Skoro by se dala nazvat větším potokem. Navíc je nejméně vodnatá ze všech plzeňských řek a tak je její sjízdnost spíše výjimečná, Vodu tak má opravdu jen za tání sněhu nebo po deštích. Dokáže velmi rychle vystoupat s průtokem vyšším než sto kubíků v Koterově a stejně rychle pak opadá. Trefit na tu správnou vodu je přímo umění.
Informace o řece
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Popis toku
Úslava pramení v šumavském podhůří a teče rovinatou krajinou k Plzni. Horní tok býval dříve nazýván Bradlava. Uvažovat o splavnosti Úslavy lze od Žinkov. Vytéká z velkého Žinkovského rybníka a její neširoký tok se klikatí loukami, les se k řece dostává jen zřídka. Přesto řeka příjemně teče, i když její spád je nevelký. Spád něco přes 2 ‰ slibuje svižný proud, ale nesmí být na trase příliš mnoho vysokých jezů. V prvé části řeka protéká jedním rybníkem a spíše meandruje. Občasné stromy a vrboví mohou být překvapivou překážkou při plavbě. Překážkou jsou i různě vysoké stupně a jezy, kterých je na tomto úseku pět, nepočítáme-li hráz rybníka. Pod Nepomukem přijímá Úslava zprava svůj největší přítok, Myslívský potok. I tento potok, který je jen malinko menší než popisovaná řeka, je splavný za vyšších vodních stavů a jeho charakter je podobný jako Úslavin.
Ale zpátky k nejmenší plzeňské řece. Od Vrčeně, kde se stéká Úslava a Myslívský potok, je vody více a odsud je řeka přece jen splavná častěji. Ale ani běžný letní průtok ke splutí nestačí, je potřeba aby zapršelo. Jak oba toky řeku posílí, je přece jen dospělejší. Na celém úseku až do Plzně je spád řeky, ač nevelký, využíván a na celé trase tak najdeme 27 jezů a stupňů, některé lze za určité vody splout, některé musíme přenést a další jsou naopak velmi nebezpečné. K těm nebezpečným patří zvláště jez ve Starém Plzenci. Ale ani stupně a jezy v Koterově či stupně v Lobzích nejsou za vyšší vody bezpečné.
Zdánlivá jednotvárnost koryta řeky nesvádí mnoho vodáků ke splutí tohoto toku. Ale okolí Úslavy zase tak nezajímavé není. A nakonec k tomu pádlování patří i pokukování po březích, kde můžete zahlédnout volavku nebo ledňáčka. Vodák tu hledá i místo ke spočinutí svého upádlovaného těla. Pravdou je, že Úslava toto zázemí příliš nemá. Přenocovat je nutné až do Blovic spíše nouzově, tady je lepší si dohodnout nocleh v loděnici s místními vodáky. I proto je Úslava méně navštěvována. A přitom její délka si nezadá s Otavou nebo Vltavou mezi Lipnem a Českými Budějovicemi.
Pod Srby řeka vtéká přece jen na chvíli do lesa. Ale jen krátce, v Blovicích se už opět klikatí loukami. Jezy většinou není problém překonat, ale musíme se smířit s přenášením. V Žákavě přijímá Úslava další svůj větší přítok, zprava od Brd přitékající Bradavu. Jezy v této části zpomalují plavbu, Zato zprava přichází podhůří Brd a od mostu u Štáhlavic se vyplatí vyrazit něco přes kilometr ke zřícenině hradu Lopata. Za prohlídku stojí i zařízlé údolí Kornatického potoka v přírodním parku stejného jména. Po dvou kilometrech doplujeme ke klasicistnímu loveckému zámku Kozel, který také stojí za návštěvu, toužíme-li poznávat historii kolem řeky. To se už blížíme civilizovanou a obydlenou krajinou ke Starému Plzenci. Zleva na nás zhlíží hrad Radyně s rozhlednou na stejném kopci a na levém břehu máme i městečko známé výrobou zejména šumivých vín. Odsud je to téměř městská konglomerace přes Koterov, Plzeň Božkov, Lobzy a Plzeň-Doubravku, kde se pak Úslava vlévá do Berounky necelé tři kilometry od jejího vzniku.
Úslava se díky různorodým vodním stavům nestane navštěvovanou letní řekou, ale určitě stojí za poznání. Přístup k řece je nejjednodušší po silnici, ale dá se k ní dostat i vlakem, který se k řece dostane v Nepomuku i v Plzni. Jen to chce v ten správný jarní den odhadnout vodu a vyrazit alespoň na víkend.
