Potok, nad jehož soutokem s Vltavou založila kněžna Libuše Vyšehrad, býval často rozvodněný, staročesky rozbotěný – odtud získal název Botič. Pramení u Křížkového Újezdce, kde napájí rybníky Bořín a Labeška.
Informace o řece
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Popis toku
O splutí lze uvažovat za velmi vysoké vody od kaskády pod druhým rybníkem u silnice mezi průhonickou oborou a parkem. Meandrující potok občas přeruší kolmý stupeň, po úvaze ho lze skočit nebo snadno přenést. Pak zbývá jen podplout pod mříží u Průhonického zámku a pokračovat úzkým řečištěm s ostrými zatáčkami a občasným roštím, které však díky mírnému proudu nedělá vážnější problémy. Na horním toku je pouze jeden jez u Fantova mlýna. Po prohlídce je možné jej sjet nebo snadno přenést. Zakončit plavbu je nejvhodnější u mostu v Petrovicích, kde je na pravém břehu velké parkoviště. Tam začíná vzdutí Hostivařské přehrady a další plavba je nezajímavá.
Daleko známější a oblíbenější je spodní úsek pod Hostivařskou přehradou, na kterém se každý podzim pořádá tradiční splutí, do r. 1992 pořádané TJ Bohemians. Od r. 2000 obnovila tradici hrstka nadšenců z TJ Kotva Praha.
Pověsti o nejšpinavějším toku s olejovými skvrnami, humusem, zdechlými zvířaty apod. už dávno neplatí. Asi 2 km pod přehradou protéká Botič chráněným územím s výskytem vzácných druhů žab a střevlíků, rozhodně už není tolik využíván jako odpadní stoka. Přitažlivost Botiče spočívá v koncentraci všech jevů, které se mohou na městské říčce vyskytnout. Ostré zatáčky se silným proudem, nízké lávky, bahnité vysoké břehy, často přecházející do betonových kolmých zdí, řada stupňů různé výšky s válci a obtížným přenášením, roury a kabely přes řeku nebo přímo v řece, několik tunelů různé délky.
Ale také netradiční pohled na pražskou architekturu a silnice, doprava podél potoka tramvají či městským autobusem, v dolním toku igelity a krysy, ani pneumatiky a občas sporák není výjimkou. Vodáckou lahůdkou, opředenou mnoha historkami, však zůstává „Hostivařská roura“ a poslední tunel dlouhý 700 m, vedoucí pod velkou částí Nuslí.
Start splutí je pod hrází Hostivařské přehrady, vyrovnávací bazének je s vlastním tokem spojen asi 8 m dlouhou rourou, která je při obvyklém vypouštění právě tak sjízdná. Kdo chce, má sebevědomí a kamarády, kteří jej v případě šprajcnutí vyrvou, může si to zkusit.
Ostatní v pohodě nastupují pod rourou a úzkým řečištěm (na raftech občas s obtížemi) plují Hostivaří přes drobné stupně a jízky k první vážné překážce, kterou je jez Marcela v Práčích, vysoký 2,5 m. Lze jej po levém břehu přenést, zkušení jezdci se jej mohou pokusit i sjet. Při podzimním splutí je jeho koruna snížena cca o 1 metr, ale je pod ním velký vývar.
Další jez u Záběhlického zámečku je sjízdný propustí u levého břehu, lze jej i přetáhnout přes korunu jezu. Po průjezdu Záběhlicemi a podplutí vysokého mostu Jižní spojky začíná první dlouhý tunel do zatáčky, v němž je tma.
Následující rovný regulovaný úsek za Michelskou plynárnou končí 80 cm vysokým stupněm, jehož válec není dobré podcenit. Přistání nad ním je v silném proudu a ve vydlážděném a úzkém řečišti vždy zajímavé. Odsud je už plavba pouze mezi zdmi.
Další těžký stupeň s válcem na vodáky číhá pod železničním mostem na konci Michle, za příznivého stavu jej můžete jet nebo stáhnout podél pravé zdi, za vysoké vody je nutné jet a bojovat, případně. zkusit využít žebříky ve zdi. Obdobný, jen trochu vyšší je pověstný stupeň „Grébovka“ na konci stejnojmenného parku. Přistát a prohlédnout jde na pravém břehu.
Je třeba vědět, že všechny stupně s válci jsou sjízdné. V případě nedobrovolného plování je pod nimi jen zhruba po prsa vody a jsou divácky velmi vděčné. Pod Grébovkou je ideální možnost skončit a vynechat posledních 2,5 km vodácky už méně zajímavého toku. Na něm je vršovický tunel (tma!), průjezd kolem haly Folimanka a vyvrcholení plavby – tunel pod Nuslemi až do ústí.
V tunelu je absolutní tma, baterka je nezbytná, protože tam mohou být naplavené překážky, v posledních letech byl kousek pod začátkem v pravé polovině strom s bohatou korunou, lehce objízdný vlevo. Ve dvou třetinách tunelu je malý jízek, lépe sjízdný při levé straně, potmě to je zážitek. V uzavřeném prostoru tunelu voda, padající ze 30 cm, řve jako Niagara. Pak už jsou vodáci vyplivnuti do rozvážného toku Vltavy pod Železničním mostem.
Celé splutí trvá přibližně 3 hodiny.
Cena za podzimní splutí je držena na 10 Kč (rok 2009) za list použitého pádla – je to logické, kajakáři vodu opotřebovávají dvakrát více než kanoisté.
