Doubrava Pařížov – Ronov (a klidně až do Žlebů)

Doubrava Pařížov – Ronov (a klidně až do Žlebů)

Doubrava z Pařížova do Ronova nad Doubravou patří už mnoho let mezi české klasické řeky, na kterých se jedenkrát až dvakrát ročně (v závislosti na hydrologické situaci) konají pravidelná vodácká splutí těšící se vysoké popularitě. Aby taky ne, když Doubrava nabízí splutí překrásným údolím a navíc přes příjemně peřejnatý úsek okořeněný pověstným kamenem Martin, který vždy nemilosrdně odděluje „zrno od plev“.

Informace o řece

Země
Česká republika
Kraj
Pardubický kraj
Název řeky
Doubrava
Délka plavby
2 hodiny
Délka úseku v km
10.3
Obtížnost
ZW, WW I, WW II
Sjízdné
při organizovaném splutí/pouštění vody
Název vodočtu
Pařížov
Nízká voda
50 cm
Střední voda
65 cm
Vysoká voda
80 cm
Úsek
Pařížov – Ronov nad Doubravou

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Popis toku

Nasedání na Doubravu je ideální v obci Pařížov, jen kousek pod stejnojmennou přehradou (ta je mimochodem architektonicky velmi zajímavá), která reguluje průtok v korytě. Je tedy velice snadné chytit zde i přírodní vodu a dokonce je možné dovolat se na hráz a zeptat se, jak dlouho se ještě bude vypouštět jaký průtok. Mnohem jistější ale je být tady při odemykání (bývá koncem března) nebo zamykání řeky (bývá koncem října), kdy je průtok garantován (v posledních letech bývá 9 kubíků). Nasedáme buď přímo u silničního mostu a nebo o kousek výš, nad polorozpadlým jezem, abychom se hned na úvod nechali trochu ošplouchnout.

Nasedání nad silničním mostem v Pařížově.
Nasedání nad silničním mostem v Pařížově.

Doubrava nás ihned žene vpřed svižným proudem, už za první zatáčkou zmizíme mezi vzrostlé stromy a nebýt pár chatek na levém břehu, tak máme pocit, že jsme mimo dosah civilizace. Netrvá dlouho a vplujeme do Přírodního parku Doubrava, ze kterého vyjedeme až u silničního mostu v Ronově n. D. Tady už narazíme na známky lidské činnosti jen sporadicky. Doubrava teče krásným údolím protkaným rulovými skalami větších i menších rozměrů a co chvíli prověří naši pozornost drobná peřejka nebo ostrá zatáčka. Pokud jsme tu mimo organizované splutí, tak je třeba dávat pozor na padlé stromy, což platí pro celý úsek. Při organizovaném splutí bývá koryto pečlivě vyčištěno.

Hned na začátku je možné začít splutím rozpadajícího se jezu.
Hned na začátku je možné začít splutím rozpadajícího se jezu.

Nějakých 4,5 km od startu si řeka uchovává přibližně stejný charakter, který se změní v místě zvaném Pod Luhy, kde je trochu obtížnější peřej hned za levotočivou zatáčkou. Upozorňují na ní cedule na stromech. Splutí je poměrně snadné, jen je třeba nenechat se vynést ze zatáčky příliš ven a udržet stopu středem. Dále si řeka udržuje svižnější proudu a sem tam se pohoupeme na vlnkách.

Peřeje u Mladotic.
Peřeje u Mladotic.

Zbystřit bychom měli při podjetí pěší lávky, za níž přítéká z pravé strany Zlatý potok a řeka se láme ostře doleva. Tady se pomalu začínají přiostřovat peřeje okolo Mladotic. Voda nejprve překoná strarý rozvalený jez, ze kterého už ale zbyly jen zdi u břehů, a pak velmi svižně a téměř bez zastavení uhání do Mladotic. Tento peřejnatý úsek je dlouhý zhruba půl kilometru a prověří sehranost posádek, která se bude za chvíli hodit.

V peřejích pod Mladoticemi.
V peřejích pod Mladoticemi.

Skrz Mladotice řeka teče v navigaci a nečíhá tu nic jiného než svižný proud. Během organizovaných splutí pak občerstvovací stanice. Hned jak navigace skončí se ale řeka zase začíná sklápět a čekají nás dvě náročnější peřeje, za kterými už jsme u hlavní „atrakce“ celého úseku – u peřeje s kamenem Martin. Před peřejí je velká laguna pro zastavení a při organizovaných splutích toto místo poznáte podle davu diváků na pravém břehu čekajících na zábavnou podívanou. Prohlížení je ideální právě z pravého břehu. V martinské peřeji řeka nabere ještě větší spád a razí si cestu mezi velkými balvany jimž vévodí právě Martin, který je usazen přímo uprostřed hlavní proudnice. Posádky, které nezvládnou včas směřovat loď do pravého průjezdu většinou do Martina nabourají a proud je v mžiku vyklopí. Případné plavání ale není dlouhé a hned pod peřejí je laguna na odlovení věcí. Během odemykání a zamykání tu navíc bývá od dobrovolných hasičů zajištěna záchrana.

Peřej u Martina bývá obsypána diváky.
Peřej u Martina bývá obsypána diváky.
Nejproslulejším místem Doubravy je bezesporu Martin – kámen, který dokáže vykoupat nejednu posádku.
Nejproslulejším místem Doubravy je bezesporu Martin – kámen, který dokáže vykoupat nejednu posádku.

Pod Martinem řeka dál pěkně peřejí, ale kdo zvládnul prubířský kámen, ten už nemůže být zaskočen. Po necelém kilometru pak dojedeme k šikmému jezu, který bývá bez problémů splavný v levé části (vpravo jsou kameny). Zde řeka pomalu opouští Chittussiho údolí, vplujeme mezi pole a za chvíli už vidíme první domy Ronova nad Doubravou. V Ronově je třeba přepádlovat volej, který vzdouvá jez pod zámkem. I tento jez je šikmý a splavný v levé části, ale počítejte s tím, že to trochu zadrncá.

Jez na konci Chittussiho údolí.
Jez na konci Chittussiho údolí.

Odtud už je to jen kilometr po svižně tekoucí a meandrující řece k Sádeckému mostu, kde je klubovna ronovských skautů, kteří pořádají zdejší vodácká splutí. Toto je oficiální vysedací místo.

Kdo by toho měl málo, ten může buď vyrazit do Pařížova na další kolečko zábavné plavby, nebo pokračovat dál po proudu. Pohodlně doplout se dá do Žlebů, kde se projedete přímo vedle překrásného zámku. Cestou už není tolik peřejí, ale údolí řeky je tu opět krásné, budou vás čekat další dva sjízdné jezy a plavbu si prodloužíte o 5,5 km. Končit je pak ideální u skluzu u železniční zastávky.

Doubrava není bez zajímavosti ani dál, třeba až k soutoku s Labem, ale už je to „jen“ nížinná řeka tekoucí v zemědělské krajině.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: