Popisovat celou řeku Jizeru by asi bylo zbytečné. Střední tok Jizery byl popsán v 1. čísle HYDRA 2003 z Malé Skály do Mnichova Hradiště, a o úseku z Benátek nad Jizerou do Toušně jste se mohli dočíst v průvodci v 6. čísle 2005. Dnes se zaměříme na nejhornější úsek, který je povoleno sjíždět. Samozřejmě, že by to šlo i výš, ale ochránci přírody hovoří jasnou řečí.
Informace o řece
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Popis toku
Na úsek z Mýta se nasedá logicky na místě zvaném Mýto. Tím je benzínová pumpa u křižovatky silnic č. E65 a č. 14. Také se tu stýkají vody Jizery a Mumlavy. Ihned pod soutokem je kamenný most, který má na svém pilíři vodočet. V dnešní době internetu však asi jen málokdo vyráží naslepo a tak je mnohem výhodnější posoudit stav na internetovém vodočtu.
Takže nasedneme na Mýtě a ihned po podplutí mostu nás čeká pěkná peřejka, která nás rozhodně rozehřeje. Odtud řeka stále svižně teče a peřeje mají téměř konstantní obtížnost. Podle vody WW III až WW IV. Nepamatuji si přesně kolik jich je, ale značnou chvíli vás Jizera pohoupe. Až se přiblížíte k pravotočivé zatáčce, řeka se rozšíří, po pravé ruce budete mít oblázkovou mělčinu (pokud nejedete za povodně) a z prostředka řeky před vámi budou trčet vzrostlé stromy, je čas rychle zastavit.
Jste u nejtěžšího místa úseku – Ostrova hrůzy. Rozhodně se doporučuje prohlížení a jištění. Peřej je sjízná z obou stran. Levé rameno je jednodušší v nájezdu, ale na jeho konči je třeba dát si pozor na masivní válec, který se tvoří i za malé vody a už donutil lecjakého nepozorného vodáka opustit plavidlo. Kdo se vyzná tak válec bez problémů prostřelí v jeho pravé části a plynule pokračuje v další plavbě. Pravé rameno je pro ty kdo si více troufají. Obtížný nájezd, který žene na velký kámen vlevo je dobré si ohlídat a pak už se pomalu připravovat na skok, který nás čeká vzápětí. S rostoucí vodou se zvětšuje i válec pod skokem a boof je tady nutností. Kamarád s házečkou na břehu se určitě taky hodí, kdyby náhodou. O pravém rameni kolovaly zvěsti, že tu číhá nebezpečný sifon – možná kdysi, ale dnes tam nic takového není.
Po překonání Ostrova hrůzy následuje první možnost vysednutí označená cedulí, ale určitě se to nevyplatí. Řeka nepolevuje a ještě dobrých pár kilometříků nás pěkně houpá v peřejích WW III–IV (opět podle vody). Ty se postupně uklidňují na konstantní WW III a to už se pomalu blížíme k obci Vilémov. Zde nás čeká šikmý a po prohlédnutí sjízdný jez. Pozor na válec – také už jsem tu pár plaváčků viděl. U jezu je možné vysedat, což asi učiní ti zdatnější, kteří hledají pořádnou divočinu, naopak zde mohou nasednout ti méně zdatní a pokračovat krásným úsekem WW II–III až do Horní Sytové na soutok s potokem Jizerka.
Pod Vilémovem je asi po kilometru jez, který lze prohlédnout a obnést zleva, doporučuju obnést. Další jez nás čeká v Jablonci nad Jizerou. Tady je dobré vystoupit na ostrůvek s elektrárnou a jít se podívat. Jez je rozbitý a pokud si nejste jistí, že trefíte ideální stopu radši obnášejte. Dále můžeme pokračovat do Poniklé. Cestou je ještě několik jezů, které jsou za menší vody sjízdé, ale za větší už mají nebezpečná vývařiště a rozhodně to chce obnášet.
