Dračice (Reissbach) – přes hranici po vodě

Dračice pramení v České Kanadě nedaleko Kaprounu, kde vytéká z rybníka. Napájí několik rybníků a pak u Nové Bystřice opouští naše území. Úsek z Františkova, resp. Klikova, je sjízdný už za mírně vyšších vodních stavů. Hraniční úsek je sjízdný pouze za VV, tedy po tání nebo deštích. Možnost posouzení je podle sjízdnosti poslední peřeje u Londýna, je-li sjízdná, měl by být dobře sjízdný i hraniční úsek.

Za určitých podmínek by zřejmě říčka byla sjízdná i výše, ale zatím byla sjeta od Litschau. Ještě pod tímto rakouským městečkem protéká rybníkem a teče stále na jih kolem silnice ke Gopprechtsu. V tomto úseku je to neširoký tok (3 – 8 m) místy líně, místy rychleji se vinoucí lučinatou krajinou, jen pravý břeh bývá také lemován lesy. Pokud se chceme vypravit na hraniční úsek, přejedeme bývalý přechod Halámky a dáme se na sever. První kontakt s řekou je právě v Gopprechtsu. Koryto tady musí téměř přetékat, aby úsek do Františkova byl i vodáckým zážitkem. Zhruba lze odhadnout, že na vodočtu v Klikově by musely téct alespoň čtyři kubíky. Pokud je v Gopprechtsu jen tráva ve vodě, je to na peřejnaté úseky málo.

Reissbach, jak se tady řeka jmenuje, se chvíli vine podél silnice, ale najednou ji po 500 m opustí a teče svižně lukami k hranici. Delší lodě tu mají dost práce se do meandrů vejít. Mimo vegetační období je tok sice místy zarostlý, ale listy křovin nebrání výhledu a většina míst je průjezdná. Voda je překvapivě čistá. Po pravém břehu vede polní a posléze lesní cesta, občas se vyskytne lávka, některou je třeba přenést. Není to však problém. Po 2 km se údolí trochu uzavírá, lesy se dostávají k řece a objeví se první balvany v písčitém korytě. Nejprve to vypadá, že peřejnaté katarakty jsou tady. Ale teď už širší koryto se jen několikrát zvlní a zase se zklidní. Kameny opět opustí říční koryto a údolí se otevře. Zato může přibývat stromů v řečišti, zvláště v posledních letech bohatých na různé vichřice a orkány. Opět jsou tu meandry. Konečně se v jednom místě ostrého zákrutu říčka dotkne hranice. Řeka asi 700 m téměř kopíruje hranici, pak se objeví na pravém břehu vysoký hraniční kámen „CS“ – a jsme v Čechách. Na březích se začnou objevovat skály a najednou i kameny v řečišti. Spád se místy, tak na 2 km, zvýší na 10 promile. Za správného vodního stavu tu říčka připomíná kaskády Hameráku. Bohužel, letité smrky, které skosila vichřice Emma (stav březen 2008), jsou i v místech divokých peřejí. Většinou se nejedná o nepřehledná místa a je možné zastavit a přenést nebo projet. Peřeje střídavě pokračují vlastně až na začátek Františkova, kam vede docela sjízdná silnička. Je možné nejprve udělat průzkum hraničního úseku (třeba na kole) od Františkova k Velkému Londýnu, kde je betonový most a podél řeky se dá ještě kousek dostat lesní cestou. A pokud si kraj kolem projedeme, projedeme bleskově Evropou. Téměř vedle sebe tu leží Malý a Velký Londýn, Bosna a Paříž – místní názvy samot či osad.

Rozvalený jez nad Františkovem ukončuje řadu peřejí. Nyní už Dračice teče svižně k Františkovu, kde je možné u pěší lávky s turistickou značkou skončit. Pokud máme touhu jet dál, není problém. Asi po 1 km nás čeká jez a pak opět meandrující, zejména v létě spíše zarostlé koryto. V Klikově jste za chvíli, tedy pokud je víc vody než vrbiček. Zdejší „stavidlo“ přenesete a po 3 km doplujete do Lužnice kousek pod Suchdolem. Tady už je konec plavby obtížnější, jedna z možností je přenést loď vlevo do „pískovny“ a přeplout ji k silnici. Anebo si máknout a vypádlovat kilometr proti proudu do Suchdola.