Ohře – romantická řeka v průmyslové oblasti

Plavbu začínáme v Kynšperku nad Ohří na levém břehu, kde je velmi dobře vybavené místní tábořiště s půjčovnou lodí. Město je přístupné vlakem, autem i autobusem. Všimneme si krásné kryté dřevěné lávky nad jezem. Nasedáme pod jezem v tábořišti, řeka je tu klidná, ale pěkně teče, ale vzhledem k tomu, že je už zprovozněný vodácký kanál, dá se nesednout i nad kanálem nebo pod ním. Po obou březích čekejte les nebo louky, proplujeme kolem Libavského údolí a blížíme se k tábořišti Šabina, které je spíše na nižší úrovni vybavenosti. Zajímavostí je tu visutá lávka, ale ještě před tím si užijeme trochu peřejek u vesnice Dasnice. V Šabině je rozbořený jez, kde se tvoří přívětivá vlnka pro bezpečné splutí a je tam vhodný terén pro nácvik traverzů a dalších vodáckých dovedností.

Z Šabiny už můžeme místy spatřit zmiňovanou elektrárnu v Citicích, ale pouze její komín, který nás bude chvíli doprovázet při plavbě. Pomalu se blížíme k jezu Hlavno – Černý Mlýn, ve kterém je vývařiště, takže je nesjízdný, můžeme ho přenést vlevo. Povodí Ohře má už zpracovaný projekt na přestavbu tohoto jezu tak, aby mohl sloužit vodákům. Za jezem se řeka rozeběhne do regulovaného řečiště, potkáme několik peřejek, zamáváme naposledy komínu elektrárny v Citicích a voda nás nese k Sokolovu. Těsně před ním si všimneme na levém břehu odtoku z řeky do nově zbudovaného jezera Medard, které se napouští právě vodou z Ohře.

V Sokolově nás uvítá na levém břehu loděnice s tábořištěm, kde můžeme přespat nebo se jen občerstvit. Kolem řeky je řada hospůdek, takže hlady neumřeme. Při průjezdu Sokolovem nás čekají zbytky jezu za mostem, které poznáme podle krásné vlny, která ale není nebezpečná. Od Sokolova míříme ke Královskému Poříčí, na levém břehu je za stromy schovaná chemička, další technický div, ale při pouhém plutí po řece si jí nevšimnete. Můžete se těšit na kamenný stupeň, který je za střední a vyšší vody sjízdný u pravého břehu, vyžadující už určitou vodáckou zkušenost.

V Královském Poříčí na levém břehu je místní tábořiště. Odtud začíná být řeka velmi hezká přírodní a romantická. Zařezává se do hlubokého údolí, které je překlenuto jedním z nejvyšších mostů. Tišiny se střídají s peřejemi a civilizaci tu poznáme jen podle přilehlé cyklostezky nebo starého mostu ve Starém Sedle. Dopádlovali jsme až do kouzelného města Loket, kde nás čeká první vodácká lahůdka v podobě rozbořeného vodáckého stupně. Zkušení mohou jet kousek od levého břehu, kde je velká vlna, méně zkušení u břehu pravého. Záhy se před námi objeví scenérie loketského hradu a proplouváme kolem letního amfiteátru, kde se pravidelně koná odemykání a zamykání Ohře. Pokud budeme mít štěstí, můžeme z řeky sledovat nějaký koncert či divadlo.

V Lokti jsou další dva jezy, první, hned za silničním mostem, je nesjízdný a přenáší se vpravo. Je vybaven rybím přechodem, který není určen pro proplouvání a je trochu do zatáčky. Pro zkušeného vodáka však nepředstavuje žádný problém. Druhý jez se těžko přenáší a v dohledné době by měl být také přestavěn pro lepší splutí. Nyní ho zkusíme sjet při pravém břehu, kde je nejvíc vody a nejméně kamenů pod jezem. Odtud je už vidět silniční most, pod kterým na pravém břehu ukončíme plavbu. Můžeme se rozhodnout, jestli navštívíme hrad, nebo si vybereme jednu z mnoha hospůdek na občerstvení. Z Lokte jedou jak autobusy, tak vlaky směrem na Karlovy Vary a Cheb. Ohře nám poskytla při této plavbě jak vodácké vyžití, tak svou romantickou tvář. Je vhodná jak pro začátečníky, tak pro zkušené vodáky.