Vltava pod Lipnem – legendární Čertovy proudy

Přehrada vypouští vodu zpravidla jednou do roka koncem prázdnin a zážitky ze sjíždění se tak stávají o to hodnotnější. Bohužel to, že lze řeku sjet pouze jednou za rok s sebou nese také několik negativ. Přelidněnost, problémy s parkováním, neohleduplnost jednotlivých zájmových skupin mezi sebou a v neposlední řadě úrazy. V posledních letech ale pomohl zlepšit dopravní situaci vlak určený pro dopravu vodáků podél vody i jasně dané harmonogramy jednotlivých závodů, které se na řece pod Lipnem během víkendu konají.

Voda, kterou Lipno I vypouští je čistá a teplá, což hezké zážitky jen umocňuje. První úsek, k tzv. Váňovu skoku, je pro většinu vodáků tabu, pořádají se zde slalomové závody a málokdy se poštěstí si tuto pasáž sklouznout. Bezproblémově si tuto pasáž může člověk splout, pokud se účastní závodu Devils Extreme Race, který zde má start jedné z disciplín. Nejtěžší místo na tomto úseku je právě Váňův skok, lépe sjízdný u pravého břehu. Následuje kratší oddych nad nově zrekonstruovaným jezem, sjízdným prakticky kdekoli, a začíná souvislý vlnovitý úsek s jedním těžším válcem (Železňák). Voda je zde poměrně rychlá, což může nezkušené překvapit. K válci Železňák dorazíte velmi rychle. Železňák je sjízdný po celé své délce, s dostatečnou rychlostí nedělá průjezd vážnější problémy.

Přichází jen krátké uklidnění a pak už je před námi peřej nad mostem zvaná sv. Prokop, která táhlá a vlnovitá. Je to příjemné pohoupání před následujícím volejem. Přepádlovat první loučovický „rybník“ trvá jen pár minut a krátká peřej nás sveze do druhého rybníka nad jezem. Tady, tzv. u garáží, se obvykle nasedá na těžší úsek, naopak nejistí jezdci by zde měli plavbu bezpodmínečně ukončit. Měl-li někdo problémy na horním úseku, dole by mu mohlo jít minimálně o zdraví.

Jez u garáží má záludnou šlajsnu s dlouhým vývařištěm a nejeden pádlista si v ní již užil své. Je-li průjezd čistý, je bezpečnější sjet jez po šupně, která je každoročně pro vodáky zbudována, a šlajsně se vyhnout. Zkušení jezdci jez zdolávají také sklouznutím po koze šlajsny až za vývařiště. Po krátkých peřejích přichází katarakt Na Papírně, který naznačí o co půjde dole. Dva ústřední válce lze lépe projet zleva doprava.

Následuje jez zvaný Vrata nebo Brána. Voda tu v propusti padá ze slušné výšky a v silném rozháraném proudu žene v mírné levé zatáčce do kamení na břehu, následuje zablokovaná peřej, kterou se rozhodně nevyplatí podcenit a je zde třeba držet se vlevo. Eskymovat v tomto úseku se nedoporučuje a když, tak velmi rychle, hrozí odření kloubů a další nepříjemnosti.

Řeka dál hodně svižně teče přes dva výraznější prahy a blíží se nejobtížnější a také nejnebezpečnější místo celého úseku, tzv. Škvíra. Jakmile se řeka pomalu ale jistě celá přesouvá do pravé části koryta, vprostřed je ohromný balvan a stromy, přistaňte vlevo (vstup na pravý břeh je zde z důvodu ochrany přírody zakázán) a celý následující úsek si prohlédněte. Stalo se zde již mnoho úrazů z nichž jeden s tím nejtragičtějším koncem. Upozorňuje na něj pamětní deska vedle turistické pěšiny. Řeka zde úzkou štěrbinou padá do velkého válce ve kterém je navíc ukrytý balvan. Obtížný nájezd, který těžko dovolí jet ideální stopou vede jen těsně kolem sifonu (vlevo) a navíc žene pod balvan na pravém břehu.

Pod Škvírou se řeka uklidňuje, ale nečekejte žádný volej. Pořád si tu užijete moc pěkné peřeje. Sílu voda znovu nabírá na Čertových schodech. Úsek několika vyšších stupňů je při „závodním“ průtoku kolem 18 kubíků relativně snadno sjízdný nejprve vlevo a před či za ohromným balvanem přejezdem doprava, kde se skáče první vyšší skok, za vyšší vody je zde proud už znatelně rychlejší, válce se zvětšují a obtížnost úseku citelně stoupá.

Pod Schody je ještě několik nenápadných leč rozhodně nelehkých peřejí a teprve pak se Vltava začíná znovu zmírňovat až k vysedacímu místu u vlakové zastávky Čertova stěna. Tady stačí počkat na vodácký vlak, nechat se odvézt do Loučovic nebo Lipna a jet znovu.