Blanice – klasika ČPV

Obtížnost řeky je hodnocena jako WW I až WW II-. Při závodech je řeka zbavena stromů, které komplikují splutí. Start závodu je přímo z bazénu pod patou hráze. Asi po kilometru klidného toku s mírnými peřejkami se dostanete k jezu u „Sirkárny“, kde je půlmetrový stupeň a po několika desítkách metrů nově opravený šikmý jez. Následujících patnáct set metrů je zpříjemněno spoustou vracáků za stromy a kameny.

Jez nad „Rybářskou chalupou“ je klasický šikmý zděný, s mírným vývařištěm mezi kameny a asi dvěstěmetrovou peřejí. V Husinci se řeka nad jezem rozlévá do šířky a tvoří mírné mělčiny. Jez je opět zděný šikmý. Za obcí jsou dva přírodní asi metrové stupně s propustí. Několik vln pod jezy může zalévat otevřené lodě, ale pod každým ze stupňů je dostatečný „bazén“.

U bývalého dětského domova začíná další peřejnatý úsek a po necelém kilometru se řeka větví do dvou ramen. Vtok do levého koryta je blokován větvemi, v pravém je rozvalený jez tvořený balvany s pěknou peřejí. Jez není vhodné sjíždět na křehkých a otevřených lodích.

V Těšovicích pod mostem je šlajsna po levé straně.

Následující úsek asi tří kilometrů tvoří meandry podél železniční trati. Řeka tu má místy náročnější místa, protože ve vnějších obloucích vynáší do převislých křovin či stromů na březích, ale většinou ubíhá poklidným tempem mezi luhy a háji. „Žíchovecký“ jez je sjízdný propustí na levé straně. Pokračuje poklidná plavba s jedním prahem a peřejnatým úsekem až ke „strunkovickému“ jezu. Po pravé straně sjízdný šikmý zděný jez s kamenným polem a peřejemi může dělat méně zkušeným nebo hůře vybaveným vodákům problémy. Cíl závodu je pod silničním mostem ve Strunkovicích nad Blanicí.

Tradice závodů „LETNÍ BLANICE“ sahá do dob před dvaatřiceti lety, kdy místní vodácká organizace začala pořádat závody pro širokou vodáckou veřejnost a dodnes nevynechala jediný ročník, aby mohla náruživým vodákům poskytnout ten nádherný pocit z „krásné a dobře připravené vody“. Seriál závodů na Blanici nedokázaly přetrhnout ani katastrofální povodně v r. 2002.

Příjezd na husineckou přehradu je zajištěn jednosměrně od Prachatic. Pravý jízdní pruh je tu vyhrazen pro parkování. Pro rychlé vyložení autobusů je blokováno místo přímo u hráze. Odjezd vozidel je řízen směrem na Husinec.

Závody začínají tradičně v sobotu úderem půl deváté, kdy se ti nejvíce nedočkaví mohou hlásit na prezenci, která končí v pravé poledne. V 10:30 začíná výklad trati, kde jsou nováčkům a zapomnětlivějším účastníkům připomenuty nástrahy a záludnosti řeky, složení branek v jednotlivých brankovištích a zodpovězeny případné dotazy ohledně další organizace. V 11 hodin pak startují první z obvyklých cca 330 závodníků.

Voda z přehrady teče s laskavým požehnáním našeho dobrotivého hrázného Bédi Křivánka (rok 2006) a Povodí Vltavy – závod Horní Vltava zhruba od 9:30 do 14 hodin v sobotu a od 9:30 do 11:30 v neděli. V době, kdy „teče voda“, je tu i možnost volného splutí toku bez startovního čísla pro ty, kteří se necítí být závodníky, a i těchto nadšenců je hrubým odhadem okolo pěti stovek.

Cena startovného závod ČPV 60 Kč za osobu a volné splutí 20 Kč za osobu a den (rok 2014).

Ti nejrychlejší závodníci dojíždějí do cíle ve Strunkovicích za necelou hodinu, ti nejpomalejší na to mají skoro celé odpoledne; aby jim „neutekla voda“, žene je před sebou pořadatelská „koncová“ loď. Pro všechny startující s číslem je na konci připraveno malé občerstvení v podobě teplé klobásky, hořčice, chleba a čaje.

Po skončení závodu je pro účastníky zajištěn autokemp v nedalekém Žíchovci, kde se také koná od 17 hodin soutěž v eskymoobratech. Po skončení soutěže v „eskymácích“, tj. kolem sedmé odpolední, je vyhlášení vítězů této soutěže, předání pohárů a hodnotných cen a slosování startovních čísel o další ceny od sponzorů akce. Následuje volná zábava v místní hospůdce nebo u jednotlivých ohňů, odkud se rozléhá zpěv a tóny kytar až do pozdních nočních hodin. A druhý den znovu hurá na vodu!

Aktuální informace o závodu najdete na webu pořadatele.