Valentýnské malé Čerťáky

Po poslední smůle na malých Čerťákách přibližně tři měsíce zpátky, kdy díra v lodi znamenala stopku už v Loučovicích nad jezem, jsem s nadšením přivítal zprostředkované info od Šampuse, že díky opravám na elektrárně musí všechna voda místo trubek korytem. Stačilo tedy málo a domluvila se naše úderná pětice na nedělní valentýnský výlet na malé Čerťáky.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Do koryta po sněhu

Nedělní probuzení telefonátem od Petra, že je před barákem mě probralo, pobral jsem cajky a vyrazili jsme směr Loučovice. Poučení pro příště – když chci vstávat v neděli, tak mě budík na sobotu moc nepomůže. Cesta byla sice dlouhá, ale nakonec jsme dorazili na start k hrázi jen s půlhodinovou sekerou. Převléct, připravit pendl a nafotit nějaké fotky našeho maskota v novém outfitu od Léni (moc děkujeme).

Pak už jsme jen vyrazili na hráz a po lehkém zaváhání, kdy Luboš dole málem trefil strom ( což slabší povahy vyřešily puštěním samotného kajaku a seběhnutím po svých) jsme využili zbytky sněhu a sklouzli hráz pěkně snowkayakmo. Pohled do koryta nás trošku zklamal, teklo o něco méně než na minulé návštěvě, ale stále sjízdné a pěkné. A když už jsme tu … Prohlédli jsme vršek, slalomku až po Váňův skok, vymysleli lajny pro všechny možné i nemožné případy a naskákali do lodí.

První rozplavby

Úvodní peřejka, konkrétně schovaný kámen pod vodou, si vyžádal první krysu. Velkou roli asi hrála nervozita a také ledová voda. Jinak stačilo jet s vodou a počítat s kopanci od kamenů. Plaváčka jsme odlovili, vylili loď a pokračujeme skrz Váňův skok. Každý svou lajnu, někdo pravou, jiní s kličkou kolem kamenu. Všichni žijeme, jedeme dál. K Železňáku jsme dojeli s pár zastávkami na seskupení a oproti klasickému podzimnímu pouštění to bylo spíše hledání nejhlubší strouhy. Pár přeskočených kamenů, několik nečekaných kopanců od těch zákeřnějších, schovaných pod hladinou. Veselá kličkovaná na řece bez lidí a v nádherném, slunečném dni.

Prohlédli jsme si krásně odkrytou Kobylí hlavu i Železňák, prolétli závěrečnou peřej a už tu byly závěrečné vlny pod most k čističce, jedna z mých nejoblíbenějších částí. Vody dost, trošku z kopečka, paráda! Pak již následuje tradiční trénink pádlování přes rybník, cestou se s Petrem odhodláváme k eskymáku. Brr! Sklouzneme spojovací peřejka a pokračujeme k jezu v Loučovicích, vstříc spodní části pod Oknem. Tu pojedou tři z nás poprvé, dva z nás už ji jeli posledně.

Jez v Loučovicích skáčeme přes korunu po prohlédnutí, přeci jen nevíme, jestli se pod ním něco nechytilo. A už je tu Papírna, najíždím si to zleva ke středu a konec vpravo, hezky to hází, rychle zapudím vzpomínku na podzimního eskymáka, protože dneska tady opravdu zvedat nechci. Dole se sjdeme všichni hlavou hore, paráda, vypadá to slibně, že by se mi ten spodek konečně podařil? Hned mě ale probírá výtka, že Okno se přeci přenáší vlevo, tak co stavím vpravo, jak jsem zvyklý…

Poprvé pod Okno

Tak tedy na druhý břeh a podél trati přenášíme pod jez. Krátká kamzičí vložka a pod jezem rychle koukneme na první peřej. Cesta se zdá jasná, středem a pak vlevo přes šutry. Měníme baterky v kameře a postupně vyrážíme. Když už ve vracáku čekáme jen na posledního, natáčím průjezd, pohoda, má to … Najednou se ale ozve se smích a z vody leze další krysa! Schovaný kámen ve vracáku přišel přesně do náklonu, následoval skoroúspěšný eskymák, ale končí krysou.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Kamarádsky se všichni bavíme, ale všechno je v pohodě, tak pokračujeme dál. Zastavujeme před Autobusem, ale nám s Lubošem, byť jsme to nikdy nejeli, se vylejzat nechce, lajna vypadá čistě a jasně i z vody, co bychom to prohlíželi. Tak to tam za ním posílám! Trošku mi zatrne, když mi Luboš zmizne z očí ve druhé části, kde se řeka pěkně skloní, ale už ho vidím ve svíci a pak eskymuje. Ten šutr vpravo je zákeřný, pěkně to na něj žene a troška nepozornosti, radosti, že to mam za sebou a byl jsem tam skoro taky. Vylejzáme a připravujeme házečky, tušíme, že tu bude veselo.

Naše očekávání ale naplnil jen Dodo, který si tu připisuje taky jednu krysu, ostatní bez ztráty kytičky sjíždí za našeho křiku „Vlevo!“, „Makej!“ Doda přetahujeme na levou stranu, vpravo by se mu vylejvalo těžko. Bravůrní hod házečkou přesně do ruky (z toho by měl šéftrenér přes chytání mostů  Had radost) a loď je u nás. Převozník Jířa dovezl plaváčka.

Škvíru obnášíme v uctivé vzdálenosti

Další kaskádku pro jistotu prohlížíme, nějak se nám nezdá, jestli v ní není strom, protože se v tam kývá se tam kývá větev. Strom tam není, zato ale je tam pěkný šutr, který se mi povedlo trefit prakticky přesně. Holt vlevo znamá úplně vlevo, ne jen tak trochu doleva. Vylehávám a užívám si smutné obličeje kamarádů, kteří ve vracáku čekali na krysičku.

V uctivé vzdálenosti zastavujeme a obnášíme Škvíru po klasické trase. Bez vody vypadá ještě hůř než na podzim, prakticky všechna se tam ztrácí a je vidět jen pár kamenů, které ji jezdci opravdu nedají zadarmo. Na břehu nás zdraví náš kamarád Kamil, loď nemá, jen se na nás přijel podívat. Pokračujeme ke Schodům, prohlížíme, moc se mi to nelíbí.

Vody je málo, nemá moc tah, ale je to kličkovaná a nakonec člověk spadne bez rychlosti přes hranu, pod kterou číhají žumpičky s šutrama. Do toho se mi nechce a tak rád souhlasím s Lubošem, že to přeneseme. Dává si to nakonec jenom Dodo, kterého odjistíme a navedeme. Ale jen nám potvrdil naše domněnky – kolem a přes kameny a pak bez rychlosti spadne přes hranu. Snad příště.

Zlomené pádlo na závěr

Za Schodama následuje několik vypečených průjezdů, nejlepší je jeden vpravo přes hranku, slajdík, Kamil nás ze břehu navede, je to hezké místo. Petra ale překvapí, a tak následuje rozplavba a už s Lubošem spěcháme za kajakem. Zastaví nás po chvíli ale další peřej, do které není vidět, tak vylejzáme. Já čekám na ostatní a pak spěchám za Lubošem. Ten hlásí, že kajak je vytažený na cestě, pádlo zachránil Jířa, tak Peťa už maže a počká na nás. Postupně toho už máme všichni dost, ale proplétáme se mezi kameny dál. V jedné peřejce se Jířovi podaří šprajcnout pádlo mezi kameny, pouští ho, pak následuje krysa, odlov a když pádlo vyprostí, je tu první letošní ztráta na materiálu. Z jeho oblíbeného Robsona je nádherná motyka.

Naštěstí nás už nic těžkého nečeká a šoupavě dojíždíme k vysedačce na louce pod nádražím. Rychle převlíknout, večeře v místní hospůdce a mažeme domů.

Resumé: