Tyrolské řeky před vypnutím

Na začátku července krátce před druhou odpolední na břehu Innu kousek od švýcarské celnice u Martiny. Sundávám popruhy z lodi, mám výbornou mysliveckou klobásku v zubech a neopren už na sobě. V nejlepším se připravujeme na třetí etapu perfektního pádlovacího dne. Už krátce před devátou jsme vyrazili z kempu v Prutzu. Parádní jízda vlnami Sanny byl vydatný začátek, se třiceti m³/s průzračné vody se dá i s creekovkou užít sranda jako na playboatu. Při příjezdu k ústí na nás čekala další veselá zpráva, na Landecké soutěsce je perfektní voda! Nejodvážnější z nás nasedli rovnou u dřevěného mostu pod přehradou Runserau. Kdo si odpustí tuhou pětku, přistoupí o kilometr dál v Urgenu. Na soutok se Sannou to byl sjezd bez zastávky, při dnešním stavu je tenhle úsek pro mě jednoznačně jedním z nejhezčích v Tyrolsku.

No a teď Finstermünster. Soutěska na švýcarské hranici po právu patří k legendám velké divoké vody v Rakousku. Zatím nevíme, jestli dáme dvojboj s „Finsterským monstrem“, nebo dáme přednost cestě po souši. Každopádně je rozhodnuto, že do večera jdeme ještě na Tösenerskou soutěsku. Otevřený úsek je pravý ráj se spoustou vln na surfování, tam se unaví úplně každý. Teď ale šup do lodi!

Horní údolí Innu od švýcarské hranice až k Haimingu je jednou z nejoblíbenějších víkendových destinací i pro jihoněmecké pádlery. Na Innu, Sanně a Ötztaler Ache a jejich přítocích se dosyta vyblbnou jak začátečníci, tak borci typu kamikadze. Silnou stránkou regionu je také jeho rozmanitost. Tedy až doteď. Ale jak to bude vypadat za deset let? Nebo za pět? Vypadá to, že dny tyrolských řek jsou sečteny. V šuplících společnosti TIWAG dlouho ležely plány na stavby nových elektráren a na realizaci se neúnavně pracovalo. Bagry už dnes mají na práci víc než jen první průzkumné štoly.

Přečerpávací elektrárny – vodní energie z uhlí a atomu

Spočtěme ztráty, ať to máme rychle za sebou: Finstermünzer a Tösen – do roku 2016, Landecká soutěska – od roku 2014 už jen při velkém nadstavu. Sanna – do roku 2019. Imster Schlucht – odvedení až 130 m³/s od roku 2023. Gurgler a Venter Ache – od roku 2024 svedení 80 % vody do Innu, což bude logicky chybět v Ötzu. Nedá se to přehlédnout. Zemská vláda Tyrolska vehementně prosazuje výstavbu vodních elektráren. Takový den, který jsme popsali na úvod, bude nejpozději v roce 2024 možný už jenom ve vyprávění u táboráků.

Tradičně bývá Tyrolsko označováno jako zem vodní energie, klasikou je už rčení, že Tyrolsko musí být energeticky nezávislé. Přitom je záměrně a dlouhodobě zamlčováno, že už roky se v Tyrolsku vyrobí víc proudu, než je spotřebováno (2012: produkce proudu pouze z vodních elektráren v Tyrolsku: 7214 GWh, celková spotřeba proudu: 5842 GWh). Do toho není započtena čistá spotřeba přečerpávacích elektráren, která v roce 2012 obnášela 497 GWh, čili 8,5 % spotřeby země.

Tím pádem jsou přečerpávací elektrárny, které se stavbou Kaunertalské elektrárny ještě významně navýší svou kapacitu, odpovědné už skoro za desetinu spotřeby proudu v Tyrolsku. WWF a Greenpeace to říkají jasně: „Ztráty energie z přečerpávání lze přičíst pouze rozdílu mezi levně nakoupenou energií z uhelných a atomových elektráren, která je pak ve špičce draze prodávána. Toto cenové rozpětí se však v budoucnu díky rozvoji fotovoltaiky a větrné energie sníží. Investovat do nových přečerpávacích elektráren momentálně nedává smysl.“

Hlavním aktérem na tomto poli je skrznaskrz kontroverzní TIWAG, která patří ze 100 % Tyrolsku. Majitel je tím pádem zároveň i orgánem schvalujícím stavby elektráren.

A teď ještě Sanna

A dokonce i tam, kam TIWAG nedosáhne, nezbude skoro žádná voda. Sanna se dostala do hledáčků jiných stavitelů. Už teď jsou přítoky Rosanna a Trisanna částečně svedeny do trubek, ale zatím se dařilo zabránit zničujícím následkům na spodním toku. Nyní však při spolupráci sousedících obcí má být voda odvedena prakticky v celé délce Sanny, čili od soutoku (kde už elektrárna stojí) až pár kilometrů před ústí. Jako minimální zachovaný průtok se jedná o hodnotě 2,8 m³/s. Komu to nic neříká, tak nejmenší doposud změřený průtok byl v rekordní zimě roku 1972 na úrovni 2,99 m³/s.

V případě Sanny je situace obzvlášť zajímavá, neboť existuje několik nezávislých posudků, které zkoumají náklady výstavby a rentabilitu. Jeden z nich se dokonce výslovně věnuje minimálnímu průtoku a jeho dopadu na vodácký sport.

Podkladem jsou dlouhodobé statistiky průtoků vztažené k odvedení vody do elektrárny. Ve výsledku by se sezona při realizaci tohoto projektu zkrátila o tři čtvrtiny dní. Střední vodní stav pro rafty (cca 35 m³/s – pěkné svezení, ale pro kajakáře žádná povodeň) by podle statistik vyšel na pouhé čtyři půldny za celý rok. Pokud se tedy elektrárna postaví, o pokračování vodních sportů v údolí nemůže být řeč.

Zajímavé jsou rovněž ekonomické souvislosti: druhá studie uznávaného hospodářského institutu porovnává ekonomičnost projektu při různých scénářích – podle výše uvedené varianty bude trvat 107 nebo až 607 roků (!), než se půjčky na financování projektu zaplatí. A to projekt ještě nevydělal jediné euro.

Až do poslední kapky!

A nejenom na Sanně se energetické podniky chystají utáhnout kohouty. Elektrárna provozovaná TIWAG a partnerskými firmami vysuší Inn mezi Prutzem a Martinou. Stavět se začne už v tomto roce (2014).

Kromě toho se má vystavět elektrárna v Kaunertalu. Oproti dnešnímu stažení vody z Pitztalu se do zásobníků odvede ještě Venter a Gurgler Ache. Voda navíc, která se přivede do Innu u Prutzu, se odvede do stavěné druhé trubky do Imstu. A ani tady nebude konec: Stupeň Imst-Haiming odvede vodu od začátku Imster Schlucht, což místní raftaře velmi znepokojuje. Abychom to měli komplet, tak skupina elektráren Sillrain-Silz dostane nový zásobník v Kühtai. Voda do něj půjde ze 40 % z přítoků Ruetzu ze Stubaie. 60 % potom z údolí Sulz, což bude tím pádem od Längenfeldu chybět v Ötzu.

Pokud by se tyto projekty měly uskutečnit v celém rozsahu, nezbudou vodáckému sportu prakticky žádné zajímavé úseky, leda v době povodní (k jejichž zvládnutí navíc stavěné elektrárny vůbec nemohou pomoct). Závody Sickline by se pořádaly v srpnu, warm-up by se jel jako vždycky, ale konečně bez zmrzlých rukou na Heiligkreuzu. Canyoning by se nemusel omezovat jenom na úzká koryta postranních údolí, ale šel by provozovat třeba rovnou ve Finstermünsteru. Konečně by bylo také místo v kempech, vždyť který oddíl by se společně chtěl vydat na Wellerbrücke? No jo, a co turisti na raftech? Těm přece zbude Soča a Salza, i když už to nebude taková jízda, jak bylo zvykem na Ötzu.

Ale jak se z tohoto dostat? Jedno je jisté: I když rádi pádlujeme, nepostaví nám kvůli tomu novou uhelnou elektrárnu. I když je pro mnohé náš sport víc než jen hobby, nemůžeme čekat, že většina obyvatel tomu přizpůsobí svůj názor na získávání energie.

Přístup je jasný: přes kompletní náklady na stavbu a provoz, tedy nejen investiční, ale i náklady na vyřazení z provozu a ostatní náklady na místě, je třeba poctivě posoudit, protože každý takový projekt stojí a padá se svou rentabilitou. Je nezbytné poctivě posoudit dopady na životní prostředí, přírodu i lidi. Jaké škody projekt způsobí krajině, fauně a floře? Jak se spolu vypořádají velká staveniště a místní obyvatelé či hosté? Jak se naruší řeky vzešlé z pramínků, kdysi nazývané národním přírodním bohatstvím, jako je Ötz? Jak se projeví změny vodních stavů a co rozvoj turistického ruchu regionu?

Případ Sanny je ukázka toho, že se jedná skrznaskrz o precedens. Je na nás ukázat zemské vládě Tyrolska, o kolik peněz přijdou, když se Tyrolsko stane pro mnoho tisíc vodáků nezajímavé. A proto musíme i ukázat, kolik lidí tu tráví dovolenou i proto, že tady ještě jsou volně tekoucí řeky.

Odpor není marný

Petice jsou jenom prostředkem. Stejně tak důležité je vysvětlit obyvatelstvu i hospodářskou stránku naší přítomnosti. Od shromáždění v červenci na Sanně a hromadného protestního splutí v Innsbrucku si místní slibují hodně mediální pozornosti. Tyhle akce mají za cíl ukázat politikům a obyvatelům, že i pro ně je divoká voda přínosem. Protože když už je nezajímá, co tu nechají vnoučatům, vlastní peněženka je zajímat bude.

A co tedy mohu já sám udělat?
Aktuální protestní akce navštěvovat a podporovat, jak to jenom jde. Přirozeně: kde to jen jde, šetřit elektřinu, především ve špičce, a učit to i ostatní (on-line naleznete spoustu praktických rad). Nahlas upozorňovat na nešvary, často jezdit pádlovat do dotčených regionů, ale pozor, ne jako polonazí bordeláři, ale jako přátelé přírody dbající na životní prostředí, kteří nakupují v místních obchodech a nocují v kempech.

Když si spočtete veškeré projekty elektráren dohromady (viz tabulka), je scénář pro pádlery, rybáře, ekology a milovníky přírody zdrcující: Inn se stane řetězcem elektráren s minimálním regulovaným průtokem, přinejlepším bude suchá jen půlka koryta. Ze Sanny zbude pramínek s průtokem lepší skluzavky v akvaparku. A divoké Ötztaler Ache zbude za dobrých dnů čtvrtina vody.

Nicméně není to beznadějné. Brandenberger Ache, Isel, tyrolský Lech stejně jako Inn pod Silzem jsou příklady úspěšných protestů ochránců přírody a pádlerů, kterých se díky věcnosti, tvrdohlavosti a osobní důvěryhodnosti aktérů podařilo dosáhnout. Naděje umírá poslední, zachraňme, co se ještě zachránit dá!

Projekty najdete zde v přehledné tabulce.

Přidejte svůj hlas k protestům na internetu!

Protestní platforma www.rettetdiesanna.wordpress.com.
Online petice „Rettet die Sanna“ www.tinyurl.com/sannapetition.
Aktuálně se o projektu v údolí Stubaitall píše na 4-paddlers.com.
O protestech na Sanně v roce 2014 jsme psali v tomto textu.

text: Bijan Arbab, foto: Micha Schomann, Matthias Breuel

překlad: Pavel Svoboda