Víte, s kým jezdíte na vodu?

A jak to celé probíhá? Prostě někdo napíše, třeba na faceboook, to je asi nejčastější, že má tenhle víkend čas, pár dalších lidí z řad „facebookových kamarádů“ napíše, že mají taky čas, bokem se dohodne rámcový program a kdo vezme auto, na „zdi“ se pochlubíme, že tento víkend razíme sem a sem, a může se jet. Tady už ale nastává první problém. Jste si jistí, že všichni, kteří se vám ozvali, jsou skutečně lidmi, na které se budete moct spolehnout, až k něčemu vážnému dojde? Netvrdím, že facebook je plný lidí, kteří takoví nejsou, navíc okolo sebe každý má určitě víc než jedno auto kamarádů, se kterými může vyrazit, ale určitě je třeba dát si pozor na lidi, které znáte třeba jen z doslechu či od vidění u pivka na Lipně. Nebylo by to poprvé, že už při cestě v autě zjistíte, co je to vlastně za člověka, který s vámi bude trávit víkend, a při návratu budete rádi, že jste ho nemuseli pozorovat při praktickém řešení nějaké krizové situace přímo na vodě, nebo naopak budete slavit, že přežil přecenění vlastních sil. Občas je to složité někomu říct: „Promiň, ale ty s námi nepojedeš“, ale pro dobro zbytku skupiny to může být nezbytné.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Když už máme partu podle našich představ poskládanou, můžeme směle vyrazit na vodu. Platí, že by měli být všichni dobře vybavení a pokud někdo není, měli by to ostatní ze skupiny vědět. Buď dokážou chybějící vybavení zapůjčit, nebo prostě alespoň vědí, že tenhle člověk je například bez lékárničky. Pokud jezdíte ve stálé a sehrané partě, většinou jsou tyhle věci automatické. Taková parta má role rozdělné a je jasné, že jeden vždycky veze lékárnu, druhý skládací pádlo a třetí se stará o svačinu… Pokud tomu tak není, prostě se před vyplutím domluvte a ujistěte se, že máte ve skupině všechno potřebné a kdo kterou výbavu veze. Až se dostanete do krizové situace, nebude na takové otázky čas. Z vlastní zkušenosti uvedu krátký příběh z jednoho zahraničního výletu, kdy jsme lodě přetahovali po lanovce, a když jsem jednoho kolegu požádal o smyci, protože moje už byly v akci, řekl mi, že žádnou smyci nemá. Na otázku, co tedy ve vestě má, odpověděl stručně  –  sušenku. Je to přesně ten případ, kdy vlastně o tolik nejde a člověk se tomu akorát zpětně zasměje, ale být to během záchrany něčí lodi (nebo někoho), už by to tak úsměvné nebylo…

Na vodě by měly být v partě také určeny jednotlivé role (najížděč, zametač apod.) a pokud sjíždíme nějaký náročnější terén, tak i přesné pořadí ve skupině. Zejména na menších řekách, kde je často potřeba poskládat se do několika vracáků, je to nezbytné. Když pak někam přijíždíte a vidíte, že vracák pro dva je už plný a jediná možnost zastavení je až pod další peřejí, je už pozdě ujasňovat si, kdo měl kde být. Pokud se pořadí ve skupině či role mění, měla by se o tom (ideálně celá) skupina dozvědět a počítat s tím.

Pro plynulý pohyb na řece jsou také nezbytné signály, kterými se skupina dorozumívá, když není slyšet nebo jste od sebe daleko. Ačkoliv se to nezdá, signálů se používá veliká spousta a zase je dobré si je před jízdou objasnit. Usnadní to postup celé skupiny a často se díky dohodnutým signálům předejde nebezpečné situaci. Osobně jsem se s nedorozuměním na vodě setkal už xkrát a občas to nebylo nic příjemného. Při signalizaci pamatujte také na použití píšťalky, která někdy může situaci hodně zjednodušit. I signály píšťalkou musí být pochopitelně předem dohodnuty, abyste místo vystoupení s házečkou pro záchranu někomu třeba neskočili na záda, když „kvedlá“ ve válci někde za hranou, kam nevidíte.

Pokud máte ve skupině někoho, kdo se bojí, ať už pořád nebo kvůli nepovedenému průjezdu poslední peřeje, pak to mohou být právě signály a fungující komunikace, které dokážou takového člověka uklidnit a pomoct mu dostat se zpátky do akce.

Dalším důležitým aspektem je velikost skupiny. Není nic proti ničemu vydat se na vodu ve větší partě, ale měli byste mít na paměti, že jakmile se vydáváte na nějakou menší řeku, či dokonce potok, je pro větší skupinu často obtížné až nemožné poskládat se do volných míst a může to vyústit v nebezpečnou situaci. V takovém případě se doporučuje rozdělní na dvě skupiny, které od sebe jedou vzdáleny, a každá tak funguje samostatně. Platí, že v každé skupině by měli být jezdci rovnoměrně rozloženi, nemělo by se tedy stát, že první pojede „nabušený“ A tým a za nimi bude korytem povlávat B tým, který bude tak akorát spoléhat na to, že když A tým projel tímhle peklem, tak my to snad taky přežijeme. Lepší je určitě každé části skupiny přidělit silného vůdce, který ji povede a ohlídá.

Na větších řekách není rozdělení skupiny tak zásadní, ale také není úplně od věci. Když se něco stane, je mnohem složitější dopočítat se celkového počtu členů u desetičlenné skupiny než u pětičlenné.

Když dojde na prohlížení, mělo by být samozřejmé, že každý ve skupině vystoupí z lodi a odchází prohlížet s házečkou. Pokud tomu tak není, nebojte se to kamarádovi připomenout. Určitě si házečku vezme. A pokud ne, je to parťák na pováženou. Prohlížení s házečkami v ruce může skupině situaci ulehčit. Jednak se nemusíte při stavbě záchrany všichni vracet k lodím a házečky teprve vyndavat, jednak máte házečky v pohotovosti, když by se někomu něco stalo už během prohlížení. Představte si, že někomu ujedou kopyta, zřítí se do vody a vy běžíte ke své lodi, vyndáváte házečku, běžíte zpátky a chcete zachraňovaného lovit. V tu dobu už je pravděpodobně někde daleko po proudu.

Posledním aspektem je sehranost skupiny na břehu. Zdá se to možná jako prkotina, ale představte si, že jste týden na zájezdu s někým, koho nemůžete vystát ani minutu, protože nejí to, co jíte vy, protože mu smrdí nohy, protože má pořád hloupý řeči, protože nepije, protože pije moc, protože pořád jen čte a nebaví se s ostatními atd. atd. Každý si dosadí určitě to svoje, protože nevěřím, že by se našel někdo, kdo ponorkovou nemoc na vodě nikdy nezažil. Neříkám, že fungování skupiny na břehu musí být dokonalé jako manželství, ale i když se to někdy nezdá, tenhle aspekt hraje často velmi důležitou roli a nevyplácí se jej podceňovat.

Vím, že si teď asi ledaskdo zaťuká na čelo, mávne rukou a zamumlá něco o třescích a plescích, protože to je u podobných článků dost častým jevem. Zamyslete se ale někdy nad tím, s kým na vodu jezdíte a jak vaše vodácká parta funguje. Možná zjistíte zajímavé věci a možná i to, že by stálo za to se o fungování vaší skupiny trochu pobavit, abyste to nemuseli řešit zpětně, až přijde ta chvíle, která přichází jen párkrát za vodácký život, ale na kterou se sakra vyplatí být dobře připraveni!