Lužnice – Stará řeka aneb divočinou Třeboňska

Řeka Lužnice patří mezi českou vodáckou klasiku. Za éry laminátových lodí, dřevěných pádel a netěsných lodních pytlů byla dokonce Lužnice jakousi matkou všech vodáků, protože na tuhle krásnou jihočeskou řeku se jezdívalo nejčastěji. Dnes sice vedoucí místo v popularitě převzala Vltava, nicméně Lužnice je stále populární. Málokdo na ní ale sjel „klasiku klasik“ neboli Starou řeku.

Úsek mezi Rozvodím a Veselím nad Lužnicí většina vodáků objíždí po Nové řece a Nežárce a vyhýbá se tak legendárním nástrahám Staré řeky. Původní koryto Lužnice mezi Rozvodím a Rožmberkem je pro mnohé vodáky bílé místo na mapě, o kterém kolují jen legendy.

Do třeboňské divočiny je dobré se vypravit na jaře, kdy teče řekou dost vody a komáři se ještě nestačili vylíhnout.

Ideálním výchozím bodem je vodácké tábořiště v obci Majdalena, kam se dá dostat i vlakem, neboť zastávka je nedaleko. Z tohoto tábořiště je to k hrázi rybníka Rožmberk asi 20 kilometrů, což se dá zvládnout za den, pokud člověk nevyrazí na vodu pozdě.

První úsek od tábořiště po rozvodí většina vodáků dobře zná – úzká řeka se tu bez přestání kroutí loukami, jako by hledala cestu ke svému ústí do Vltavy. Voda není zrádná, sice je třeba být ve střehu před vrbičkami, ale jinak je plavba bezproblémová a kilometry rychle přibývají. Vyšší jarní hladina řeky místy přetéká ze břehů a zaplavuje louky, jinde zase zaplňuje mrtvá ramena, která jsou po zbytek roku vyschlá.

Okolo řeky je docela živo, takže je možné pozorovat mnoho zajímavých živočichů. Ptáci štěbetají ve větvích, čas od času vyplašíte divoké kachny nebo spatříte pár labutí a tu a tam na nebi zakrouží obrovský pták; orel mořský je majestátní dravec, kterému se na Třeboňsku daří.

Po čtyřech kilometrech přichází Rozvodí, kde z Lužnice uhýbá Krčínova Nová řeka. Když Jakub Krčín Novou řeku před více než 400 lety budoval, měl v úmyslu ochránit rybník Rožmberk před povodněmi. Netušil ale, že pro budoucí vodáky vlastně vytváří další vodní cestu a také dilema, kterým směrem dál plout. V létě plyne většina vody (a vodáků) Novou řekou a na původní koryto zbývá mnohem menší porce. Za vyššího stavu jsou ale stavidla otevřená a poměr vody mezi Lužnicí a novou řekou tak padesát na padesát.

Jez se dá sklouznout do obrovské písečné laguny přes stavidlo a vzápětí se řeka noří do lesa. Lužnice na následujících kilometrech protéká rezervací Stará a Nová řeka, která chrání přirozený meandrující tok s mnoha slepými rameny a periodickými tůněmi, zachovalé smíšené lesní porosty, mokřady a populace vzácných a ohrožených druhů živočichů.

Stará řeka je díky malému spádu bez větších vodáckých nástrah, netvoří peřeje, víry nebo silnější vracáky. Občas je potřeba vyhnout se větvím nebo vybrat prudký zákrut, ale padlých stromů tu moc nebývá. Tu a tam se dá vjet i do bočního ramene na průzkum jarního lesa. Tady se za několik týdnů narodí miliony komárů, kteří budou pít krev letním vodákům. Teď na jaře ale repelent není potřeba a je možno v klidu obdivovat koberce rozkvetlých sasanek hajních.

Za nějaký čas minete automatickou vodoměrnou stanici Kazdovna. Průvodce je psán při stavu 135 cm, tedy ideálního stavu. Do povodně je to daleko daleko a do minima, které je 60 cm, taktéž.

Každou chvíli jsou na břehu vidět odřezané vyvrácené pahýly, které vypovídají o údržbě koryta, což potvrzuje, že padlých stromů po cestě moc nebude.

Dalším projevem civilizace je mostek pro pěší, přes který vede žlutá turistická značka. Hned nad mostem leží brod. Pár set metrů pod mostem vlevo lze prozkoumat mohutné boční rameno a pak pokračovat dál směrem k Rožmberku. Jediným vodítkem v prostoru jsou zde mohutné žulové milníky, poctivě značící každý říční kilometr.

Po nějaké době minete most u samoty Holičky, zanedlouho výpust z Rybníka Nový Vdovec a pak už vzdálený hukot aut upozorňuje na blízkost silnice u Staré Hlíny, kde podplujete krásný kamenný most s 12 oblouky.

Pod Starou Hlínou přichází asi nejzarostlejší a nejužší úsek řeky. Procpat se s lodí vrbičkami chce občas zcela neortodoxní vodáckou metodiku prostrkování a probíjení se pomocí pádla. Je to ale o dost lepší než taková místa přetahovat po rozbahněné a podmáčené louce.

Konečně se břehy rozestupují a v dálce se objevuje písečná kosa s několika odpočívajícími racky. Ideální místo na zastávku, než se vydáte na cestu přes obrovskou plochu rybníka Rožmberk.

V dálce se zvedá největší přehradní hráz na řece Lužnici, dlouhá téměř 2,5 kilometru a lze rozeznat budovu u hlavní výpusti – cíle cesty přes rybník dlouhou 3 kilometry. Z počátku je třeba dávat pozor na mělčiny a teprve za nějaký čas je možné zvolit přímý směr k výpusti po hluboké vodě. Pro plavbu na Rožmberku je určitě dobré mít vestu nebo se alespoň držet co nejblíže hráze. Rozlehlá hladina si žádá respekt, kdo si to namíří přímo napříč, bude to mít zprostředka rybníka k nejbližšímu břehu minimálně kilometr! A když se tu rozfouká vítr, můžou velmi brzy přijít hodně nepříjemné vlny!

Po přenesení hráze doplujeme do osady Lužnice, kde je vodácký kemp a také je zde v dochozí vzdálenosti vlak. Tady lze plavbu zakončit nebo pokračovat po Lužnici dál až k jejímu soutoku s Nežárkou nebo třeba až do Vltavy. Mezi osadou Lužnice a Veselím nad Lužnicí už není řeka tak zajímavá jako doposud a cestu tu vodákům kříží hned několik nesjízdných jezů. Pořád ale platí, že se jedná o nepříliš ježděný úsek, kde budete mít klid.