Koncem října se odehrál pátý a poslední „Zvláštní vodácký večírek“ a vodáčtí povídkáři u dvou kytar, basy a rumu v pražských Nuslích po deseti letech oficiálně ukončili svou literární soutěž Kenyho VOLEJ. Zatím to ale vypadá, že tahle derniéra až tak úplným koncem nebude. Zdá se totiž, že se Pígovi povedlo soutěží trochu restartovat českou vodáckou literaturu.
Poslední knížka Vlnožrouti je z pěti povídkových knížek soutěže nejtlustší a obsahuje i vodáckou poezii, ale dvakrát musela čekat: Nejdříve tři roky místo dvou, než se sešlo dost kvalitních povídek, a po svém vydání musela další rok čekat na svůj křest kávovým Božkovem, protože loňský podzim a zima byly ve znamení tvrdých lockdownů.
Soutěž vznikla už v r. 2009 z Pígovy čtenářské zoufalosti (víc o Pígovi si přečtěte v rozhovoru z podzimu 2020), že vodácká bible (Proč bychom se netopili od Zdeňka Šmída) nemá další sestřičky. První psavce sháněl po vodáckých kempech a další našel mezi literárně založenými trampy-vodáky. Za 12 let tak vzniklo 5 pestrých knih, každá s patnácti vodáckými povídkami – Drž hubu a pádluj, Trosečníci řek, Říční polobozi, Vodácké duše a Vlnožrouti. „Většina knih už je prodaná,“ říká Pígo. „Až doprodám, co mám ve sklepě, už žádný dotisk dělat nebudu. Kdo si o ně napíše hned, vyhrává. Kdo si počká, už nesežene všechny. Budu poctěn, když si je budou jednou vodáci mezi sebou kopírovat jako cenné samizdaty… Sen už jsem si splnil a cenu má jen to, čeho není mnoho.“ Ti, kdo to chtějí stihnout, knihy najdou na www.vodackepovidky.cz.
Pígo sice na křtu oznámil oficiálně konec soutěže, ale zrodili se hned dva následovníci: Trampská literární soutěž Trapsavec zřídila speciální sekci „Kenyho VOLEJ Revival“, a dva nejúspěšnější psavci soutěže, Hafran a Jeňýk, se rozhodli zaexperimentovat a jednu knihu napsat společně. Až se to povede, určitě si to nenecháme ujít…
