Unkenbach je jeden z dalších méně známých rakouských potoků, který bychom vám dnes chtěli představit. Objevili jsme ho při našem posledním výletu do Rakouska, kam jsme se vydali rozšířit své vodácké obzory. A teď nabízíme stejně postiženým pádlerům své zkušenosti a poznatky z těchto nenápadných a zastrčených bonbonků našich sousedů.
Pokud jste stejně jako my vyznavači „těžších vodáckých terénů“ a máte rádi adrenalin, je tohle tip právě pro vás. Zajeďte si k Salcburku přímo do městečka Unken nedaleko oblíbeného Saalachu. Tam jsme zavítali i my při našem dubnovém pádlovacím výletu, protože jsme v této oblasti měli vyhlédnuto několik potoků.
S deštivou předpovědí na celý víkend vyrážíme směr Rakousko. Na rozjetí volíme klasiku Saalach –Loferschlucht za pěkných 65 cm na vodočtu. Druhý den jsme měli v plánu Unkenbach a Weissbach, přítoky Saalachu. Ráno bohužel se zklamáním zjišťujeme, že i po večerním dešti je Weissbach suchý.
Přesouváme se tedy na „Unkáč“. Už cestou k nasedacímu místu se začínáme pomalu radovat. Vodu potok má, dokonce přes noc ještě o něco stoupl, a spíš máme obavy, aby jí neměl na soutěsku příliš. Projíždíme po lesní cestě kolem zákazu vjezdu a nemůžeme se dočkat, až uvidíme hluboce zařízlou úzkou soutěsku Eiblklamm. Po chvíli zjišťujeme, že voda je téměř ideální, možná o malinko vyšší. Natěšeni se rychle převlékáme do hydra a po krátké prohlídce jdeme na to. Pojedeme horní úsek, který začíná těsně nad soutěskou a končí u penzionu Friedlwirt. Vaňous jede jako první, já jdu fotit. Zastavuje ještě v posledním vracáku nad vstupním skokem do soutěsky. Dávám mu signál, že jsem připraven k focení a může jet.
Na večer se ještě přesouváme k Bad Ischlu, kde se smíchem u pivka konstatujeme, že jsme dnes nachodili něco okolo dvanácti kilometrů a po vodě ujeli tři a půl. Pěkný vodácký den.
foto: Martin Bouzek, Vaňous
Článek vyšel ve 3. čísle HYDROmagazínu 2010.
