Smutná – říčka pro optimisty

Plavbu občas zpestřují napadané stromy, koryto je úzké, strom někdy překvapí. Poslední dva roky nebylo nutné z kajaku vysedat, ale někdy za cenu opravdu krkolomného stromolezení… Na celém úseku je několik jezů, všechny jsou na plastu sjízdné, za minimálního stavu ovšem s jistým sebezapřením. Ze Srlína dojedete k ústí za 3 – 4 hodiny, celý tok je i s obědem celodenní záležitost.

Splutí je možné zahájit pod Sepekovem, na hrázi rybníka nebo u penzionu U Krajíců. Extremisté mohou pomýšlet i na vyšší místo nasednutí, ale horní úsek do Srlína budou opakovaně sjíždět spíše jen členové fan klubu Smutné. Tok zde meandruje, není příliš svižný.

Abyste zkusili všechno, co Smutná nabízí, postačí nasednout u mostu pod Srlínem nebo na mostě v Ratajích – tam už poznáte spíše tu svižnější část. Spodní úsek od mlýna a penzionu Na Prádle je asi nejhezčí, ale také už civilizovanější. Prakticky stále protéká Smutná opuštěným údolím, pouze v letních měsících na několika místech narazíte na indiánská teepee či obdobné táborové stavby. Na civilizaci narazíte v Srlíně, Ratajích a v Bechyni, občerstvit se můžete také v penzionu Na Prádle.

Zpočátku se Smutná spíše kroutí v meandrech. Občas vyplašíte volavku, občas přetáhnete strom přes řeku v opuštěném údolí. Pomalým tempem se dostáváte k mostu hlavní silnice Tábor – Písek. Krátce pod ním, ještě před Srlínem, je asi nejvyšší jez – šikmý, podle vodního stavu lehce sjízdný.

Na konci Srlína minete nalevo jeden z místních mlýnů, tady, před mostem vpravo, je vhodné nasedací místo. Následuje úsek tekoucí vody, místy regulovaný břeh, vrbičky. Před Rataji zpestří plavbu dvojitý stupeň v ostré pravé zatáčce; za vyšší vody pozor. V Ratajích u mostu jsou dva důležité objekty, oba mohou mít význam pro zdárné splutí. Vpravo zrekonstruovaný vodočet – vzhledem k poškozené lati nelze zatím nižší stavy odečíst na místě. A vlevo za mostem je třeba pozdravit místního vodníka. Pod Rataji se údolí začne pomalu prohlubovat. Spád zmírní dva stupně, opatrně sjízdné, pozor na lávku pod prvním a kameny pod druhým stupněm s dlouhým vzdutím. Odměnou při překonávání vzdutí může být třeba zahlédnutí ledňáčka. Mostek u mlýna Na Prádle ohlašuje začátek posledního úseku. Na sedmi kilometrech se začínají objevovat peřejky, kolmé skalky sahají často až do vody; v lese vysoko na pravém břehu se brzy objeví bývalé poutní místo – Poušť sv. Marka. Krátce potom se nechme překvapit, zda místní pěší lávka vítězí nad vodou, či naopak. Technicky nejzajímavější je koryto pod velkým vzdutím bývalého bechyňského koupaliště. Po překonání válce pod stupněm následuje krátký rovný úsek, před námi se objevuje věž bechyňského kostela; k ústí ale zbývají ještě asi tři kilometry. Řeka velkým obloukem obtéká bechyňský zámek, skály sahají až do vody, za vysokých stavů jsou tu zajímavé peřejky. Splutí ukončíme na levém břehu Lužnice proti ústí, ve svébytné městské části Zářečí, jejíž obyvatelé ani při trvalém zápase s vodou neztrácejí smysl pro humor.

Smutná se asi nestane zpestřením pro masu letních vodáků na otevřených kánoích, trávících svou dovolenou letní plavbou po Lužnici. Ale jako úleva od přelidněné Lužnice se přímo nabízí těm, kdo se nebojí experimentu.

Posouzení vodního stavu se je od letoška snadné – na stránkách povodi.cz je vodočet v Ratajích on-line. Za minimum sjízdnosti lze považovat stav cca 80 cm (2 m3/s), Smutná ho dosahuje relativně často, i v suchém létě stačí pár deštivých dní. Optimem je stav nad 100 cm (4 m3), stav okolo 150 cm (9 m3/s) už vyžaduje rychlé reakce a jistou ruku. Za tohoto stavu už Smutná zpestří i trénink bechyňských sjezdařů. V poslední době dosáhla Smutná několika extrémních stavů, naposledy v květnu 2006 protékalo korytem kolem 100 m3/s (320 cm).