Tak ještě vloni došlo na dokončení tuzemské expedice z Pěkné do Hřenska. Tam, kde jsem v říjnu skončil, tam jsem 1. prosince začal. Přesně na tom stejném mole kousek od mostu Inteligence. Celkem se mi podařilo urazit přes 460 km a pomyslně tak spojit jih naší krásné země s jejím severem, Šumavu s horou Říp a dopádlovat do nejníže položeného místa v Česku. „Takže to vlastně bylo celé z kopce!?“
Ale opět popořadě. Než budou dojmy, tak nějaké pojmy.
Co s sebou
Loď, pádlo (doporučuji i náhradní), vozík, který vydrží i větší zatížení, když jedete na těžko. Vozík jsem nakonec použil pouze 2x. Dostatečně teplý spacák. Vystačil jsem s jednou velkou plynovou kartuší na celý komplet. Osvědčila se mi skládací sada nádobí Sea to Summit, která zabere málo místa. Doporučuji holínky pro nohy v suchu. Podložka YATE pod zadek do lodě mi poskytovala komfort. Hodily se pytlíky na ruce. Já si dopřál i komfort skládacího křesílka. Stan Pinguin – Arris Extreme. Kvalitní karimatku od Sea to Summit. Jednorázový gril. A hodil se filtr na vodu, abyste s sebou nemuseli tahat tolik pitné vody. To je asi tak v kostce všechno.
O seakajakovém pádlování z Pěkné do Prahy jste si mohli přečíst v tomto článku.
Lodní deník
Den 1 (1. 12. 2021, středa), Malá Chuchle – Roztoky
První den jsem vyrazil v pravé poledne. Zrovna byla první středa v měsíci, takže jsem to měl i se sirénou. Úsek až do Mělníka jsem jel už několikrát. Všechna zdymadla mám uložená v seznamu, takže jsem vždy pár minut před přiblížením poctivě volal. S žádným zdymadlem na cestě nebyl problém a všichni na zdymadlech byli moc fajn! Projel jsem tedy první den tři zdymadla. Smíchov, Štvanice a Tróju. Byl krásný den a podařilo se mi dorazit do tmy do Roztok a zaparkovat na ostrově. Trochu pofukovalo, a tak jsem postavil stan zády k větru – vyšlo to vchodem po proudu. Na ostrově s výhledem na vodojem Výzkumného ústavu antibiotik a biotransformací. Takže brát vodu z Vltavy z tohoto místa, mi přišlo v pohodě. Prověřený a ošetřený zdroj! Nic se nemohlo stát!
Den 2, Roztoky – Mělník
Hned ráno mě čekalo zdymadlo v Klecánkách. A taky průjezd světélkující Vltavou v Řeži. Skály na levém břehu jsou krásné a lákaly k lezení. Opět klika na počasí! Pádloval jsem skoro celou akci v dlouhém vlněném triku Devold a vodácké bundě. Cesta ubíhala svižně. Na závěr dne jsem se rozhodnul, že pojedu Vraňanský kanál. Nikdy jsem jej ještě nejel. Stojatá voda to byla maximální. Zato jsem však mohl vidět soustavu zvedacích mostů, které byly po rekonstrukci. Tak doufám, že tam brzo nezruší trať nebo tak něco. Do Mělníka jsem dorazil již za tmy. A našel plácek na stan kousek od zdymadla pod svahem. Takže další den jsem začal nakládáním lodě na vozík a přetáhl jsem loďku přes historické zdymadlo Hořín. S výhledem na zámek a soutok s Labem.
Den 3, Mělník – Libotenice
Mělník opět ve slunci. Krásný den přede mnou. Po pravé straně překladiště kontejnerů. Po dalších kilometrech jsou zajímavé různé vodočty včetně zaznamenaných rekordů. Na některých vodočtech je poznámka Baltský systém, aby bylo jasno, že někde hapruje 388,6 mm vůči Líšovu a u dalších bodů v Česku 350-420 mm. Cesta do Roudnice byla náročnější. Foukalo a dělaly se docela vlny. A taky mě deprivoval kompas, protože ze Štětí se Labe stáčí na jih a pomyslně se tak vzdaluji cíli. V „Proudnici nad Labem“ je krásné zdymadlo. Kousek pod zdymadlem se už zase krátí čas, a tak hledám místo na spaní. Podle mapy.cz jsem si našel kus lesa, který sahal až k vodě. Kousek od kostela sv. Kateřiny v Libotenicích. Avšak chyba lávky. Nebyl to les, ale chmelnice! Takže jsem zapádloval ještě kousek dál až na malou kosu, která oddělovala hlavní proud a jakési mrtvé rameno. To bylo zamrzlé. Při výstupu jsem si nabral do holínky. Takže jsem potom sušil věci nad jednorázovým grilem, protože dneska bylo na pořadu dne krůtí maso! A taky teda to sušení. V noci nasněžilo a asi sněžilo opravdu celou noc. Začal opravdový zimní seakayak.
Den 4, Libotenice – Valtířov
Ráno jsem se probudil do bílého království, a i tučňáček na přídi byl celý pod sněhem. Další zdymadlo před soutokem s Ohří jsou České Kopisty. V Litoměřicích by se možná dalo jet okolo Písečného ostrova, ale nakonec jsem to nezkoušel a protáhnul jsem se okolo Princess Elbe II. Je to opravdu veliká loď. Do komory bychom se asi už společně nevlezli. Za zdymadlem v Lovosicích se dá zajet i na Žernosecké jezero. Za Velkými Žernoseky jsem se dostal k Bráně Čech – Porta Bohemica (Libochovany). Úkolem dnešního dne bylo se co nejvíce přiblížit k Děčínu. To se nakonec podařilo. Proplutí zdymadlem pod Střekovem je zážitek. Komora velká jak fotbalové hřiště. A nad hlavou tajemná zřícenin hradu hraběte Drákuly. Věděl jsem, že toto je do Hamburgu poslední zdymadlo a mělo by to už téct. Konečně. Teklo to parádně a kilometry přes nasvícené Ústí ubíhaly parádně. Jenom se nedalo nikde zaparkovat. Došlo i na čelovku. Proud měl sílu, a i při konečném vylodění měl tendenci mi brát loď. Nakonec jsem zakotvil na pravém břehu ve Valtířově na takovém výběžku s výhledem na kostel sv. Václava a Chotkovskou hrobku. Došlo i na oheň a buřta na sněhu! Prostě zimní akce, jak má být!
Den 5, Valtířov – Hřensko
Den D. Finále. Voda tekla parádně. Někde mě opravdu při nepádlování unášela o stovky metrů, někde to bylo slabší. Na kopcích a loukách okolo vody ležel sníh a nálada byla opravdu zimní. Doslova Mikulášská! Přes Děčín pod zámkem a Pastýřskou stěnou Labe pěkně uhání, ale já se nezdržoval. I když jsem měl v lodi i sedák, tlumič pádu, helmu a boty. Zážitkem je pádlování okolo přístaviště XIII – Loubí. Veliké ruské jeřáby, které vypadají jako „Transformers“. Pak už začínají výhledy na skály pod sněhem. Do nich se opírá slunce a je to krása. Tohle byl opravdu zážitek a pořád je na co se koukat. Pomyslným koncem bylo vjetí do soutoku s Kamenicí a výstup pod mostem. Vytáhnout loď na silnici byla fakt fuška. Na kolcích jsem po silnici dotáhnul loď do HUDY sportu v Hřensku, kde se o mě postarali a nechali mi loď v garáži do druhého dne.
Den 6, (6. 12. 2021, pondělí), Hřensko – Praha
Po bivaku pod skalním převisem kousek nad Hřenskem jsem se vydal autobusem do Děčína a dál vlakem do Prahy. Pak jsem metrem a autobusem Prahu přeskákal až do malé Chuchle k autu, kde to všude začalo. Pak už jenom „fufu“ zpátky přes Prahu do Hřenska pro loď a domů do Krkonoš.
Technické info – hráze a zdymadla
V případě, že chcete absolvovat cestu bez vozíku na lodě, je třeba při sólo akci jet opravdu nalehko tak, abyste v případě, že bude nějaké zdymadlo nefunkční nebo vás neproplaví, byli schopni přenášet. Za mě tedy lepší mít „kolca“ s sebou a ušetřit na něčem jiném. V každém případě je třeba si vytvořit itinerář a volat na VD. Zdymadlo pod Prahou na Vltavě i na za Mělníkem na Labi fungovala bezvadně a stačilo zavolat cca 15 min před příjezdem. Pouze zdymadlo v Mělníku jsem přetahoval, protože jsem pádloval Vraňanským kanálem.
Co bych udělal jinak
Od minulé expedice Pěkná – Praha jsem se už poučil a odlehčil jsem, jak se dalo. Hrozili sněžením, a tak jsem měl stan. To se mi vyplatilo, protože opravdu bylo bílo a noci už byly opravdu dlouhé. Stan se hodil. Vyšel jsem pouze s jednou velkou plynovou kartuší. Osvědčily se mi gumáky, které značně ulehčují výstup a nástup do lodi a případně pohyb po břehu. Kvalitní vozík, který uveze i naloženou loď je na takovou akci základ. Na vícedenní plavbu v případě, že chcete mít stále zapnutý telefon, fotit nebo něco sdílet je třeba mít silnější power pack. Užil jsem si jednorázový gril a doporučuji mít kvalitní filtr na vodu. Mimo sezónu, jako jsem v prosinci jel já, byly omezené možnosti na doplňování potravin nebo na občerstvení. Zmáknul jsem to s jedním nákupem ve Štětí, kde je supermarket skoro u vody. Počítejte s tím a berte to jako výzvu! Já to tak bral a náramně jsem si to užil!
