Jizera je řeka mnoha tváří. Zkušení vodáci znají zpravidla její horní tok. Ti nejzkušenější ji znají téměř od polské hranice až k Vilémovu, méně „vyhrocení“ kamarádi divoké vody pak dále po proudu k Železnému Brodu. I oni však na tomto úseku naleznou obtížný úsek, který lze prohlédnout z pravého břehu, po kterém vede známá Riegrova stezka.
Informace o řece
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Popis toku
Jizera ale nabízí dostatek vyžití i těm, kdo nemají vyšší ambice a stačí jim poklidné a nenáročné pohoupání na otevřené lodi. Za vyššího stavu vody, v době jarního tání či po vydatnějších deštích, se mohou vodáci – turisté nalodit již na soutoku s Kamenicí ve Spálově. V letních měsících, kdy vody zpravidla nebývá tolik, je lepší vyplout až z Malé Skály, pod kterou řekanabízí krásnou víkendovou plavbu.
Nenajdete zde sice takové zázemí jako u tradičních řek typu Vltavy či Berounky, ale kdo nechce stát frontu na jez i na pivo, tomu se tu bude dozajista líbit. Tím spíše, že Jizera není zdaleka tak nudná a nezáživná, jak by se dalo s ohledem na její opuštěnost soudit.
Mírně proudí zvlněnou krajinou a díky nedalekému Českému ráji nabízí i některé vyloženě panoramatické pohledy. A ačkoli břehy nelemuje jeden stánek za druhým, žízní tu nikdo umřít nemusí. Jedinou nepříjemností jsou jezy.
Kdo se chce v sobotní ráno probudit na břehu řeky, zahájí víkendovou plavbu již v pátek přespáním v maloskalském pravobřežním kempu. Malá Skála, oblíbené letovisko, nabízí možnost přiměřeného kulturního vyžití, milovníci památek jistě neopomenou navštívit zbytky středověkého skalního hradu upravené v 19. století na romantický Pantheon. Tyčí se přímo nad jezem, jehož splutím lze první den plavbu zahájit. Nepřinese sice příliš velké vzrušení, ale v oblasti jezů je to bohužel to nejlepší, co řeka v tomto úseku nabídne. Po osmi kilometrech klidné plavby je akorát čas k obědu, který nabídne stylová restaurace Zrcadlová koza na levém břehu. Břeh opačný pak nabízí patrovou roubenou stavbu Dlaskova statku, v němž je expozice turnovského muzea Českého ráje, a kousek dál po proudu pyšně se nad řekou tyčící zámek Hrubý Rohozec. To už má ale vodák za sebou seznámení s typickým jizerským jezem v Dolánkách. Je bezmála tři metry vysoký a nedává jinou volbu než středně obtížné přenášení, lépe po pravém břehu.
Silueta Hrubého Rohozce ohlašuje, že se blíží Turnov, město drahokamů. Má status městské památkové zóny a nabízí nejen četné památky, ale i širokou škálu restauračních zařízení. Na jeho konci je řeka přehražená dalším jezem. Ten v minulosti nebylo možno ani sjet, ani zkoníčkovat, a zbývala jen jedna ze dvou špatných variant – přenášení po pravém břehu a přenášení po levém břehu. Od jara 2011 je jez v Turnově nově zrekonstruovaný s novým rybím přechodem, kterým lze jez za vhodné vody sjet a za nízkého stavu snadno zkoníčkovat. V následujícím úseku Jizera poskytne navíc trochu vzrušení v podobě pěkného houpavého úseku, jehož čtyři kilometry do Příšovic žádná zákeřná překvapení nenaruší. U silničního mostu Ploukonice – Příšovice se na pravém břehu ukrývá první a poslední oficiální tábořiště, jež je záhodno využít k přespání. Ostatně z Malé Skály je to sem 19 kilometrů, což je akorát tak přiměřený denní úsek. Pro pořádek budiž dodáno, že v Příšovicích stojí kromě několika pěkných roubených statků i ta vytoužená hospoda…
Druhý den plavby zahájí bohužel dosti záhy další nepříjemné přenášení jezu Svijany (kteréžto jméno není jistě neznámé milovníkům pěnivého moku), prvního ze čtyř, jež je před dobytím Mnichova Hradiště nutno překonat. Jinak ale nadále platí, že řeka celkem příjemně teče.
Jez Březina (ř. km 66,6) je již úplně provalen a velmi obtížně sjízdný i když to k tomu může svádět. Přenést lze lehce vlevo.
Kdo toho chce za víkend stihnout co nejvíc, může tuto vísku využít jako výchozí zastávku do CHKO Český Ráj – nedaleký pískovcový masiv Mužský nabízí nesčetné přírodní útvary i zbytky několika skalních hrádků (především známých Drábských světniček). Je to ale několikakilometrová výprava a přes 150 metrů převýšení, takže je třeba dobře odhadnout časové možnosti. Do Mnichova Hradiště je to ještě dalších osm kilometrů a oba zbývající jezy, v Loukovci i kus nad samotným Hradištěm, se musí opět přenášet. Před druhým jmenovaným je navíc dosti dlouhý volej a pod ním obvykle málo vody. Výčet památek, jež řeka míjí, je pak třeba doplnit o zříceninu zámku Zasádka, protilehlý románský kostel v Mohelnici nad Jizerou a samozřejmě o zámek v Mnichově Hradišti (opět městská památková zóna). Před zámkem stojí komplex bývalého kapucínského kláštera, v jehož kostele je pohřben i Albrecht z Valdštejna. Z Příšovic to sem je celkem čtrnáct kilometrů.
Přístup a doprava: K uvedenému úseku se lze pohodlně dostat jak autem, tak vlakem. V prvém případě je nejrychlejší spojení po silnici R 10 k Turnovu a dále po E 65 k Malé Skále, železnice vede v podstatě neustále kolem řeky. Hlavní trať Praha – Turnov má číslo 041, pro další jízdu do Malé Skály je v Turnově zpravidla nutno přestoupit. Železnice je dobře dostupná jak z kempu v Příšovicích (nádraží je tu asi 2 km od řeky), tak pochopitelně v Mnichově Hradišti – kdo si tedy nechá auto v Malé Skále, měl by se pro něj bez potíží dostat.
Na Malé Skale dnes fungují dvě velké půjčovny lodí a raftů, jezdí se na Zrcadlovou kozu nebo do Dolánek, odkud se lodě vozí zpět na Skalu a intenzivně cirkulují. V tomto úseku se Jizeře opravdu nedá říkat „řeka bez vodáků“, od června do září za pěkného počasí nelze řeku doporučit o víkendech, přes celé prázdniny je tu slušný nátřesk po celý týden. Zbytek středního a celý dolní tok je ale opravdu bez provozu.