Klabava – milý přítok Berounky

Dalo se tak tehdy rafinovaně vyhnout silnému znečištění toku pod Plzní. Dnes už je Berounka podstatně čistější i pod městem a dramatické vyprávění o nezbytné dopravě lodí vlakem se pomalu začíná zařazovat do Starých pověstí českých.

Horní tok Klabavy, nesoucí název Padrťský potok, v úseku od Strašic do Dobříva rozhodně stojí za to. Chytit tady vodu, ale chce kus štěstí a zkušeností. Zajímavou atrakcí je i splutí Boreckého potoka, což umožňuje podzimní vypouštění nejspodnějšího Holoubkovského rybníka.

Pro nejspodnější úsek Klabavy se od sedmdesátých let minulého století naskytla navíc možnost využití zaplaveného lomu, který zbyl po ukončení těžby železné rudy bývalých hrudkoven. Vzniklo tak hluboké jezero s poměrně rozlehlou plochou a relativně úzkým výtokem. „A ten by přeci šlo zahradit!“, řekli si tehdy místní vodáci chrásteckého oddílu vodní turistiky (jmenovitě Karel Zalabák, Jirka Honzík, bratři Noví a další nadšenci). Na zahrazení výtoku tenkrát využili vyřazených betonových pražců – švelíků. Několik se jich ostatně zachovalo na dně výtoku z jezera dodnes, a dokonce účinně slouží i nyní. Pro zabezpečení dostatečného množství vody pro plavbu je potřebné navýšení vzdutí jezera asi o 60 cm. Pokud je ale suché léto, stává se nadržení vody v srpnu velkým problémem. Další velkou starostí se v současnosti jeví sehnání příslušných povolení k zahrazení, neboť majitelů schvalovacích razítek stále přibývá. Navíc v posledních dvou letech opravy mostu v Nové Huti a vtoku do jezera, poničených povodní 2002, zamezily možnosti nadržení vody v jezeře úplně.

První akce splutí Klabavy z Ejpovického jezera se odehrála asi v roce 1975 a později se kromě jarního splutí v červenci začalo jezdit i v září jako soutěž VTJZ. Zejména akce určené pro mládež začaly být velice populární (15 ročníků!). Charakter řeky začínajícím vodákům totiž velice vyhovoval. V posledním období se podařilo uspořádat prosté splutí Klabavy zatím čtyřikrát.

Plavba se nejlépe zahajuje přímo z jezera a následuje asi dvoukilometrový úsek v regulovaném korytě, ale rychle tekoucí a s příjemnými vlnkami. Pod nenápadným stupněm v Horomyslicích vplouváme do meandrujícího úseku toku s občasnými peřejkami. Zde proplouváme nedávno otevřeným golfovým areálem, takže vodáky snažně prosíme, aby nevystupovali na břehy, abychom nerozmnožili počet nepřátel vodáckého hemžení na Klabavě. Jez v Nové Huti je lehce sjízdný pro zavřené lodě (při vysokých stavech vody, nad 1 m v Chrástu se pod jezy na Klabavě většinou tvoří nebezpečné válce). Řeka pokračuje v meandrech a asi po 3 km následuje vysoký jez „U Martínků“, který běžně nelze jet. Pouze ti, co opravdu umějí, se mohou pokusit o sjetí bokem. Další jezy lze po prohlédnutí a při vhodném vodním stavu bezproblémově sjet. Občasné peřejky oživí plavbu v nadále meandrujícím korytě. Brzy se ale údolí otevře a vzápětí vplouváme do širokého toku řeky Berounky. Asi po dvou kilometrech nás čeká splutí protrženého jezu „Spáleňáku“ a poslední jez „Nadrybský“, který mívá sjízdnou šupnu u prvého břehu. Nejobvyklejší ukončení plavby je v Nadrybech u přívozu, kam je možné pohodlně dojet auty či vodáckými autobusy. Plavbu je také možné ukončit u silničního mostu mezi Chrástem a Smědčicemi, ale tím se ošidíme o pěkný závěrečný úsek. Ukončit plavbu na soutoku je rovněž možné, ale obtížně se tam dopravují auta na odvoz.