Tichá Orlice – na východě Orliček

Uvádí se, že obtížnější úsek je dlouhý 3 km, ale vlastní peřeje jsou kratší, protože dáme-li lodě na vodu na klidně tekoucí hladině náhorní roviny, pak první peřeje přicházejí až u vstupu řeky do lesa. Tady však sjedeme nevysoký stupeň nad Mladkovem a poslední peřeje končí u vysokého šikmého jezu v Mladkově. Je to krátký, ale pěkný úsek řeky.

Pod Mladkovem se peřeje zmírňují jen malinko, proud je stále prudký a peřeje jsou téměř souvislé. Ovšem přehlednost je větší, a tak i na nafukovací kánoi se zkušenější posádka prodere až k Sobkovicím, resp. Jablonnému nad Orlicí. Cestou přicházejí i nepříjemné jezy, vysoký spád řeky byl energetický využíván už před lety. Některé jsou sjízdné, některé ne. Každopádně všechny je lepší prohlédnout, protože strom může spadnout každým okamžikem kamkoliv. Jablonné nad Orlicí se vyplatí převézt autem. Je tu množství stupňů a jezy, které nejsou sjízdné a jejich přenášení je náročně, protože ve městě jsou kolmé kamenné stěny.

Ještě úsek k Letohradu se vyplatí sjet na jaře, když je dostatek vody, ovšem řeka se svižně vine pahorkatinou, ale je-li dost vody, je to příjemná a rychlá plavba. Pod Letohradem je často voda i v pozdním jaru a někdy i v létě. Pokud se takové léto povede, pak je Tichá Orlice příjemnou řekou pro dovolenou. Nakonec 65 km z Letohradu je delší než úsek Vltavy z Vyššího Brodu do Boršova nebo Otava mezi Sušicí a Pískem je stejně dlouhá. Tak proč ne.

Voda v létě i tady často opadá a pak je lepší vyplouvat níže, to ať si každý rozhodne podle svého, jestli pojede s plnou bagáží, nebo nalehko. V podstatě skoro vždycky je Tichá Orlice splavná z Chocně, často z Ústí nad Orlicí. Řeka se stává vodácky stále oblíbenější a začínají tu vznikat organizovaná tábořiště – už teď jsou v Caklích, Kerharticích, Brandýse a u Žďáru nad Orlicí. Nevýhodou se může zdát vysoký počet jezů, ale řeka, která měla relativně velký spád, prostě byla využita už před lety. Pravda, jezy je nutné přenášet, ale většina přenášení je krátká a jednoduchá. Alespoň si narovnáme nohy po sezení v kánoi. A nakonec, nejen plavbou živ je vodák…

Plavbu po Tiché Orlici můžete spojit s Divokou Orlicí

Vyplujeme-li z Letohradu, první den na rozjetí doplujeme k Oldřichovicím.

Jezy jsou tu v podstatě jen dva a přeneseme je lehce. U posledního se utáboříme. Další den nás pak může čekat plavba do Brandýsa nad Orlicí, na této trase jsou dva nepříjemné jezy, raději si je prohlédneme – může tu docházet ke změnám. Také průjezd Chocní není jednoduchý, ale zvládneme ho, a navíc můžeme ve městě doplnit zásoby. Jen tábořiště tady zatím chybí a musíme si vypomoct nouzovkou, určitě ji najdeme. Další den pak dojedeme do Žďáru – posledního kempu na Tiché Orlici –, další dva dny pak můžeme strávit na Orlici spojené. A týden uběhne jako voda v řece.

Na břehu nemusíme chodit jen do hospody, podél Tiché Orlice najdeme i jiné zajímavosti. Zříceniny hradů Kynšperk či Lanšperk, ale i rozhlednu na Andrlově Chlumu u Ústí nad Orlicí, zříceninu hradu Orlík nad Brandýsem či jen dřevěnou zvonici v Borohrádku. A v plavbě se dá nerušeně pokračovat i po spojené Orlici až k Hradci Králové. Vodácká dovolená na neobvyklé řece, s obvyklými radostmi.

K Tiché Orlici se dá dostat bez problému auty, ale i vlakem či autobusem – preferujeme-li nafukovací plavidlo. Železnice dokonce vede stále údolím toku. Z toho plyne, že začít můžete kdekoliv a skončit také. Tak už nezbývá než se zabalit a vyrazit.