Lužnice (horní tok) jedna z nejnavštěvovanějších letních řek

Jestli pramení v Rakousku, nebo u našich hranic v Novohradských horách, o tom se vedou spory. Řeka rychle opouští naše území a je splavná už v Rakousku od Vitoraze. Tam je peřejnatá a vodu má asi jen na jaře nebo po deštích. Jakmile však opustí Gmünd, uklidní se a na našem území už silně meandruje. Můžete se k ní dostat u Nové Vsi a plout odtud. Ovšem tento úsek je pro skutečné dobrodruhy, toužící po plavbách amazonskými pralesy s neustálým překonáváním stromů a břehových porostů. Je nutné odolávat útokům komárů (nejedete-li v zimě), přetahovat loď po mělčinách kopřivovými háji, prostě až do Suchdola je to 20 km tvrdé práce pro vodácké masochisty.

Teprve pod Halámkami se řeka malinko srovná a od Suchdola a jeho vodácké základny se stává vodáckou řekou. Tady pozor na jez v Suchdole – lépe bezpečně přenést! Odsud je Lužnice klasikou. Meandry se líně točí, hloubka toku je proměnlivá, nejvíc vody je v místě přetahování padlého stromu. Takto se řeka vine až k Pilaři, jezu, kterému se vyhneme obloukem, resp. zvláště za velké vody přistaneme vlevo v odbočení Zlaté stoky a jez přeneseme. Zlatá stoka je zajímavou technickou památkou, nesmí se splouvat, ale stojí za zmínku.

Cestou se můžete osvěžit nejen v řece, ale i v pískovnách vzniklých po těžbě písku, které jsou nedaleko toku. Pod Pilařem to máme jen kousek na Majdalenu, kde většina vodáků po prvním dni plavby táboří. Odtud je to jen kousek na „Rozvodí“, tedy odbočení Nové řeky, která má odvádět velkou vodu do povodí Nežárky, aby nebyl ohrožován rybník Rožmberk. Tady se musíme rozhodnout podle vody a stavu stavidel.

Pokud teče více vody do „Staré řeky“, odbočíme resp. přeneseme lodě a plujeme původním korytem Lužnice divokou přírodou ke Staré Hlíně a rybníku Rožmberk. Za nižší vody zvolíme plavbu Novou řekou, která nás písčitým korytem dovede do Nežárky.

Stará řeka je však dobrodužnější. Meandruje lesem, přece jen je částečně pročištěna a plavba není už přelézáním stromů, ale opravdovou plavbou meandrujícím tokem. Dotyků s civilizací je minimum. Po několikahodinové plavbě vplujeme do Staré Hlíny a za chvíli jsme u rybníku Rožmberk. Přepádlovat rybník nemusí být jednoduché, za větru se tvoří vysoké vlny, které dokážou plně naloženou kánoi potopit. Také přenášení hráze není jednoduché. Pod ní je řeka kanalizovaná, její tok je upraven, ovšem příroda si s tím už poradila, a tak máme stále dojem přírodní řeky.

Od Majdaleny oficiální tábořiště nejsou a splout po Staré řece pod hráz Rožmberka a pak až do Lužnice 22 km není jednoduché. Ve zdejším kempu se však osvěžíme a můžeme plánovat další plavbu. Až do Veselí nad Lužnicí nás nečeká žádné velké překvapení. Jen několik vysokých a nesjízdných jezů (v Lužnici, Frahleži a nenápadný stupeň u Vlkova) a relativně nenáročná plavba. V okolí řeky je zase několik rybníků a pískoven vhodných ke koupání, kempy a tábořiště jsou nedaleko od sebe a plavební trasa se dá vhodně vybrat.

Před Veselím nad Lužnicí vtéká řeka do obydlenější krajiny, zatím jsme moc civilizace cestou neviděli, což je dobře. Poslední jez ve Veselí přeneseme a můžeme spočinout ve vodáckém tábořišti Na ostrově. Odsud se dá v plavbě pokračovat, nebo i končit. Na nádraží je to sice malinko z ruky, ale dojít se tam dá.

Pokračování v plavbě po Lužnici nabídne úsek plný „volejů“ a jezů až do Tábora. Některými vodáky je to nepříliš oblíbený úsek. Ale kam bychom spěchali o dovolené? Alespoň se můžeme těšit na peřeje mezi Táborem a Bechyní.