Vydra je krátká horská říčka, kterou od obyčejného potoka rozlišuje snad jen pár metrů na šířku. Její začátek najdeme na Modravě ve výšce 979 metrů nad mořem, v místě, kde se stéká Modravský a Roklanský potok. U nástupního místa je upravené parkoviště s informační cedulí.
Informace o řece
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Popis toku
Splavnost Vydry závisí na tání sněhu anebo na dešťových srážkách. Sníh tu vydrží dlouho do dubna, někdy až do května, často se první vodáci zdraví s posledními běžkaři. Po zbytek roku je řeka prakticky nesjízdná. Splutí je tu povoleno od 15. 3. pouze do 31. 5. od 8 do 18 hodin, pouze o víkendech a to – pozor – jen na kánoích nebo na kajacích (nedefinované konstrukce), na raftech je to striktně zakázáno.
Vydra v povoleném úseku Modrava – Antýgl je dravá říčka horského charakteru, spíše technického rázu, o obtížnosti WW II–III. Těžší kaskádovitá místa jsou proložena klidnějšími úseky mezi horskými loukami.
Nejatraktivnější část řeky začíná pod Antýglem. Protéká kolem Turnerovy chaty mezi obrovskými balvany a dosahuje obtížnosti až WW VI, ovšem právě proto je tu splouvání zakázáno bez výjimky. Vydra pokračuje až k Čeňkově Pile, kde zaniká soutokem s Křemelnou a tvoří řeku Otavu.
Nástupní místo není přesně stanoveno, dá se použít jak Modravský, tak Roklanský potok, který považuju za vhodnější. Po několika metrech zprava přiteče druhá půlka řeky a Vydra je na světě. Horní úsek právě narozené řeky vede mezi horskými loukami. V pravotočivé zatáčce se koryto zužuje. Proud bez varování zrychluje a voda je natlačena mezi skály soutěsek, které přicházejí rychle jedna za druhou.
Asi po kilometru se Vydra trochu zklidní, šumavské hvozdy ustoupí do pozadí a řeka opět plyne v mělkém korytě mezi horskými loukami. V těchto místech jsou největším nebezpečím stromy napadané do koryta.
Celý oficiálně splavný úsek Vydry měří téměř 5 km, přičemž zhruba v polovině jsou tzv. Rechle – řeku kříží starý most na zachytávání splavovaného dřeva. Od Modravy až k rechlovému mostu vede po pravém břehu silnice. Často je i při optimálním vodním stavu Vydra splavná pouze sem, protože většina vody tu odtéká do Vchynicko-tetovského kanálu, kde krmí vodní elektrárnu. Proto ať je ve Vydře vody, kolik chce, vždycky je jí za Rechlemi málo. Nad mostem je velký klidný vracák a prostorné parkoviště přímo u řeky.
Starý dřevěný most dělí řeku na dvě části. Proplout se dá pod libovolným polem mostu. Spád se zmenšuje, proud zpomaluje, ubývá vln a přibývá kamenů. Vydra se markantněji odklání od silnice, častěji meandruje. Dlouhé peřeje jsou vystřídány jednotlivými průskoky. Řečiště se několikrát rozděluje na víc ramen a vytváří malé zalesněné ostrůvky, kde je vysoké riziko zablokování koryta padlými stromy.
Že se se sjížděním druhého úseku příliš nepočítá, je evidentní při pohledu na výstupní místo, což je malý, sotva znatelný vracák pod vysokým břehem. Ve srovnání s nástupem (parkoviště a velká cedule s mapou) a přistávacím místem na Rechlích (velká zátočina, zpevněné břehy, parkoviště), je výstupní místo na Antýglu pro přistávání naprosto nevhodné. Nápis „výstupní místo“ je z lodi vidět na poslední chvíli, kdy už je skoro vyloučené se ke břehu dostat včas. Oficiální slovní popis uvádí, že se vystupuje na pravém břehu nad lávkou pro pěší, ale tato lávka je až za zatáčkou a není vidět.
Naopak, lávka se klene nad jedním z nejhezčích „seběhů“ celé Vydry. Hned pod ním, vpravo za pilířem lávky pro pěší, je pohodlný vracák, kam se vejde několik lodí a snadno se dá vylézt po nízkém zpevněném břehu. K parkovišti, vzdálenému asi 300 m, se musí projít usedlostí a přejít silnici.
Aktuální informace o splouvání Vydry (i Otavy) najdete na www.npsumava.cz.
Stejně jako nejasná situace na startu, kde není přesně určeno místo k nalodění, bude „neukázněnost vodáků a nerespektování značení“ v cíli zřejmě hlavním argumentem, až zase někdy někoho napadne, že by se Vydra dala zavřít.
