VÁLKA S ŠNEKY?

Každý, kdo loňské léto plul po Vltavě, musel pod Českým Krumlovem narazit na zbrusu nové smaltované cedule „Evropsky významná lokalita“. Stovky nových cedulí nepřetržitě po obou stranách řeky věrně kopírují klikaté koryto. Občas jsou i na kopci, pár set metrů od vody, jinde zase stojí přímo ve vodě několik metrů od břehu. Poněkud záhadné chráněné území Evropsky významné lokality (EVL) vymezuje úzký pruh, zahrnující prakticky toliko řeku Vltavu v úseku od Českého Krumlova po Boršov nad Vltavou. Čím je lokalita významná a proč zde byla zřízena se ale návštěvník v terénu nemá šanci dozvědět. Nechci se chlubit, ale byl jsem přesvědčený, že odpověď znám.

Hlemýžď není šnek!
Když jsem před několika lety tábořil na loukách pod Českým Krumlovem, objevil se tam záhadný muž. Nebyl to vodák, protože přijel autem a neměl loď. Nedočkavý houbař to taky nebyl, protože ráno nevstával za svítání. Když si natáhl gumové broďáky a vydal se k řece, zdálo se, že je to obyčejný rybář. Jenže místo prutu a podběráku měl sítko v dřevěném rámu a jal se promývat pobřežní písek.
„Hledáš zlato?“
Nabízelo se to, ačkoli každý ví, že v korytě Vltavy se nikdy v historii zlato netěžilo, navíc tak neefektivní metodou, jako je promývání písku.
„Šneky,“ odpověděl na půl huby, aniž by vzhlédl od sítka. Pobaveně jsem podotkl, že jestli má francouzskou restauraci, nemusí se kvůli tomu máčet. Na břehu byl spíš problém na šneka nešlápnout.
„Hlemýždi,“ řekl upjatě, asi aby zvýraznil do té doby pro mne neznámý rozdíl mezi šnekem a hlemýžděm, „mě nezajímají. Hledám vodní šneky.“ Pak si ještě povzdechl, že nejspíš ani netušíme, že Vltava pod Krumlovem je evropsky významná lokalita na výskyt vodních šneků.
V ten moment se mi před očima jako živý obraz zjevila Horní Vltava. Tam se to ochranářům povedlo, výrazně omezili vstup vodáků, údajně kvůli perlorodce. Takže tady na to půjdou přes šneky.
„A kde ty šneky máš?“ zeptal jsem se při pohledu do prázdného sítka.
Útrpně se na mne podíval. „Tihle šneci jsou vidět jen pod mikroskopem…“
No tak to je bomba! Oni to tady nakonec zavřou kvůli něčemu, co ani není vidět!
O dva roky později se po obou stranách Vltavy objevily smaltované cedule Evropsky významná lokalita.
„Šneci!“ napadlo mě okamžitě. Měli jsme toho chlapa utopit.

Mimochodem, věděli jste, že zatímco na lodích se smí kvůli perlorodce z Lenory splouvat až při určitém vodním stavu, rybáři mohou pěšky brodit a decimovat rybí populaci bez jakéhokoli limitu?

Evropsky významná lokalita – pátá kolona Chráněné krajinné oblasti?
Válka s šneky, přesně jak to psal Karel Čapek! Co vlastně nicneříkající termín „evropsky významná lokalita“ znamená, jaký režim na vymezeném území platí a co se s tím nebo proti tomu dá dělat? Nejsa zkušeným byrokratem, postupoval jsem jen pomalu. A rovnou říkám, že výsledky byly neveselé.

Zjednodušeně řečeno se termínem Evropsky významná lokalita označuje území vyžadující z rozličných důvodů zvýšený stupeň ochrany. Zřízení EVL je nezbytný a především nevratný předstupeň vyhlášení Chráněné krajinné oblasti (CHKO) na daném území. Podle směrnice nebo možná přímo zákona Evropské unie musí k transformaci EVL na CHKO dojít nejdříve za dva a nejpozději za šest let od vyhlášení EVL. Čas mezi vyhlášením EVL a CHKO je určen k tomu, aby se majitelé pozemků a nemovitostí mohli na nové podmínky připravit a vyrovnat se s tím, že nadále budou žít či podnikat v CHKO se vším, co k tomu patří a bez ohledu na to, jak se tam žilo předtím. Znám vodácké oddíly, které jsou majiteli celkem bezcenných pozemků na březích Vltavy a na svých vlastních loukách pořádají tábory pro děti. To už nepůjde, nebo alespoň to nebude možné v takové podobě jako dnes. V CHKO je například zakázáno tábořit a rozdělávat oheň (základní předpoklady vodáckého tábora), o vjezdu zásobovacího motorového vozidla (nezbytná součást jakéhokoli tábora) do lesa, kudy vede přístupová cesta k pozemku, ani nemluvě.

Čím je vlastně lokalita významná?
Takže k těm šnekům. Přes webové stránky ministerstva životního prostředí jsem se dostal na kompletní seznam EVL v ČR. Překvapilo mě, že Vltava tam byla zmíněna pouze v úseku Rožmberk – Větřní, tedy notný kus proti proudu od hledané lokality. Ještě podivnější bylo, že v tomto úseku zase nebyly v terénu žádné značky a cedule. Pro určitou bezradnost nakonec nezbývalo, než vznést dotaz na ministerstvo.

Odpověď byla ohromující. „Úsek Vltavy pod Českým Krumlovem byl osazen cedulemi, ale protože jde jen o rozšíření přiléhající a již existující CHKO Blanský les, nebyla tato EVL samostatně zanesena do seznamu. A naopak, cedule na druhém úseku jste vidět nemohl, protože EVL sice už byla vyhlášena, ale značky se začaly instalovat až po skončení turistické sezóny…“ Opatření, které zřejmě výrazně sníží možnosti protestů.

Uplynul rok a já se vydal na inspekční cestu. V úseku Rožmberk – Větřní jsem nenašel jedinou ceduli. A nenašel jsem ani některé loňské pod Českým Krumlovem, prostě proto, že celá řada těchto jistě nákladně vyrobených a usazených cedulí byla po roce přesunuta o dobrých čtyři sta metrů dál od řeky. Bylo původní území špatně zaměřeno? Nebo se přes zimu zvětšilo? Těžko říct, ale určitě to muselo stát hodně peněz (muselo, aby se vyčerpal grant, nebo tak něco).
A ještě k těm šnekům: přiznávám, že jsem se epochálně mýlil. Důvodem vyhlášení EVL na obou úsecích je podle ministerstva ochrana rostlinných makrofytů.
Že nemáte ani zdání, co jsou makrofyty, natož rostlinné? Já to taky nevěděl. Je ale jisté, že ubohého lovce šneků bychom byli utopili zbytečně.

A jestli vás to zajímá (opět to shrňme zjednodušeně): makrofyty jsou velké kytky, zatímco mikrofyty jsou malé kytky, okem neviditelné. Asi jako ti šneci, ale o těch už se snad bavit nemusíme… Takže já tomu rozumím takhle: rostlinné makrofyty jsou prachsprosté – rostlinné rostliny, dostatečně velké, aby byly vidět.

Ochrana rostlin na území sužovaném invazivním plevelem
Nepřipadá vám zvláštní, že zrovna údolí Vltavy, které se potýká s devastujícími nálety plevelné křídlatky evropské, se vyhlašuje jako zvláště chráněné území z důvodu ochrany – rostlin? Křídlatka, která se na jednom místě zoufale hubí téměř všemi prostředky, bude na sousedním místě chráněná. Pokud jsou v dané lokalitě skutečně nějaké cenné rostlinné makrofyty, nebudou spíše než vodáky zničeny invazivní křídlatkou, která už nyní tvoří na březích Vltavy neprostupný porost?

Osobně bych namísto další ochrany území, omezující mimo jiné i vstup na břeh, spíš vyzval všechny vodáky, aby každý denně vyrval jednu křídlatku. Při množství vodáků, kteří za den proplují Vltavou, by se během několika let křídlatka ocitla mezi ohroženými druhy – a ano, pak by konečně byl důvod pro vyhlášení EVL a CHKO.

CHKO – spojenec nebo nepřítel?
A tak nakonec sám nevím. Jisté je, že můj pohled vodáka, který se tak jako tak chová k přírodě šetrně, je zkreslený a snad až příliš jednostranný. Vyhlášení CHKO se vším, co k tomu patří, mi bezpochyby značně zkomplikuje vodácký život. Ale nezachrání vyhlášení CHKO se vším, co k tomu patří – včetně stavební uzávěry – jednou celé údolí Vltavy před stavbou další přehrady, která je ve výhledovém územním plánu zanesena snad již padesát let?
Je vymezení Evropsky významné lokality a následně vyhlášení CHKO jen dalším omezením svobodného pohybu v přírodě, nebo aktem záchrany? To nejsem ze své pozice a s informacemi v současné době veřejně dostupnými schopen v potřebné míře posoudit.

Tak nebo tak, válka s šneky z toho nekouká. Evidentně se přece jen lépe prosazuje ochrana rostlin, které jsou vidět, než šneci, kteří nejsou.