Vlašimská Blanice – sjízdná i po menších deštích

Rybník v Kamberku je v létě místem vhodným ke koupání. Za vysoké vody je možné sjet řeku až odsud, ale úzké a často zarostlé koryto od tohoto úmyslu odrazuje. Z Louňovic pod Blaníkem je to už lepší. K řece se tu dostaneme jednoduše u mostu a ve městě můžeme také využít množství občerstvovacích možností. Odsud je možné se vydat i na výstup na Velký Blaník, pokud usoudíme, že pádlování nám nezabere celý den. Přece jen při víkendovém výletu vychází téměř 20 km na den. Pokud je vody dostatek, což si můžeme ověřit na místě samém, je plavba nenáročná i relativně rychlá, přesto však vyžaduje určité základní vodácké dovednosti. Orientačním stavem je kolem 120 – 130 cm na vodočtu v Radonicích.

Za vyšší vody je třeba na jezech dávat velký pozor. Hned první jez pod Louňovicemi může překvapit. Je přímo pod silničním mostem s několika oblouky, v pravé části je skluzavka, za určité vody dobře sjízdná i na otevřené lodi, a v levém oblouku je naopak skalnatá kaskáda. Určitě přistaneme a prohlédneme místo předem.

Pod mostem Vlašimská Blanice příjemně proudí přehledným korytem. Převážně zalesněné mělké údolí řeku místy dokonale skrývá. Vyloženě zarostlých úseků znatelně ubylo, občas s nimi ale stále musíme počítat. Jezy, které zde byly postaveny pro pohon mlýnů, jsou nenápadné a na otevřené lodi většinou sjízdné velmi obtížně.

Do Vlašimi, která je na půli cesty, doplujeme během jednoho dne. Hledáme-li ubytování pod střechou, problém ve městě mít nebudeme. Kemp ani tábořiště zde ale nenajdeme. Pokud raději spíme ve volné přírodě, musíme se na to připravit předem. Zámecký park a samotný zámek ve Vlašimi můžeme zhlédnout, ale tábořit v něm raději nebudeme, i když louky a trávník v parku k tomu přímo vybízejí. Vhodné místo si raději najdeme ještě před Vlašimí, případně až po poměrně obtížném průjezdu městem.

Největší překážkou jsou jezy ve městě, které musíme překonat. Přenášení jsou přitom namáhavá a prodlouží čas plavby. Možné je i město převézt, ale není to nutné. Pod Vlašimí řeka opět opouští civilizaci a v její blízkosti se většinou vyskytuje jen turistická značka. Charakter řeky je podobný. Nevelký spád je přerušován jezy, ale přesto řeka proudí až ke svému ústí do Sázavy. Údolí se směrem k ústí mírně prohlubuje, řeka protéká lesnatou krajinou a pod ústím největšího přítoku, sjízdné Chotýšanky, se stává již větší řekou. Na posledních kilometrech se s civilizací setkáme jen vzdáleně, což uspokojí milovníky řek, kde je klid a pohoda.

Ústí Vlašimské Blanice do Sázavy je nenápadné. Pokud jej nehledáme při plavbě po Sázavě, lehce je přehlédneme. Od soutoku se můžeme pokusit dojet proti proudu kilometr na soběšínské tábořiště nebo pokračovat po řece necelé tři kilometry do Českého Šternberku, kde plavbu ukončíme.

Pokud máme štěstí a vody je opravdu dostatek, je tu pro přátele potoků Chotýšanka, za dobré vody splavná minimálně od Takonína, což je dvouhodinová plavba. Charakter potoka je podobný Blanici, jen koryto je užší a některé zákruty zrádnější. Pro otevřenou kánoi a méně zkušenou posádku je to potok adrenalinový dost a dost. Na tento přítok se dostaneme pouze autem u Takonína či v Bílkovicích.

Přístup a doprava

Nejlépe se k Blanici dostaneme po silnici. Vlak se v údolí vyskytuje jen výjimečně. Pokud chceme využít železniční dopravu, musíme jet do Znosimi nebo Vlašimi a další možnost máme pak v Českém Šternberku. Po silnici je to jednodušší. V Louňovicích a Vlašimi jsou hlavní silnice, ale malých silniček ve vsích, kde je řeka překlenuta mosty nebo se silnice jen k řece přibližují, je víc než dost. Pod Vlašimí je to hned v Hrádku, Libeži či Radonicích a nad tímto městem pak ve Znosimi, Hradišti, Ostrově či u Světlé. Délku úseků tak lze volit opravdu libovolně podle času, vodního stavu a chuti.