Víkendová plavba po příjemně meandrující řece Opavě

Hned po příjezdu jsme ovšem zjistili, že k vybranému startovnímu mostu se nemáme šanci dostat. Bohužel jsme se trefili do nějaké pouti s trhem a příjezd k řece byl uzavřený. Kvůli zástupům lidí moc smysluplně nevypadala ani varianta, že bychom si loď a ostatní věci k řece prostě donesli. Po chvíli bezradného sledování situace nám pomohl místní policista, na kterého jsme se obrátili s dotazem, jestli se k řece dá někudy dostat. Ten nás totiž dovedl k Opavě jen kousek nad mostem, za což jsme mu byli opravdu vděční.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Teď už všechno nabralo obvyklý průběh. Sundali jsme loď ze střechy auta, posbírali všechno potřebné a za chvíli jsme se za krásného slunečného dne odráželi od břehu. Voda tady jen zvolna plyne širokým oblázkovým korytem. Protože před naším příjezdem vládlo nějakou dobu suché počasí, měli jsme možnost otestovat správnost limitu, který podle vodočtu v Děhylově má být 65 cm. V době našeho startu ukazoval přesně o jeden centimetr víc… Přesto jsme dřeli jen naprosto ojediněle a jenom jsme si museli víc hlídat směr, abychom se vyhnuli opakujícím se mělčinám. To samozřejmě neplatilo pro vzdutí nad jezy, se kterými tu je podobně jako na většině domácích řek třeba počítat. Přenášení prvních tří u obcí Lhota, Smolkov a Háj ve Slezsku nebylo nijak náročné. Jen se nám při manipulaci s konví „podařilo“ vlastní šikovností urazit příčku v lodi.

Mezi jezy Opava místy hezky meandrovala. Klid na řece, kde jsme žádnou jinou loď za celý den nepotkali, dokreslovala přítomnost různého ptactva. Kolem nás tak střídavě prolétávali ledňáčci, volavky nebo břehule. Jestli jsme si u prvních jezů říkali, že jejich zdolávání po břehu je celkem pohoda, tak u toho čtvrtého v pořadí v Jilešovicích se mi už do přenášení nijak zvlášť nechtělo. Naštěstí je vybaven propustí u levého břehu, kterou jsme využili k jeho překonání. Tím ovšem nemám na mysli její proplutí. Na to náš stav vody fakt nestačil, ale aspoň tudy šlo loď přetáhnout.

Všechno jsme si vynahradili dál u Děhylova. I tamní jez má u levého břehu propust, kterou jsme prostě nemohli pohrdnout. O kousek níž jsme plavbu už zakončili a strávili na břehu řeky klidnou noc.

Během noclehu se sice dost změnilo počasí, a chvílemi dokonce pršelo, ale na zvýšení průtoku se tenhle déšť těžko mohl nějak zásadně projevit. Krátce po vyplutí jsme si užili pár vlnek na stupínku u místní loděnice. Dál se Opava místy oproti předchozímu dni znatelně rozšířila, čímž jsme se museli víc potýkat s mělčinami. Tady by se pár centimetrů vody navíc hodilo. Abychom loď zbytečně netrápili, došlo i na malou pěší procházku korytem. Naštěstí to nemělo dlouhého trvání.

To už jsme byli na okraji Ostravy a blížili se k ústí Odry. Pokud je cílem splutí jenom samotná Opava, vyplatí se skončit u zahrádkářské kolonie v části Třebovice na pravém břehu. Odtud je to jen kousek na místní vlakovou zastávku, z níž se člověk bez problémů dostane zpátky na start pro auto. Při pokračování plavby až do Odry se ještě v samotném závěru musí počítat s dalším přenášením místního jezu a překonáním následného stupně.

O chvilku později jsme už na soutoku, k němuž se dá také dostat autem a splutí ukončit. Máme-li ovšem víc času než jen dva víkendové dny, bylo by škoda nepokračovat po vodě dál a neužít si Odru pod Ostravou a v Polsku.