Mumlava – čistokrevná creekovačka

Úsek nad Harrachovem by byl vodácky velmi zajímavý, ale bohužel je v první zóně NP, a navíc ještě v ochranném vodním pásmu, což hovoří za vše.

Zajímavý úsek, kde se můžeme svézt, tak začíná až v Harrachově. Pod Harrachovem si poté Mumlavu můžeme ještě rozdělit na dva úseky. Na první nasedáme přímo pod skokanskými můstky v Harrachově. Je dlouhý 2,3 km a řeka tu má charakter horského potoka s velkým spádem, jehož obtížnost však nepřesahuje WW III. Vše se tu dá jet na oči. První úsek končí u Černého mostu, kde se dá plynule pokračovat úsekem druhým. Pokud by měl někdo na prvním úseku problémy, ať rozhodně vysedne u Černého mostu a dále nepokračuje.

Druhý úsek je totiž o dost obtížnější. Od mostu máme zhruba 300 metrů trojkové vody na rozehřátí a pak už přichází nejobtížnější místo celé řeky, stupeň Podkova. Tady je rozhodně dobré zastavit, prohlédnout a odjistit, případně přenést. Podkova se jezdí za menší vody zprava doleva po malé skluzavce (věřím, že pokud jste se sem vydali, tak rozhodně poznáte kudy). Je tu však veliké nebezpečí úrazu o masivní žulový blok při dopadu. Za větší vody (asi od 12 m3/s) se otevírá ještě cesta zleva skokem na žulový blok, kde to chce stoprocentní boof, jinak byste mohli navždy skončit uvězněni za tímto obrovským kamenem. Ihned za podkovou jsou dva skalní prahy s nebezpečnými válci, které dovedou potrápit. Pokud si nevěříte, tak určitě odjistěte.

Dalších 300 m plujeme až k jezu peřejemi WW IV, které by neměly dělat větší problémy. Jez rozhodně přeneseme po pravé straně. Jsou pod ním velké kameny. Bezprostředně pod jezem následuje zablokovaný úsek dlouhý asi 300 m, kde musíme prokličkovat mezi spoustou kamenů a hrozí tu zaklínění. Obtížnost tu může být v závislosti na vodě až WW V. Kdo se necítí, může si to nejdřív prohlédnout z pravého břehu.

Po této pasáži už se řeka trochu zklidní. Obtížnost je však stále WW IV a neklesá až k soutoku s Jizerou. Stále nás čekají různé prahy a peřeje. Po podjetí silničního mostu můžeme vysednout u čerpací stanice Na Mýtě a nebo pokračovat po Jizeře dále, například do Vilémova, kde se ještě svezeme na krásné vodě.

Mumlava bývá sjízdná při jarním tání sněhu nebo když hodně prší. Při 12 m³/s už je to hodně veselá a zábavná jízda a s dále rostoucí vodou se obtížnost a tah vody rychle zvyšuje. Horní hranici je asi nejlépe posoudit podle vlastních možností na místě, řeka teče podél silnice a stěžejní místa jsou dobře vidět. Ostatně podívat se do vody při příjezdu neuškodí asi nikdy, kdyby se náhodou v korytě vyskytovaly nějaké stromy nebo podobná nebezpečí.

Na Mumlavu se dostaneme po hlavní silnici E65 vedoucí do Harrachova a dále do Polska. Od čerpací stanice Na Mýtě pojedeme proti proudu řeky a ihned na prvním mostě je nasedání na druhý úsek. Dá se tu zaparkovat před i za mostem. Na horní úsek musíme dojet až do Harrachova a podle cedulí se dostat ke skokanským můstkům.

Pokud poteče Mumlava, je pravděpodobné, že potečou i jiné zajímavé potoky v okolí, jako např. Smědá, Jizera, Kamenice atd. Pokud má Mumlava hodně vody, můžeme se vypravit na polskou stranu na řeku Kamiennou, která je oproti Mumlavě ještě obtížnější. Sehnat tu ubytování není problém, protože všude v okolí jsou spousty penzionů a hotelů pro návštěvníky zimních středisek. Ubytování je tak od 300 Kč/noc/osoba. Pokud by vás už unavilo pádlování, doporučuju vycházku podél horní Mumlavy na vyhlášené Mumlavské vodopády, případně návštěvu hornického muzea v Harrachově a nebo výlet kamkoliv jinam do kopců.