete potkat s vodáky, kteří se plaví na vorech. Mnohokrát jsem je viděl ze silnice, ale letos konečně část řeky pojedeme s nimi. Jsem zvědav, jestli na nějaké vory narazíme. Klarelven je totiž řeka, po které se ještě donedávna plavilo dříví do továren na pobřeží jezera Vänern.

Nasedáme do kajaků a vyrážíme. Řeka je široká a poměrně mělká, takže se musí volit dobrá stopa. Netrvá dlouho a vidíme před sebou první vor. Voda je průzračná, i když to ze silnice nevypadá. Je to zaviněno tmavým pískem. Vor je unášen proudem a k jeho řízení slouží bidla, s kterými se koriguje směr. Zanedlouho potkáváme další vory. Plaví se na nich mládež na prázdninách, ale i celé rodiny s dětmi. Na každém voru vidíme rybářské pruty. Rybolov je určitě dobrá zábava. Na písčinách je možné zastavit a vykoupat se. Většina lidí u nás si myslí, že sever, to je zima a studená voda. Není to pravda. Každoročně se koupu ve vyhřátých jezerech jižního Švédska. Letos byl výjimečný rok. I v jezeře Vänern jsme naměřili teplotu vody 26 °C. Řeka má něco přes 20 °C, a když svítí slunce, je to příjemné osvěžení. Díky své délce nabízí mnohadenní putování s nesčetnými možnostmi táboření.

No, a tady můžu uvažovat o tom, jestli voraření je vodáctví. Rozhodně splouvání na voru není fyzicky namáhavé, ale přináší to, co my vodáci máme rádi. Krásnou řeku, klid a pohodu. Takže bych i voraře zařadil mezi vodáky. Protože vor je opravdu pomalé a neohrabané plavidlo, řada posádek měla k dispozici kánoi, na které si zpestřovali pobyt na řece. Vor je takovou základnou s vybavením na táboření. Po čas našeho pádlování jsme předjeli asi patnáct vorů. Oba jsme se shodli, že takové vodáctví by pro nás nebylo, ale pro určitou skupinu lidí to může být nádherný zážitek. Asi lepší než být někde v kempu nebo hotelu a tam se nudit.

Dojíždíme k mostu, za kterým máme u kempu druhé auto. Vory pokračují dál po řece. My nakládáme kajaky a jedeme do místa, které jsem jednou objevil velkou náhodou. Říkám tomu tábořiště u vodopádu. Je to místo, kde jsem tábořil už několikrát, a když ho někomu ukážu, je nadšený. Je tady přístřešek, který je možno využít při špatném počasí. Před ním ohniště s dostatkem dřeva, v okolí maliny a borůvky. Dnes je ale krásně a v tůni pod vodopádem se můžeme krásně vykoupat.

Ráno pokračujeme dál na sever proti proudu řeky. Chci ještě zjistit, odkud vyjíždějí vory a jak je to s jejich půjčením. Odbočujeme první možnou odbočkou doleva přes most a hned je mi to jasné. Dole u řeky je spousta lidí a hromady klád. Sjíždíme k řece a jdeme se podívat, jak to funguje. To, co jsem viděl, bych nikdy nečekal. Žádná půjčovna vorů. Každý, kdo má zájem vyrazit na vodu, musí si vor postavit sám. Jsou mu k dispozici klády, provazy a celý vor si zájemci začnou skládat. Klády se navalí do vody. Je tady velká mělčina, tak je stavba poměrně jednoduchá. Když jsou klády svázány, postaví se kostra na celtu, která vytvoří prostor, kam je možné schovat se před případným deštěm. Celé rodiny si vyrábějí plavidlo, na kterém stráví několik dnů. Věřím, že je to pro ně zábavné a je to součástí následující plavby. Dneska je krásný slunečný den, a tak je zájem poměrně velký a vzniká tu hned několik vorů. Je tady bouda, kde jsou uskladněny potřebné věci, nutné pro stavbu vorů a pobyt na nich. Místní agentura zajistí i převoz klád zpět na místo startu.

Pokud byste se někdy k řece Klarelven vydali, nezapomeňte cestou navštívit město Trollhättan. Tady je na řece velký vodopád Trolhattenfallen, který je většinou bez vody. Řeka je odvedena do elektrárny. Švédové jsou ale takoví, že v době prázdnin vodu do původního řečiště pro turisty na určitou dobu pouštějí. Je však nutné zjistit čas. Je to zážitek, protože řekou protéká průměrně 575 m³/s. Tyto vodopády překonává soustava plavebních komor, kde lodě čeká výškový rozdíl hladin 44 metrů. Pohled na velké lodě naložené kontejnery nebo dřívím, jak se majestátně zvedají do výšky, je pro nás suchozemce nezapomenutelný. Touto komorou proplouvají i jachty, které se pak plaví po jezeře Vänern a dál po Gota kanálu (Hydro 3/2010) až třeba do Stockholmu.