Vlára – po svižné vodě do zahraničí

V Brumově-Bylnici uhýbáme na Štítnou nad Vláří a za Jestřabím sjíždíme doprava na úzkou silničku a po půl kiláku parkujeme na travnatém plácku přímo na břehu Vláry. V přírodním řečišti, širokém 6 až 8 metrů a s vysokými zarostlými břehy, svižně teče kalná voda. Říčka meandruje v mělkém údolí a míří převážně k východu. Splouváme pár krátkých lehkých peřejek, pak přenášíme zátaras tvořený padlým stromem a naplavenými větvemi. Dokonce i bobra zahlédneme. Pomalu připlouváme do Popova, kde zprava obnášíme asi metr vysoký kolmý jez s vývarem. Dál je plavba přehlednější a řečiště přímější.

Asi po třech kilometrech podplouváme most mezi Štítnou a Bylnicí a kousek za ním nás příjemně překvapí 50metrová peřej, zřejmě umělý zához. Na necelém kilometru k ústí Brumovky jsou další dvě. Z té poslední dokonce ční velké balvany a tvoří mírné esíčko. Brumovka ústící zleva má nyní bohužel vody málo, jinak by se nabízelo i její splutí. Vlára už má v těchto místech zcela přírodní charakter, stáčí se k jihovýchodu a vtéká do zahlubujícího se údolí, kopce teď už většinou porostlé svěže zelenými lesy se zvedají. Rozšiřující se řeku tak díky tomu těsně sleduje železnice i hlavní silnice. Plujeme v mírném proudu zpestřovaným občas lehkou tady už přírodní peřejí.

To už proplouváme Vlárský průsmyk a ocitáme se na Slovensku. Tady už je řeka široká 10–15 metrů. Opouštíme CHKO Bílé Karpaty a dostáváme se do civilizace. Ve vesnici Horné Srnie je koryto místy upraveno a my proplouváme kynetou širokou asi osm metrů, která proud zrychlí. I když se blížíme k ústí do Váhu, spád Vláry neklesá a proud nezpomaluje. Za vsí dokonce proplouváme krátkou peřejí, ve které se musíme vyhnout velkým betonovým blokům.

Po chvíli už připlouváme do Nemšovej, kde se koryto opět zúží a voda valí místy s velkými vlnami. Podplouváme most, za kterým máme odstavena auta. Já však neodolám a plavbu si protáhnu o půl kiláku až na soutok s Váhem, před kterým je ještě jedna pěkná peřej.