Lužnice (dolní tok) – jedna z nejnavštěvovanějších letních řek

Není-li na ostatních tocích v září mnoho vody, na Lužnici je v druhé půlce tohoto měsíce téměř vždycky. To proto, že se vypouštějí rybníky a voda z nich dotuje průtoky v Lužnici. To vše se setká pod Táborem, a tak jsou podzimní průtoky někdy vydatné.

Pokud bychom chtěli překonávat táborské jezy, začneme na začátku města. Ale jen druhý jez je za určitých podmínek dobře sjízdný, a tak raději začneme až pod posledním, dříve nazývaným „U sauny“. Sem se dostaneme autem po silničce směrem na Harrachovku.

Pokud toužíme v pátek zatábořit, je tu hned kemp U Ježka, odkud můžeme v sobotu vyplout. Mírný proud se pozastavuje nad jezem Na Papírně, zatím sjízdným vpravo propustí. Doufejme, že jej ještě chvíli nikdo neopraví. Pod ním jsou pěkné vlny a za chvíli jsme u Benešova mlýna. Dříve lehoučký jez je dnes zahrazen vakem a obtížně se přenáší. Pokud je vody méně, je pod ním navíc sucho. Jakmile se vrátí voda z náhonu, řeka příjemně proudí nenáročnými peřejkami k Harrachovce. Tam je také tábořiště, restaurace a možnost odpočinku.

Lužnice i nadále mírnými peřejemi teče k Bechyni. Dvě dlouhé zatáčky a jsme u Kvěchova mlýna. Obávaný provalený jez nabídne silnou peřej, kde pokud dobře najedeme, proplujeme bez problémů, ale občas se tu nějaká kánoe převrhne. Lužnicetu teče zaříznutějším údolím, peřeje, i když lehké, jsou časté a okolní lesy hluboké. Civilizace romantický tok neruší. Na celém úseku je mnoho mlýnů, a tak zanedlouho doplujeme k Matoušovskému. Je zrekonstruovaný, na prvém břehu je tábořiště a hospoda. Jez můžete přenést vlevo nebo po prohlédnutí a za optimální vody sjet. Po několika kilometrech rychlého proudu doplujeme k ostrému zákrutu, na jehož ostrohu stojí zbytky hradu Příběnice. Není od věci jej navštívit, vždyť i poznání břehů řeky stojí za to. V létě je tu i občerstvení.

To už máme nedaleko k Bejšovcovu mlýnu a osadě Lužničanka, kde nás čeká jez a tábořiště. Jez raději přeneseme vlevo a opět můžeme tábořit, dojít si na oběd či pokračovat v plavbě. Vše je otázkou rozplánování našeho vodáckého výletu. Pokud ale chceme jet za víkend celý úsek, skončíme v sobotu raději až před Bechyní, aby na neděli zbylo méně práce. Pokud plujeme jen do Bechyně, pak je optimální tábořiště Na Papírně. Pod Lužničankou je nově opravený jez Suchomel, prohlédněte jej a usuďte sami. Přenesení není na škodu.

Delší „volej“ nás dovede k řetězovému mostu přenesenému z Červené nad Vltavou a k jezu U Marků, také je jednodušší jej přenést vlevo. To už se blížíme k poslední osadě před Bechyní, k Dobronicím. Nejdřív nás čeká vysoký a šikmý jez Na Staré Papírně, kde se dá vlevo tábořit, a pak po dvou dlouhých meandrech další jez pod hradem. I ten se přenáší vlevo. Výlet na hrad je sice delší výšlap, ale potěší skrčené nohy a na obědovou pauzu jej můžeme absolvovat. Pod posledním jezem nás čeká proudící úsek až téměř k Bechyni. Tady jsou dvě tábořiště, ale pokud chceme skončit, pak dojedeme až do Zářečí, kde je vlevo ideální přístup k řece. Překonání prvního jezu je malinko oříšek, obtížně ho vpravo zvládneme. Pak jen kousek k dalšímu jezu, před nímž můžeme skončit.

Pokračujeme-li dále, musíme překonat poslední jez také vpravo. Prohlédneme si nejprve ústí Smutné zprava a pak Židovy strouhy zleva (i do jejího kaňonu se vyplatí kratší výlet) a po klidné hladině doplujeme k Červenému mlýnu. Nebezpečný jez přeneseme vlevo a už plujeme po vzdutí VN Kořensko. Skončit bychom měli u mostu v Kolodějích, dále plout se nevyplatí. Tak máme za sebou výlet na dolní Lužnici a určitě se nám líbil.