Dyje kousek po kousku. Jinak to nejde. Pod Hevlínem, kde jsme skončili putování v minulém průvodci Dyjí, jsou Mušovská jezera, nic zajímavého – snad jen opět pro seakajakáře. Pod nimi je zase chvíli koryto přírodní, s mírným industriálem jen kolem Břeclavi (pozor na bobry a občas na velkou vodu), a pak opuštěný tok směrem k Moravě.
Informace o řece
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Popis toku
Na tomto úseku jde odbočit kousek pod Bulhary do Zámecké Dyje a splout tento umělý tok až k Ladné. Jeho splutí také stojí za to a jsme odměněni kulturními hodnotami Valticko-lednického areálu pánů z Lichtenštejna.
Pokud převezeme lodě z Hevlína do Bulhar, vydáme se na další plavbu za dobrodružstvím. Hned za Bulhary nenápadně u jezu odbočuje vpravo koryto umělé Zámecké Dyje, protékající Valticko-lednickým areálem. Najdeme tu i tábořiště u Nejdku na levém břehu. Hned u něj je nízký jízek a most. Proplouváme úzkým, místy zarostlým korytem a vyplujeme u přístaviště výletních lodi v areálu.
Za návštěvu stojí zámek Lednice, jehož novogotický vzhled mu dal v 19. století Alois II. Lichtenštejn, V parku si můžeme prohlídnout Minaret – zámek s krásnou 60 m vysokou věží v maurském slohu, zvanou „turecká“, najdeme tu Lovecký zámeček i umělou zříceninu Janův hrad, kterou projektoval pan Hardtmuth, ten, který vymyslel tužku a který tu dal postavit i Minaret.
Od Janova hradu je to po vodě už jen kousek zpět do Dyje. Můžeme se ještě občerstvit u kiosku a pak přenést stavidlo a vrátit se zpět do hlavního toku.
Pokud vynecháme tento Lednický náhon a poplujeme z Bulhar hlavním korytem, čeká nás 600 metrů pod odpojením Zámecké Dyje vysoký nesjízdný jez, který přeneseme vlevo a pak na ř. km 35,5 je nenápadný stupeň, za vyšší vody s nebezpečným válcem, který není moc vidět. Proto jej vždy raději prohlédneme.
Pod Ladnou se už blížíme k Břeclavi, na ř. km 26,7 ještě přeneseme vlevo vysoký jez a jakmile město opustíme, vplujeme do přírody lužních lesů, kde můžeme bloudit soustavami slepých ramen a spojovacích kanálů.
Řeka tu na mnoha místech teče po hranici s Rakouskem. Najít tady místo pro přespání může být pro místy bažinatou krajinu problém. Musíme s tím počítat a mít s sebou i pitnou vodu, neboť v okolí řeky ji najít nemusíme. Vyplatí se vplout až do Moravy a skončit na prvním mostě u Moravského Svätého Jána nebo doplout po Moravě až do Dunaje. Ale to už je jiná kapitola.
Přístup, doprava, sjízdnost: nejlepší je auty, protože se nemusíme vázat na jízdní řády, přístup je na mnoha mostech a celkem bez problémů. Trochu horší je to s tábořením, ale pro malou partu se najde místo i na břehu. Pro dolní tok je pak třeba začít v Bulharech a pokud neskončíte pod Břeclaví a vplujete do Moravy, pak je možný obtížný přístup jen z Rakouska u Rabensburgu a pak až na Moravě pod soutokem s Dyjí od Moravského Sv. Jána (ze Slovenska) nebo od Hohenau an der March z Rakouska. Dyje na tomto spodním toku je sjízdná vlastně celý rok, a to i v době suchého léta, podobně je zásobován vodu i tok Zámecké Dyje.
