VLTAVA #VO306 aneb z Pěkné do Prahy na seakajaku

Co s sebou

Loď, pádlo (doporučuji i náhradní), vozík, který vydrží i větší zatížení, když jedete na těžko. Dostatečně teplý spacák, protože alespoň já byl večer „jetej“ a kvalitní spaní mi dodávalo kvalitní odpočinek. Zvláště když za krátkých dnů v něm trávíte více času než v létě, kdy je delší den. Vystačil jsem s jednou velkou plynovou kartuší na celý týden komplet. Osvědčila se mi skládací sada nádobí Sea to Summit, která zabere málo místa. Doporučuji holínky pro nohy v suchu. Podložka pod zadek mi poskytovala komfort – na výletě jsem používal podložku YATE s otvory tak, že nesedíte ve vodě a můžete ji i zajistit provázkem proti ztrátě. Hodí se pytlíky na ruce, když se okosí. Já si dopřál komfort skládacího křesílka. Kvalitní karimatku a tarp od Sea to Summit. I přesto, že jsem pádloval sám, měl jsem tahací šňůru, kterou jsem náramně využil při přetahování. A hodí se taky filtr na vodu, abyste s sebou nemuseli tahat tolik pitné vody. To je asi tak v kostce všechno.

Lodní deník

Den 1, Pěkná – Tajvan (Lipno)

Autem a se zdravotní sestřičkou ze Stomatologické ordinace Kristíny Klinovské jsem dorazil do Pěkné. Tam jsem se vybalil na trávník a pod přístřešek a Zuzanka odvezla auto zpět do Českého Krumlova. A tak jsem si řekl, že už není cesta zpátky. Auto zmizelo v dáli. Chvíli mi ještě zabralo dobalení a převlíknutí. Takže jsem nakonec na vodu hodil. No hodil? Loď. Nějak jsem ji tam dosmýkal v 16.30 hod. a položil na vodu. Tenhle úsek teče a pěkně to odsýpá. Tenhle úsek miluji. Ptáci, bobři a meandry. Po pár kilometrech se koryto narovná a rychlost zastaví. Byl nejvyšší čas začít makat a natáhnout to alespoň do Pece. Tam jsem si dal první přestávku a na pláži našel ve staré lodi kus molitanu pro „houbičkování“. Jel jsem dál a neměl jsem jasno až kam. Postupně se stmívalo a já rozsvítil poziční světlo. Pohybovat se sám prostředkem Lipna je zajímavý zážitek. Zvuky, které vás obklopují. Vítr i vůně. A omezený rozhled. Říkal jsem si, že i kdybych se vyklopil zvládnu to. Bude to asi trochu studit ve vlněném triku a vodáckých kalhotách. Musí to být rychle, než umrznu jak drozd. Asi v 19.30 hod jsem se vylodil na Tajvanu. Vytáhnul jsem žlutou svini na břeh a v džungli (doslova) natáhnul plachtu nad i pod sebe. Dopil čaj z termosky a vsoukal se do spacáku.

Den 2, Tajvan (Lipno) – Dobrné

Krásné svítání a první příspěvek na FB. Z obavy, že jsem první den ztratil příliš mnoho jsem vyrazil brzo. Na kopcích v dálce ležel sníh. Hladinu střídá totální olej a místy struhadlo. S takovými těmi vlnkami, které vás brzdí nebo máte alespoň ten dojem. Lipno je dlouhé, ale nakonec jsem se zastavil u lipenské víly, o kus dále se nechal pomasírovat kroupami a vylodil se na hrázi. Během pádlování jsem se rozhodnul, že musím začít odlehčovat, a tak jsem na oběd stlačil studené fazole (dobrých ½ kila) a něco chleba. A vypil jediné – poslední pivo. Dalšího ½ kila dole! Nasadil jsem loď na vozík. Ten povážlivě klesnul a nějak se mu podlomila kolena. Vyrazil jsem směr Vyšší Brod. Čekalo mě cca 8 km po silnici. Původně jsem chtěl přes lávku odbočit k nádraží, ale mostek byl v rekonstrukci. Takže jsem se nechal objíždět rakouskými kamiony s českým dřevem až mi z toho lítala kšiltovka z hlavy. Asi po 2 km jsem se při tahání lodě zaseknul, protože mi loď lehla břichem na silnici. Vozík kleknul. Přimáčknul jsem se ke svodidlu a čekal, až se utiší provoz a se svaly k prasknutí a myšlenkou „hlavně rovný záda“, jsem přeběhnul s lodí na pupku na druhou stranu do škarpy.

„Je to konec? Tak brzy? Co teď?“, pomyslel jsem si a špekuloval.

Nakonec jsem vozík svázal provázky a vyztužil popruhy a ten zbytek do „Vyšáku“ dojel. Tam mě opět zbušilo krupobití a znatelně se ochladilo. Přečkal jsem to nejhorší pod stromem. Pak jsem vyrazil po pěkně tekoucí vodě k prvnímu jezu, který se dá jet v sezóně. V říjnu už je šlajsna pěkně zahrazená a já tu žlutou svini opět na pupku přenášel, protože se mi nechtělo hned tak brzy montovat vozík. Tady to opravdu parádně svištělo a kilometry ubývaly až kousek před Větřní. Parádní byl jez v Rožmberku. Ten jsem jel a byla to jízda i s vodou přes hlavu. Po pár kilometrech jsem zaparkoval na bezva fleku (kousek pod kempem Na pískárně). Než jsem postavil bivak, převlíknul se, voda klesla cca o metr a já zapochyboval, jak na tom zítra pojedu dál. Naštěstí druhý den nastoupalo. Teplota za to klesla. V noci tak, že jsem ráno lámal mokré vybavení z předchozího dne. Psycho na prvních dvou dnech je, že chcete do Prahy, která je na sever od vás a vy valíte buď na jih nebo na východ, ale na ten sever nahoru jen zřídka.

Den 3, Dobrné – České Budějovice

Voda se vrátila na svůj večerní průtok a další kilometry až k jezu do Větřní šly svižně. Komín u papíren trčel z mlhy jako maják. Mám přece seakayak, ne? Tenhle jez byl na vozík. Přede mnou jezy v Českém Krumlově. Co šlo, jsem sjel. Bohužel Papouščí skála byla mimo provoz (pouze do konce září). Co teď? Nakonec jsem spustil loď po šupně na tahacím laně a sám pak opatrně po betonovém kraji slezl k lodi. Určitě to je někde na kameře! Další jezy: Rechle – tak ten jsem jel. Pouze jsem nečekal, že ten nájezd bude tak prudký. Měl jsem prvně pocit, že padám do studny. Lyra– ta si myslím, že byla nejhorší. Bez koukání jsem do toho najel a byl jsem překvapený, že mi náraz vody málem strhl čepici, naplnil kapuci vodou a posunul věci na palubě, ale ustál jsem to. Mrázkův jez – byl taky docela nášup, ale opět bez ztráty kytičky. Nejvíce jsem se těšil na Jelení lávku – tenhle jez byl však zavřený. Takže jsem nakonec přetahoval tažením lodi po kartáčích jako v myčce. V ČK jsem se nezdržoval a valil dál. Projel jsem pod via ferratou Havranka a nechal ČK za zády. Valil jsem už směr České Budějovice. Zlatou korunu jsem přetáhnul na vozíku. Jez U Rybů byl v pohodě jetelný. Další jez již ne. Zátkův mlýn se musí přenášet a pro mě sólo bylo dost náročné vytažení na břeh i nástup na vodu. Jez Planá – ovládání na fotobuňku. Šest minut jsem čekal, než se rozsvítí zelená. Během té doby jsem nezaznamenal žádnou změnu v průtoku ani nájezdu do propusti. Nic! Tak jsem šel do toho prsama a špička opět jako skok do studni. Záď málem přes hlavu, ale na dně nebo na hraně byl ten nafukovací gumový válec a ten to vypružil. Takže jsem to nakonec ustál a projel. Rožnov – jezdí se po prohlédnutí propustí uprostřed, ale dneska to opravdu nešlo. Vůbec se mi to nelíbilo. Voda tam vařila a pod ním vracák jako žracák. Přenesl jsem to vpravo. Kousek pod ním se už smrákalo a klesala voda. Břehy se pokryly bahnem. Nakonec jsem dobrodružně vystoupil kousek před ČOVkou v ČB a užil si outdoor za městem.

Den 4, České Budějovice – Hněvkovice

Druhý den ráno jsem našel lepší místo pro vylodění než předchozí den pro výstup. Vody však nepřibylo. Možná ještě klesla. Za chvíli jsem měl přijít na to proč. Další jez – Trilčův jez – tak ten byl v rekonstrukci a stavidlo nahoře. Takže opět výstup do pěkného, černého a mazlavého bláta. Když pak pádlujete okolo Rezidence Dlouhá louka, připadáte si jako někde v přímořském luxusním letovisku. A za chvíli zase jako v Benátkách, protože jsem vjel na soutok s Malší a zajel za Střelecký ostrov. Tam jsem si dal espresso a pivo a vymyslel, že nebudu obnášet Jiráskův jez a „ojebu“ to přes Mlýnskou stoku. Což byl husarský kousek a myslel jsem si, že jenom loď přenesu přes přechod pro chodce okolo Hotelu Budweis a bude. Pádlovat se ve stoce dalo, ale končila 2 m skokem. Takže jsem nakonec přenášet musel. Okolo Lannovy loděnice jsem valil dál směr Hluboká. Další jez po cestě bylo České Vrbné, které jsem přenesl přes díru v plotě a nasedal na konci kanálu. V Hluboké nad Vltavou jsem zkusil zavolat na telefonní číslo na ceduli před zdymadlem a do 10 minut jsem mohl najet do komory. Bylo to jediné zdýmání na trase. Zdymadlům se budu věnovat ve zvláštní kapitole. Od zdymadla jsem vyhlížel tu via ferratu, když se jmenuje Hluboká. Od Hluboké to je ještě poctivá štreka po hladině v. n. Hněvkovice. Na ferratě jedna koedukovaná dvojka. Paní měla mokrého nohy, protože se na několika místech neudržela, ale valili dál a já taky. Dojel jsem až někam pod Purkarec a na pravým břehu to zapíchnul. Po cestě rybářů jako vos. Dneska došlo i na oheň a romantiku. A tak bylo i koupání. Zrovna tady nebyly sinice. Jinak místy docela dost.

Den 5, Hněvkovice – Temešvár

Ráno po pár kilometrech bylo nutné přetáhnout Hněvkovice. Počasí od Budějic parádní a došlo i na pádlování v krátkým. Podzim jak svišť. Přetahování Hněvkovic bylo v pohodě. Krásné vysedání. Asfalt na kolečka i nasedání pod hrází naprosto epesní. Kousek pod Hněvkovicemi jsou další Hněvkovice, ale jsou označeny římskou II. Opět přetahovačka, protože na rybí přechod jsem neměl koule. V Týně nad Vltavou jsem si dal v nějaké hospodě u vody zelňačku a pivo. Těšil jsem se na soutok s Lužnicí a připravoval na Kořensko. Tuhle VE bylo opět nutné přetáhnout, ale výstup a nástup byl pohodový. Do večera jsem ještě zmáknul Podolský mlýn a kousek za ním najít flek na spaní. V krásné a průzračné vodě se i vykoupat. Založit oheň a v klidu uvařit. Dneska jsem zakotvil ještě za světla.

Den 6, Temešvár – Kamýk nad Vltavou

Jako už klasicky jsem dával loď na vodu v mlze. Okolo se proháněli rybáři nebo jsem se jim vyhýbal, jak čuměli do vody a neslyšeli mě, že se blížím. Dokonce jsem musel i navigovat, abych v mlze neztratil směr a nezajel do některé ze zátok. Třeba do Hrejkovického potoka apod. Když jsem podjížděl Zvíkovský most, věděl jsem, že tady už to znám. A těšil jsem se na tento úsek lemovaný skalami a hrady. Cesta k Orlíku probíhá rychle, protože je se na co koukat. Od Radavy to už trochu drhne, ale i ta orlická hráz se nakonec objeví. Vystupování u hráze je naprd. Výtah samozřejmě nejezdí, ale nakonec mě pustil nějaký zřízenec brankou a já vyjel se svým zlomeným vozíkem na cca 1 km cestu pod hráz až do Solenice. Kamýk je další nádherný úsek Vltavy a cesta opět pěkně ubíhala. Na hrázi VD Kamýk jsem jejich vozíky a koleje nevyužil a použil svůj vozík. Pod hrází už se začalo stmívat a do Kamýku nad Vltavou k čerpací stanici jsem dojel už za tmy. Od tam už jenom kousek k místu, kde jsem se rozhodl přespat. Poslední úsek jsem jel opět s pozičním světlem, ale navíc jsem si přibral ještě čelovku. Bylo to trochu psycho, protože mi skákaly ryby na loď nebo se proháněly v kuželu světla pod hladinou vedle lodi. Ani před sebe jsem dobře neviděl a nechtěl jsem riskovat náraz do kamene, když byla tak nízká hladina. Loď jsem raději vytáhnul dostatečně vysoko a zajistil ještě šňůrou, kdyby náhodou upouštěli vodu tak abych ráno měl na čem odjet.

Den 7, Kamýk – Ostrov Sv. Kiliána

Jak jinak než v mlze dál. A před sebou Slapy se stovkami hausbótů a chatiček lemujících oba břehy. A dokonce jsem narazil na upuštěné přehradě i na bunkry a na chalupu, kde se natáčely Něžné vlny. Slapy jsou dlouhé, ale cestu zpestřují právě ty hausbóty různých barev, konstrukcí, velikostí a jmen. Přetahování Slapů je kapitola sama pro sebe. Při stavbě se původně počítalo s velkým výtahem, ale z časových i ekonomických důvodů na něj už nedošlo, a tak se to děje pomocí traktorů, aut nebo náklaďáků. Vlastními silami, či jako servis. Vystoupil jsem z lodi, kterou jsem odtáhnul na kraj a nasadil na kolečka. Po kraji jsem stoupal od vody k silnici vedoucí na hráz a do Třebenic. Dvakrát na mě najel traktor. Traktoristi na mě řvali, ať jdu s tím kajakem do prdele. Na závěr na parkovišti do mě nacouval expert tak, že jsem musel loď pustit a schovat se za další auto, aby mě nepřejel. A u toho zase traktorista řval, ať vypadnu, co jsem za debila, kde se ty kajakáři bereme. Ani jsem nebyl schopen se svým kajakem vyjet pryč, protože byl zapasovanej do jeho vozíku na plachetnice. Jednalo se o firmu JACHT SERVIS Vebr a příště na něj zavolám 158, jako útok traktorem a ohrožování. Tak tenhle bezmozek mi opravdu zkazil den na hodně dopředu. Za to jako balzám na duši bylo pádlování Svatojánskými proudy. Hladina jako zrcadlo, sruby a chaty přilepené na skalách. Táborové osady a opravdu vysoké skály nade mnou. Projel jsem i okolo TO Ztracenka a pospíchal k údajně nejhezčí hrázi na vltavské kaskádě. Štěchovické zdymadlo funguje na sudé a liché hodiny na horní a spodní vodu. A 20 m vrata jsou prý zážitek sám o sobě. Já jsem si loď pěkně přetáhnul a pod hrází díky tekoucí vodě ukrajoval snadné kilometry. Za zatavení stojí kostel svatého Jana Nepomuckého ve Štěchovicích, který je vybudován v secesně-neorománském stylu a dík poloze se stal útočištěm pro místní obyvatele během povodní. Zajímavý je i betonový most, který údajně svým rozpětím jako první u nás pokořil délku 100 m. Tento náročný den jsem ukončil na ostrově Sv. Kiliána.

Den 8, Ostrov Sv. Kiliána – Malá Chuchle

Poslední den a do Prahy už jenom kousek. Pár záběrů k soutoku Sázavy – Davle a odtamtud k zajímavému železničnímu mostu ve Skochonicích. Říká se, že američtí filmaři ho chtěli v rámci natáčení filmu v roce 1968 vyhodit do povětří a postavit místo něho most nový (Most u Remagenu). Pádlování po v. n. Vrané díky vlnkám trochu drhlo, ale magickou silou mě přitahoval nejvyšší maják na Vltavě – Cukrák na Kopanině. Přetažení VD Vrané už bylo hračka. Opět to pod hrází teklo a kilometry na taxametru naskakovaly sami. Po cestě byly i vodácké značky po 100 metrech, a tak jsem si vyzkoušel, že na každou stovku potřebuju cca 40 záběrů. Takže při 306 km mi to vyšlo na 122 400 záběrů. Za soutokem s Berounkou mě ještě čekal Modřanský jez, který však netřeba přetahovat, ale užil jsem si parádní jízdu propustí. Pak už mě nic nemohlo zastavit na cestě do Malé Chuchle. Před Mostem inteligence jsem zajel do loděnice a tam jsem si před polednem užil poslední tahání na vozíku. Podařilo se mi stihnout autobus do Českého Krumlova z Knížecí, který odjížděl v poledne a já tak byl v Krumlově docela brzo, a ještě týž večer jsem mohl být doma v Krkonoších.

Technické info – hráze a zdymadla

V případě, že chcete absolvovat cestu bez vozíku na lodě, je třeba při sólo akci jet opravdu nalehko tak, abyste jezy na horním toku byli schopni přenést. Na Čerťáky byste si museli objednat taxi. A na zbytek cesty mít perfektní logistiku se zdymadly. Na Kamýku byste museli využít místní vozíky na kolečkách, ale je to dřina. A na Slapech opět zajištěný převoz. Za mě tedy lepší mít „kolca“ s sebou a ušetřit raději na něčem jiném. V každém případě je třeba si vytvořit itinerář a volat na VD. Já se na to vykašlal, protože mimo sezónu bylo třeba volat 24 hodin dopředu a já nevěděl, jak to budu sólo stíhat a jak se na mě jako na jedinou loď v komoře budou tvářit.

O pokračování seakajakového pádlování z Prahy až do Hřenska si můžete přečíst v tomto článku.

Co bych udělal jinak

Určitě bych odlehčil. Hrozili sněžením, a tak jsem měl tarp i stan. Nakonec jsem spal jenom po tarpem. Vyšel jsem pouze s jednou velkou plynovou kartuší. Měl jsem dvě. Mě jsem příliš jídla a oblečení. Osvědčily se mi gumáky, ale příště si musím pořídit vyšší. Kvalitní vozík, který uveze i naloženou loď je na takovou akci základ. Teď už to po jízdě Lipno – Vyšší Brod vím. Na týdenní plavbu v případě, že chcete mít stále zapnutý telefon, fotit nebo něco sdílet je třeba mít silnější power pack. V mlze na přehradách se mi hodily mapy a kompas. Užil jsem si jednorázový gril a doporučuji mít kvalitní filtr na vodu. Mimo sezónu jako jsem v říjnu jel já, byly omezené možnosti na doplňování potravin nebo na občerstvení. Počítejte s tím a berte to jako výzvu! Já si to užil!