Olše – uspokojí i náročné

Roční úhrnné srážky jsou zde okolo 1300 mm, což společně s faktem, že Olše přivádí značné množství srážkových vod již z Polska, dává šanci na splutí častěji, než je tomu na některých jiných našich řekách podobného charakteru a podobné obtížnosti. Budete-li se však ptát po „Olši“, možná budou místní nechápavě vrtět hlavou, i kdyby stáli až po kolena přímo v ní – místní „šlonzoci“ jí říkají „Olza“. Počeštěný název byl odvozen čistě na základě fonetického souzvuku, s původním pojmenováním řeky nemá nic společného.

Zpravidla se sjíždí z Jablunkova, výše je vodácky využívána jen výjimečně – zejména proto, že se za dobrého vodního stavu hodí spojit plavbu spíše s Lomnou. Plavbu začínáme obvykle (kvůli přístupnosti koryta) nad soutokem, ať už na Olši nebo na Lomné.

Pro splutí je nutné absolutní minimum 130 cm na vodočtu v Jablunkově, který je dostupný na internetových stránkách. Pro dobrý zážitek z jízdy lze doporučit aspoň 150 cm, plavba není nebezpečná ani při stavu přes 200 cm. Koryto je široké, kamenité a štěrkovité, řeka má horský charakter. Na nejatraktivnějším úseku z Jablunkova do Hrádku nad Olší je pouze jeden klasický jez, bezpečně sjízdný.

Počítat je však třeba s několika vysokými kamennými záhozy, zejména mezi Jablunkovem a Návsím u Jablunkova. Méně zkušeným se zde určitě vyplatí přistát a průjezd předem prohlédnout. Zmíněný jez v Návsí se zpravidla dá i při vysokém stavu vody velmi pohodlně a bezpečně sklouznout bokem.

Přímo pod ním je pak jedno z nejhezčích míst na řece, kaskáda kamenitých prahů prakticky přes celou šířku koryta. Průjezd kaskádou určuje, zda budete na jez najíždět vlevo, či více středem (vpravo je pod jezem dobře viditelná traverza, pozůstatek náhonu!). I za nízkého stavu si kaskáda uchová obtížnost až WW III- a pro toho, kdo už má nějakou zkušenost, rozhodně stojí za sjetí. Při povodňových stavech může obtížnost kaskády vzrůst i na WW IV.

Pod kaskádou, kde se z rozbitého pravého břehu přidává zpět voda z náhonu, se může už při vodním stavu nad 180 cm (na vodočtu v Jablunkově) začít vytvářet mohutný vír. Následuje několik kilometrů příjemné jízdy, proložené lehčími peřejkami do obtížnosti maximálně WW II. Po deštích nebo při jarním tání je možné vychutnat si šumění tryskající vody, která přepadává z vysokých břidličnatých břehů v drobných vodopádech. Ve větvích stromů, zejména na pravém břehu, bohužel dosud na některých místech ulpívají pozůstatky z povodní.

Před Hrádkem se v místní části Bařiny voda na okamžik zdánlivě zcela uklidní a kdo se nechá až příliš ukolébat, může se nechat natlačit pod kolmou skálu u pravého břehu. Voda se však brzy opět rozběhne a zanedlouho se blížíme k Hrádku nad Olší, kde se řečiště náhle zařízne do kaňonovitého údolí s řadou velmi hezkých prahů a stupňů. Charakter toku se zde dá velmi dobře porovnávat s tzv. Profilem na Morávce. Tohle je místo, kvůli kterému stojí za to zajet si na Olši i s rodeovou lodí a tady se zdržet.

Když podjíždíte silniční most a už si myslíte, že je po legraci, čeká vás teprve to pravé překvapení. Kdo si chce užít surfování a točit figury, neměl by přehlédnout hezkou vlnu u levého břehu. Bohužel je bez vracáku a pro snazší návrat na ni je dobré natáhnout si při břehu špagát.

O pár metrů níž po proudu přetne vysoko nad hladinou Olši lávka, pod ní přichází největší práh, pod kterým se už dá blbnout v pořádném válci bez problémů s návratem. Pár kroků odtud je na levém břehu výletní hospůdka, kde lze od jara do podzimu pojíst a popít.

Obtížnost úseku v Hrádku dosahuje WW II–III (s vyšší vodou zřetelně vrůstá). U pravého břehu nepřehlédneme zajímavý skalní útvar, připomínající při troše fantazie houbu s šupinatým kloboukem. Podle pověsti stával poblíž hrad loupeživého rytíře Belka, který se na stará kolena zhrozil svých činů, skočil s této skály i s koněm do řeky a na rozdíl od čackého Horymíra se hanebně utopil.

I pod Hrádkem voda teče svižně, avšak již bez většího povyražení. Řada vodáků jezdí do Třince, možné je však také skončit v Hrádku nebo v Bystřici u silničního mostu nad soutokem s Kopytnou a Hluchovou a raději si tento nejhezčí úsek zopakovat. K tomu lze využít poměrně dobrého spojení zpět do Jablunkova. Kdo je ochoten na hřbetě vláčet loď od řeky k nádraží a od nádraží k řece (800 + 800 m), může skočit do vlaku i s lodí (většina osobních vlaků na této trati má rozšířenou přepravu zavazadel) a vrátit se do Návsí k již zmiňovanému jezu. Pod Třincem se již řeka vodácky prakticky nevyužívá. Ne snad, že by už byla krajinově nezajímavá, ale teče už mírně, její spád je zmírňován řadou jezů, na několika místech tvoří státní hranici, je hůře dostupná a na rozdíl od průzračného bystřinného horního toku je v průmyslové oblasti už velmi znečištěná.

Ze zdokumentovaných přítoků se hodí plavbu spojit zejména s Lomnou nebo Ropičankou, případně Stonávkou. Z přítoků, které nejsou zatím blíže popsány, lze ještě zmínit Hluchovou (II–III, X!! jez v.6m v Bystřici) a Kopytnou (WW II), případně Tyrku (WW II, pod Oldřichovicemi již silně znečištěná).