Na Otavu ze Sušice do Čepic, k mostu s patronem vodáků sv. Janem Nepomuckým, se vydalo na 5. ročník splutí 26. prosince celkem 33 lodí. Samozřejmě se akce zúčastnil i Lubomír Brabec, jeden ze zakladatelů tradice.
Ne všichni dorazili do cíle bez nehod, ale kromě nedobrovolné koupele několika účastníků, nikoho nic špatného na Otavě nepotkalo.
Předpověď počasí podle www.yr.no tentokrát nevyšla. Kolem poledne mělo být v Sušici slunečno a místo toho se před Sušicí obloha zatáhla a posléze se dalo do sněžení. Účast však byla podle pořadatelů téměř stejná jako v loňském roce.
Předpokládám, že jsme nejvzdálenější účastníci tohoto splutí a tak nám snad pořadatelé odpustili, že jsme se dostavili k Armádnímu domu v Sušici na start splutí se zpožděním. Auto s vlekem a zbylými loďmi právě odjíždělo zpět do půjčovny. Přijet o chvíli déle, neměli bychom na čem jet.
Jen díky Bacilovi z Půjčovny Otava se mi podařilo získat fotky z hromadného splutí. My jsme vyrazili na řeku sami.
Vzhledem k oblevě bylo na Otavě vody dost.
Trasu už známe a tak jsme bez problémů projeli první i druhý jez. Nacákalo nám do lodi a tak jsme raději vylili.
Nejenom nás nohy zábly. Deny, který nemá neoprénové boty a stál ve vodě, na tom byl hůř. Vždyť voda v Otavě měla 2°C.
Po prvních třech kolometrech se rozchumelilo tak, že jsme neviděli okolní kopce a na lodi narůstala vrstvička sněhu. Když jsme míjeli jedny z posledních diváků, kteří šli podél řeky, tvrdili, že vodácká parta není daleko a že ji doženeme, ale nestalo se tak.
Vodáky jsme dohnali až v cíli v Čepici v místní hospodě. Bylo tam husto kouřem, ale krásně teplo a nálada byla náramná.
Sněžit nepřestalo ani další 3 dny našeho pobytu na Šumavě a běžecké stopy kolem Modravy byly sjízdné.
foto: Andrea Staňková, Sušice
