Orlice – meandry kryté vrbovím

Pro turistickou plavbu mohou vodáci i na otevřených lodích využít jak toku Divoké Orlice, tak její, jen zdánlivě mírnější, druhou zdrojnici, Orlici Tichou. Při vhodném vodní stavu, což bývá na jaře nebo při vypouštění pastvinské přehradní nádrže, lze plout od vyrovnávací nádrže u Nekoře. Plavba však vyžaduje zkušenost, vybavení a pro některá místa přece jen raději špricdeku i na otevřenou loď. Zvláště na úsek Litického oblouku. Z Doudleb je pak Divoká Orlice splavná i v méně suchém létě k soutoku s Tichou. Je to plavba na jeden den.

Tichá Orlice mívá vodu na horním toku po Jablonné výjimečně, pod Chocní velmi často a od Malé Čermné pak po většinu roku. Ale právě tento úsek mezi Malou Čermnou a Hradcem Králové, kde se během víkendu můžeme plavit po dvou řekách a i v létě nemusíme na vodáka narazit. Přitom písečné pláže lákají ke koupání. Dřeva pro táborový oheň je dostatek i ta hospůdka se někde na břehu najde. Ale jako všude, kde není „turistický průmysl“ je problém s tábořením. Ale všechno je řešitelné, malé loučky, kam se vejde pár stanů se občas najdou i penzionek v okolí pro ty změkčilejší. Tábořiště najdeme jen u rybníka Dolní Pecák nad Čermnou asi 2 km od řeky směrem na Horní Jelení a pak až na konci plavby u Stříbrného rybníka před Hradcem Králové. Také na levém břehu a asi 1,5 km od toku Orlice. Pod střechou to lze zkusit v Týništi nad Orlicí či Třebechovicích. Vodočet najdeme v Malé Čermné u mostu. Z Malé Čermná do Svinar (Hradec Králové) to máte 37 (41) km ZW. Stav nad 110 cm je dostatečný.

Borohrádek, kde mimo malebné chalupy je i něco málo průmyslu jako dřevařské závody, je vděčným začátkem plavby. Snad i proto, že až k soutoku nenarazíme na jez, zatímco při plavbě z Čermné musíme jeden vysoký překonat, lépe po levém břehu. Až k soutoku s Divokou Orlicí pak řeka teče krajinou lemovanou rozptýlenou zelení a často meandruje. Vzácností nejsou ani slepá ramena. Přitom, pokud není vody opravdu málo, docela svižně teče a v některých místech můžeme mít plné ruce práce, abychom se vyhnuli vrboví na březích. Řeka však je volná nemusíme se obávat prodírání vrbovým houštím.

Dokonce se občas objeví příjemná písčina, kde se za parného léta dá dobře koupat.

Soutok obou zdrojnic Orlice poznáme hladce, i když Divoká Orlice přijde nenápadně. Nedaleko soutoku jsou Albrechtice nad Orlicí, kde se můžeme občerstvit, případně navštívit místní kostel. Pokud máme vyřešeny problémy s nocováním anebo si je nepřipouštíme, pokračujeme dále po řece. Pod soutokem přijedeme k železničnímu mostu a hned kousek pod ním je vysoký jez. Pozor za vysoké vody – patří k těm velmi nebezpečným! Lépe jej přeneseme vpravo a pokračujeme v plavbě. Řeka se příliš nezměnila, jen zmohutněla, ale nepřesahuje české rozměry. Pokud využijeme nocování pod střechou v Týništi nad Orlicí, pak zanedlouho plavbu ukončíme právě v tomto městě. Jedeme-li na divoko můžeme zkusit využít levého břehu, kde se přibližují lesy k řece a pěkné místo se dá najít. Samozřejmě se zachováním všech zásad, které opravdový tramp a vodák dobře zná. Nebo přejedeme autem či vlakem (což nás trochu zdrží) do kempu u Stříbrného rybníka u Slezského Předměstí (ale na opačném břehu). Další den se ráz krajiny příliš nemění. Ono z řeky není příliš vidět do kraje. Jen lesy přicházejí k řece z levé strany a jsou jí nablízku až k Hradci Králové.

Mnoho úseků je vhodných i pro turistický sjezd

Charakter řeky je také podobný. Tok lemovaný vrbami a jiným zeleným porostem čile proudí korytem, které nabízí prudké zákruty i hluboké tůně. Voda je však rychlejší než ve většině letních toků, kde plujeme od jezu k jezu. Tady totiž opět až do Hradce není jediný jez. Jen příroda a nedaleké vesničky, z nichž některé jen tušíme za zelenými stromy. Ještě dopoledne připlujeme do Třebechovic pod Orebem, města známého svými betlémy, které v místním muzeu lze spatřit. Za zmínku stojí i místní kostel ze 14. století. Samozřejmě nezapomeneme ani na osvěžení po plavbě. Jak se však blížíme po řece k Hradci přibývá i míst s kiosky a hospůdkami. Ovšem řeka je stále původní. Snad jeden z posledních úseků přírodního koryta bez úprav a regulací. Najdeme zde v meandrech řeky hluboké tůně a slepá ramena, z nichž je mnoho chráněno. Pokud chceme ukončit plavbu u mostu ve Svinarech, je lépe si sem auto připravit předem. Pokud budeme odjíždět vlakem musíme doplout až do Hradce Králové. Ale i odsud se můžeme vlakem vrátit pro auto. Končit zde lze nad jezem před Slezským Předměstím, odkud dosáhneme případně nádraží za necelých 20 minut.

Přístup a doprava:

K řece se dostaneme vlakem a samozřejmě po silnici. Vlakem pro ty, co mají nafukovací loď a neradi se proplétají pátečním silným automobilovým provozem. Železniční zastávka je v Borohrádku asi 1 km od řeky a pak až v Čermné o něco dále. Obojí na trati z Hradce Králové do Chocně. Pro zpáteční cestu vlakem musíme použít Hradce Králové neboť ve Svinarech vlak nejezdí. Autem se dostaneme pohodlně do Malé Čermné k mostu a samozřejmě i k mostům v průběhu plavby. Opět ze silnice od Hradce na Třebechovice pod Orebem, Týniště nad Orlicí. Vlakem se lze i pro auto vrátit, jen je třeba dostatečně nastudovat patřičný jízdní řád uvedené tratě.