Moravská Dyje a Deutsche Thaya – řeky schengenské budoucnosti

Z Telče je sjízdná opravdu jen za tání nebo po deštích, úzké kličkující koryto je spíše pro kajaky než pro rodinnou kánoi. Pod Dačicemi se to přece jen o trochu zlepší. Obtížnost i přes četné jezy nepřesahuje WW I. Jednodenní úsek mezi Telčí a Dačicemi se zřejmě nestane tolik navštěvovaným. Musíme tu překonat dva jezy a hráz rybníka, abychom dopluli úzkým korytem do Dačic.

Moravská Dyje protéká vrchovinou, zmírňují ji jezy, většinou vysoké, z nichž některé jsou při vhodném vodním stavu sjízdné. Pokud vynecháme úsek hned pod Dačicemi a začneme u Louckého mlýna, vyhneme se většině těchto jezů.

Ke Starému Hobzí řeka meandruje ve stínu korun stromů, kamenité plážičky střídají hluboké tůně. Řeka vtéká do Janovského údolí. První jez pod Hobzím u mostu v Janově lze sjet, pokud je na spádové desce dostatek vody, nebo alespoň sklouznout. Pod mostem, hned pod jezem, je vpravo vodočet, stav 40 je optimální, za nižšího stavu musíme občas ven z lodi a táhnout. Řeka příliš neteče a pádlování se zdá nekonečné. Přece jen se však objeví jez v Písečném a za letního stavu vody je pod ním sucho. Voda jde náhonem na malou vodní elektrárnu (MVE). Přenášení nepatří ke krátkým, jen za vyššího stavu přeneseme pod jez (lepší je to vpravo) a můžeme plout ke státní hranici. Jakmile to bude možné, snad už v příštím roce, poplujeme po řece dále k Raabsu. Ovšem tady je potřeba na splutí úseku Moravské Dyje dostatek vody, pokud je stav nižší, v Rakousku se nepluje (hlavně kvůli rybářům). Zatím se přes hranici nesmí, a tak je řeka rozdělena hranicí a zákazy, respektive doporučeními. Na rakouské straně jsou to doporučení o minimálním stavu vody, kdy je ještě únosné plout. Kupodivu nikoho nenapadne brodit se řekou, když je vody méně. Vodáci prostě jednou jinam.

Předpokládejme, že v časném létě je vody dostatek, MVE nestačí brát všechnu vodu z koryta, a můžeme tak plout dál. Za dobré vody je úsek mezi Písečným a Unter – Pertholzem krásně opuštěný. Před Weikertschlagem řeka opouští lesy a okolí je spíše lučinaté. Ale teprve úsek mezi Weikertschlagem a Raabsem je pravou perlou turistické řeky. Naprosto pusté údolí, plné hlubokých lesů, v druhé polovině se v lesích objevují skalnaté útvary a řeka tiše plyne na dně neuvěřitelného údolí. Před soutokem se údolí otevře k Raabsu. Na soutoku obou Dyjí lze začínat i končit plavbu, i když jednodušší je začít plavbu po spojené Dyji až pod posledním jezem v Raabsu. Zatím je třeba pro sjetí tohoto posledního úseku Moravské Dyje přejet hranici autem u Fratres a dojet s lodi do Weikertschlagu. Přechod od Vratěnína je jen pro cyklisty a pěší, tam s autem neuspějeme.

Rakouská, v mnoha mapách psaná Deutsche Thaya, je o něco větší řekou. Pramení nedaleko Zwetlu, její spád se rychle sníží a není náročná. Za příznivých vodních stavů zjara je možné vyplout už od Limbachu, kde úzké a zarostlé koryto dosáhne až obtížnosti WW II. I ze Schwarzenau je potřeba více vody. Četné jezy, které jsou převážně sjízdné, zpomalují proud řeky. Ve Schwarzenau je vodočet, podle kterého se můžeme řídit při výpravě na tento horní tok. Až do Waidhofenu je to dalších 30 km turistické vody, ale sjízdných jen na jaře či po deštích. Od Waidhofenu je to s vodou malinko lepší. Ale Deutsche Thaya je splavná nejvíce od Dobersbergu, respektive pod Karlsteinem. Výjimkou je letošní suché léto. Zámek Karlstein před Raabsem i staré město Raabs stojí určitě za zhlédnutí. Odsud postačí pro plavbu stav 140, což je optimální. Úsek z Raabsu lze sjet i při 110, ale musíme počítat s mělčinami pod jezy, kde není možné lodě ani táhnout a přenášení jsou dlouhá i dvě stě metrů. Řeka v tomto úseku teče nádhernými lesy a dlouhými meandry, a to hned za Raabsem, zejména pak meandr u Kollmitzgrabenu, kterému říkají „Velké koleno“, je úctyhodný. Nad ním se vypíná rozsáhlá zřícenina dříve hraničního hradu. Přestože je to pěkně do kopce, stojí to za výšlap. I výhledy z hradu na řeku jsou krásné. Nepříjemná je nutnost přenášení jezu pod hradem, kde je ochranné pásmo označené tabulemi, až za most. Cesta pro přenášení je také značena, a to včetně výstupního a nástupního místa. Toto opatření, údajně rybářské, pak najdeme i u dvou následujícícíh jezů, ale zde je přenášení kratší. Krajinově krásné údolí pokračuje až do Eibensteinu, kde většinou končíme. Klidná hladina pokračuje až do Drosendorfu a nakonec v budoucnu až k Bítovu.