Ahoj, nejspíš už víš, že příští víkend se v Praze zase koná festival Obzory, kde se objeví i vodáci. Nepřijdeš se podívat? Já tam určitě jdu, protože to, co slibuje program, se v Česku jen tak vidět nedá. Mě samozřejmě bude nejvíc zajímat část pro vodáky.
Celý vodácký program je v plánu na nedělní část festivalu (takže po super sobotním večírku) a odstartuje ho samotná královna světových moří Freya Hoffmeister, která už na kajaku objela Island, Irsko, Nový Zéland, Austrálii, Jižní Ameriku a teď postupně zdolává Severní Ameriku. Však jí určitě znáš, měli jsme s ní po té Jižní Americe rozhovor v Pádlerovi. Už jsem se s ní párkrát potkal i osobně na různých akcích a vidět ji naživo opravdu stojí za to. Jednak je neuvěřitelné to, co dělá, a jak o tom vypráví, ale hlavně je to fakt drsná holka, co se s ničím nemaže. No uvidíš sám.
Trošku slabší odvárek předvedou Natálie a Michal Maděrovi, kteří v létě pluli okolo Islandu, ale vzhledem k tomu, jak je Island drsná a nevyzpytatelná země, by to mohlo být taky moc zajímavé povídání. A myslím, že se na ně půjde podívat Freya, tak třeba bude i možnost srovnání.
Odpoledne přijde na festival reprezentovat Honza „Rotťák“ Rott, který je praotcem českého paddleboardingu a dostal se už tak daleko, že vyrábí vlastní prkna. Rotťák přijde ukázat, jak to s paddleboardy funguje a jak se na nich jezdí. Sice moc nechápu, jak to chce v učebně Filosofické fakulty dokázat, ale jak ho znám, určitě to nějak vymyslí. Už jsem ho viděl vyvádět nejrůznější věci. Jenom doufám, že nebude ukazovat i jízdu na divoké vodě třeba na schodišti.
A bonbónek na závěr? Milan Pachlopnik. Právník, který se jednou ročně sebere, odjede na tři měsíce někam na úplný sever Ameriky a tam objevuje dávno zapomenuté kouty světa. Milan se rád vydává po starých zlatokopeckých cestách nebo po stopách výprav, které dokázaly něco neuvěřitelného, a už to po nich třeba nikdo nikdy nezopakoval. Nejlepší pro něj je, když musí kánoi nejdřív táhnout několik set kilometrů proti proudu řeky, aby se potom mohl nalodit a řeku si zase splout. No prostě šílenství. Navíc se Milan přímo vyžívá v tom, jak je krásné být v divočině daleko od všeho a všech a užívá si návrat do volné přírody. Naposledy mi vyprávěl, jak pozoroval, že se mu po pár týdnech v divočině navrací zvířecí instinkty. Jak dokáže vycítit, že přijde bouřka, jak si tělo zvykne na chlad a ten už mu pak vlastně nevadí. No jen jsem seděl s otevřenou pusou a nevěřil tomu. Jestli o tohle přijdeš, budeš fakt litovat.
Takže nezapomeň, vidíme se v Praze na fildě v sobotu jedenáctého (nebo aspoň na večírku) a v neděli dvanáctého. Kdyžtak na to ještě koukni tady, ať tě něco nepřekvapí – www.pohora.cz/obzory/.
