Zatímco se na Štědrej večer cpu kaprem, trochu mi v hlavě hlodá, že zrovna teče Vrchlice, moje nejbližší a fakt oblíbená řeka a já to nejspíš zase prošvihnu. Ale nenechám si tím kazit večer a doufám že ráno se přece jenom poštěstí.
Vodočet ráno v sedm hlásí pořád přijatelnejch tři a půl kubíku a tak okamžitě burcuju po telefonu kámoše Máru ze spaní a jdu se spakovat. Těsně před odjezdem od Máry ještě naposledy zkouknem vodočet a vidíme, že voda spadla na necelý tři kubíky… Ale když už jsme se takhle ráno pěkně sešli, tak se jedem aspoň podívat jak to vypadá a pro jistotu vezmem s sebou aspoň jednu loď.
My byli na Vrchlici přímo na Štědrý den, příjemný zpestření čekání na večeři 🙂 počasí vyšlo taky parádně, sluníčko, pěkně teplo, akorát ta voda byla opravdu ledová.