Tři perly Marie Terezie aneb Dunaj na paddleboardu

Tři perly Marie Terezie aneb Dunaj na paddleboardu

Rakousko, bývalé Československo a Maďarsko byly po dlouhá staletí součástí Rakousko-uherské monarchie. Významnou roli v dějinách sehrála Marie Terezie. Velkou částí monarchie protékal Dunaj a na něm tři krásná města – Vídeň, Bratislava, Budapešť. Jako tři perly navléknuté na náhrdelníku. Abychom našemu putování dali nějaký příběh, napadlo mne tyto perly propojit.

Jen si tak plout na malém plováku v „plné polní“, vybavený na několik dnů pobytu v přírodě, svobodný a nezávislý, pohon vlastní silou, poznávat řeku, život kolem ní, a ty tři perly si prohlédnout. Jako spokojený důchodce mám čas na výlety kdykoliv, ale chtěli se přidat kamarádi, co mají nějaké zaměstnání, rodiny a jiné povinnosti. Po domluvě padl termín vyplutí z Vídně na 27. srpna.

Začátek plavby na Donaukanalu.
Začátek plavby na Donaukanalu.

27. 8. Vídeň – Bratislava

V sobotu ráno se scházíme na vídeňském hlavním nádraží. S Matúšem přijel kamarád Willy, který žije v USA. Z nádraží to bylo metrem chvilku do stanice Schwedenplatz a pak kousek pěšky na místo startu na vedlejším rameni Dunaje zvaném Donaukanal. Kolem jedenácté vyplouváme.

Donaukanal protéká nejdříve centrem Vídně, pak mezi dálnicemi, dále míjí továrny a rafinérii u Schwechatu, takže je to spíš „kochání se“ industriální zónou. Po 10 km svižné plavby vplouváme pod městem Fischamend do hlavního toku Dunaje s velice rychlým proudem.

Start plavby na Donuakanalu v centru Vídně.
Start plavby na Donuakanalu v centru Vídně.

V tomto úseku Dunaj města míjí, kolem řeky jsou jen lesy a občas oblázkové pláže. Velmi mne tu překvapila čistota vody. Lodní provoz je slušný – hotelové lodě a velké nákladní lodě, občas malé sportovní lodě. Úžasné jsou Twin City Liner, velké katamarány, taková MHD mezi Bratislavou a Vídní. Sviští si to rychlostí 50 km/h a vlny od nich jsou docela velké. Ale bát se člověk nemusí.

Dvě krátké přestávky na svačinu a po 6 hodinách a 60 km připlouváme do Bratislavy. Z hlavního toku odbočujeme do vedlejšího Karloveského kanálu a plavbu končíme na molu kousek od areálu Vodáckého klubu Tatran Karlova Ves. Kluci běží k baru pro pivo a „já su tak šťastné“ z první delší plavby po Dunaji. Přespání se mi daří domluvit přímo v areálu loděnice.

Matúš a Willy zde plavbu končí, ale jak už to bývá, život je plný náhod, takže je vystřídá Matúšův známý ze Skotska John McFadzean, který cestuje s paddleboardem po světě a splouvá řeky, jezera i mořská pobřeží. U výborného humpoleckého piva se s Johnem seznamujeme a domlouváme, že přijede z hotelu v 9 hodin a vyplujeme. Já jdu na svůj „hotel“ na terase loděnice. Náhoda mi přihrála nového přítele a před námi je 6 dnů plavby (asi 230 km). Za šumění deště spokojeně usínám.

Donaukanal na jedné noze.
Donaukanal na jedné noze.

28. 8. Bratislava – bivak v pustém lese

Nad ránem ustal déšť. Vařím si snídani, nezbytnou kávičku a pak zabalím svých pět švestek. Cílem dnešní etapy je dostat se do Starého Dunaje, který je na pravé straně vodního díla Gabčíkovo, a tam si najít bivak. Zdálo by se to jednoduché, ale při naší plavbě musíme zvládnout dvě dlouhá přenášení kolem zdymadel a jezu.

Matúš a Willy pod Devínem.
Matúš a Willy pod Devínem.

John přijel v domluvený čas a kolem 11 vyplouváme. Stačilo několikrát máchnout pádlem a už podplouváme první dálniční most. Na levoboku se vypíná známá dominanta – Bratislavský hrad a historické centrum města. Následuje most SNP, známý svým talířem na vysokém pilíři. Kocháme se, fotíme, filmujeme. Plavbu si užíváme. Míjíme staré město a historická zástavba je pozvolna nahrazována moderní architekturou. Pak už podplouváme starý železný most. Ten byl vždy cílem mých předcházejících plaveb po Dunaji, tady vplouvám do „neznámých vod“. Rychlost proudu zde zvolňuje, aby u mostu Apollo ustala úplně. Až sem sahá vzdutí přehrady Gabčíkovo a zdymadel u Čunova. Začínají galeje.

Po 20 km připlouváme k prvnímu „silničnímu“ úseku plavby. Čeká nás necelý kilometr přesunu po souši pod zdymadla, kde se napojíme do Starého Dunaje. Ono se řekne jen kilometr, ale my máme plováky a na nich „plnou polní“ pro týdenní plavbu. Já to mám jednodušší, sundám z rudlíku na zádi vlajku, celý plně naložený plovák převrátím na kolečka a jedu. Johnův plovák společně přenášíme.

John a známý most v Bratislavě.
John a známý most v Bratislavě.

Po přenášce krátce posvačíme a vyplouváme. Starý Dunaj teče, a tak plavba ubíhá bez velké námahy. Po 8 km připlouváme k bezejmennému ostrovu, který řeku rozděluje. V levém rameni, kudy budeme pokračovat, je nesjízdný kamenný práh, který je třeba obnést. Tentokrát musíme plně naložené plováky vytáhnout po strmém břehu. No a pak už to máme natrénované, ale těch 500 m nebylo snadných.

Oba jsme unavení, cílem je najít co nejdřív vhodné místo pro bivak. Starý Dunaj zde připomíná řeku Moravu od soutoku s Dyjí. Z obou stran les a vysoké břehy zarostlé bujnou vegetací. Několik pokusů o dobytí břehu bylo neúspěšných. Krátce před sedmou večer konečně objevujeme vhodné místo. Pozvolný břeh, rovné místo pro stany, ohniště. Duše unaveného poutníka jásá.

Práh na starém Dunaji pod Bratislavou jsme museli obnášet.
Práh na starém Dunaji pod Bratislavou jsme museli obnášet.

Máme za sebou 42 km (7 h) pádlování většinou na „oleji“ a dva dlouhé přesuny po souši. Naštěstí nás na dalším putování po Dunaji už žádné přenášení nečeká.

29. 8. Bivak v pustém lese – Komárom

Moc se mi po včerejších galejích ze spacáku nechtělo, ale John je ranní ptáče. Už si vaří snídani, a já se tedy taky hrabu ven. Bohatě posnídáme a pak obvyklý rituál – vše zabalit, pečlivě upevnit na plováky a jedeme. Starý Dunaj pěkně teče a k tomu vane příjemný vítr do zad. Kolem řeky jsou pusté lesy, spousta starých slepých ramen a tůní, stálo by za to si sem někdy udělat výlet a vše prozkoumat.

Po včerejšku pádlujeme jen tak rekreačně, ale i tak máme průměr 10 km/h. Během plavby potkáváme slovenské vodáky, kteří nám doporučují výbornou restauraci v maďarském městě Gönyű.

Po asi 25 km plavby se u slovenského města Sap napojujeme do hlavního koryta Dunaje. To už je opravdový veletok. Rychlost plavby se ještě zvýšila díky proudu a neustávajícímu větru do zad. S Johnem plujeme většinou blízko sebe. U toho fotíme, filmujeme, sdílíme zážitky na sociálních sítích, kontrolujeme pozici na mapě, sledujeme předpovědi počasí. Ach ta moderní doba. Za mého mládí tohle nebylo ani v sovětských sci-fi filmech.

Plavba starým korytem Dunaje pod vodním dílem Gabčíkovo.
Plavba starým korytem Dunaje pod vodním dílem Gabčíkovo.

Po 15 km se z pravé strany napojuje Mošoňský Dunaj. Bylo mi velmi divné, že slyším hukot jako u jezu, když na Dunaji přeci žádné jezy nejsou. Ale vzápětí mi to bylo jasné. Můj plovák byl nekontrolovatelně vtahován do velkého víru. A vír nebyl jeden, bylo jich hned několik za sebou. Tak rychle zakleknout, aby bylo těžiště co nejníž. Průměr každého víru byl určitě přes 10 m, hloubka přes půl metru a každý se točil jiným směrem. Jediným pevným bodem je pádlo ve vodě a rychlost. A tak pádluji jako o život. Sotva se z jednoho dunajského „Malstrómu“ vyhrabu, už se můj plovák snaží vcucnout druhý. Ani nevím, jak dlouho tento nejzábavnější úsek plavby z Vídně do Budapešti trval, ale těch vírů bylo docela dost.

U městečka Gönyű je velké plovoucí molo. Kousek od mola přistáváme a hurá do restaurace. Usměvavá servírka nás vítá, je na vodáky zvyklá. Umí trochu slovensky a rychle přináší pivo. Dávám si halászlé, typickou maďarskou rybí polévku, a kuřecí hřbety s oblohou. Taky doplňuji zásobu vody.

Pokračujeme v plavbě. Nemáme žádný pevný cíl. Slunce je ještě vysoko, a tak pádlujeme. Mám rád takový styl cestování – žádný itinerář, žádný stres. Až vstanu, tak vstanu a vydám se na cestu. Kde se mi líbí, tam se zastavím, a pak putuji dál, dokud je slunce vysoko. Až se začne sklánět k obzoru, začnu si hledat místo, kde bych si ustlal.

Velmi si plavbu užívám, proud a vítr nám pomáhají. John si to taky užívá a nikoho z nás nenapadá, že bychom už mohli končit. Taková „telepatická“ domluva na dálku.

Silniční a železniční most mezi Komárnem a Komárom.
Silniční a železniční most mezi Komárnem a Komárom.

Až se v dáli objeví dálniční most a hned za ním ocelová konstrukce železničního mostu. Na levoboku slovenské Komárno, na pravoboku maďarské Komárom. Máme za sebou 65 km (8,5 h) parádní plavby. Nejdřív přistáváme na slovenské straně, ale podmínky nebyly ideální. Přeplouváme na maďarskou stranu. Pod ocelovým železničním mostem nalézáme v rámci možností slušné místo na oblázkové pláži.

V noci přichází náhlé probuzení z tvrdého spánku. Nejdřív vůbec nechápu, co se děje, pak mi to došlo. Od Komárom jel nákladní vlak. Les tlumil jeho rachot, dokud nenajel na most. A bylo po spánku. To bude noc „plná vášní“. Ale! Ve všem špatném se vždy dá najít něco dobrého. Komárno na jedné straně, Komárom na druhé a nikde ani jeden komár. Potěšen touto skutečností nakonec spokojeně usínám.  

30. 8. Komárom – kemp Eden

Za dva dny plavby z Bratislavy máme s Johnem za sebou 100 km. Já k tomu ještě 65 km z Vídně. Do Budapešti je to necelých 200 km a do pátku máme času dost. Už tedy žádná rychlá plavba, hezky v klidu a pomalu, jak se na můj věk sluší a patří. John navrhuje 26 km vzdálený kemp Eden. Rád souhlasím.

V 9 hodin vyplouváme. Pár desítek metrů od železničního mostu míjíme starou pevnost. U dalšího silničního mostu přeplouvám na slovenskou stranu. Míjím nákladní přístav a za ním ropný terminál. Z tankeru se přečerpává ropa do cisteren nákladního vlaku. Voda je kupodivu čistá, žádné mastné skvrny. Po 5 km od začátku dnešní plavby se do Dunaje vlévá Váh. Fascinovala mne čistota vody, když vím, jakou průmyslovou krajinou Váh protéká. A hned za ústím Váhu začínají parádní pláže s jemným pískem a vodou průzračnou jako v moři. Přistál jsem a jdu prozkoumat místo pro bivak. To vědět včera, dali bychom si krátkou noční plavbu. Zakempovat by se dalo i v noci. Tož až tudy poplujete, velmi doporučuji.

Bivak u města Komárom.
Bivak u města Komárom.

Cestou si upřesňujeme na mapách v mobilu další trasu plavby. Po 16 km od ústí Váhu je vpravo u maďarské obce Neszmély odbočka do vedlejšího ramene Dunaje. Ale vzhledem k tomu, že v době naší cesty bylo v Dunaji o 1,5 m méně vody, než je běžné, nebyla odbočka splavná. Tož zase žádná odpočinková etapa. Pracně a opatrně přetahujeme plně naložené plováky po velkých balvanech a vzájemně si pomáháme, abychom je od ostrých kamenů nepoškodili.

Po překonání kamenného prahu pokračujeme v plavbě vedlejším ramenem. Je to přírodní rezervace bez provozu velkých lodí. Od hlavního toku Dunaje na levoboku nás dělí ostrovy, po chvíli je na pravoboku další vedlejší rameno, ale to není průjezdné. Není nad to mít to „chytré zařízení“ a vše potřebné si hned prozkoumat.

Pokračujeme. Řeka je široká, kolem jen lesy a „řev“ ptáků, prostě balzám na duši. Po dalších asi 5 km odbočujeme doprava k vysněnému ráji, kempu Eden. Plováky vytahujeme k nejbližším stromům, kde si stavíme stany. Potom jdeme do hospody u recepce, dát si pivo a jako slušní hosté chceme zaplatit ubytování. Slečny na recepci uměly perfektně maďarsky. Jinak nic. Zpočátku moc nechápaly, co chceme. Autem kolem recepce jsme nepřijeli a dlouho jim trvalo, než pochopily, že jsme připluli.

John v Ostřihomi.
John v Ostřihomi.

31. 8. Kemp Eden – Dömös

Po včerejší odpočinkové etapě naplánoval John cíl v kempu Dömös vzdáleném asi 50 km. Dobře naladěni před devátou vyplováme. Po chvíli vplouváme do vedlejšího toku Dunaje. Od hlavního toku nás dělí poslední ostrůvek a po 2 km se u města Süttö napojujeme do hlavního toku. Kolem poledne míjíme na levoboku slovenské Štúrovo, napravo je maďarský Ostřihom – velké město se známou katedrálou. Na nábřeží kotví hotelové lodě, turisti vyrazili na prohlídku pamětihodností. Až budu někdy starý a nemohoucí, možná si takový výlet zaplatím, ale zatím můžu být rád, že výlet z Vídně zvládám. Dunaj zde směřuje na sever, plujeme přímo proti nepříjemně silnému větru.

Polední pauza kousek za Štúrovem.
Polední pauza kousek za Štúrovem.

Za Štúrovem se vlévá Hron. Dunaj se zde stáčí na jihovýchod, z levé strany se vypínají kolmé a vysoké bílé skály s 395 m vysokým vrchem Plešivec. Pod hřebenem skal na levoboku se vítr poslušně stáčí a fouká nám do zad. Tak už jen odpočinková plavba a zevling. Následuje několik kilometrů možných tábořišť uprostřed krásné přírody. Potom míjíme na levoboku město Szob, zde se Dunaj stáčí přímo na jih, a pak už přistáváme v cíli dnešního dne, v kempu u maďarského města Dömös.

Po 8 h pádlování máme za sebou 46 km pohodové plavby.

1. 9. Dömös – Szentendre

Pršelo celou noc, ani ráno nepřestávalo. Tož si užíváme lenošení. Podle lidového pořekadla „devátá rozhodla“ – po deváté přestává pršet. Nemělo cenu čekat, až stany uschnou, balíme je mokré a po poledni vyplouváme.

Od Dömösu směřuje Dunaj na sever a valí se do úzkého údolí mezi více jak 400 m vysoké kopce. Toto údolí se zalíbilo „socialistickým budovatelům“ a chtěli zde postavit soustavu přehrad Gabčíkovo – Nagymaros. Slovensko přehradu postavilo, Maďarsko naštěstí od projektu ustoupilo. Díky tomu si můžeme užívat nádherné přírodní scenérie. Řeka tu teče sevřeným údolím, jen ta civilizace je slyšet. Z obou stran vedou podél řeky silnice, na slovenské straně i železnice.

Po hodině plavby míjíme na levoboku město Nagymaros a vpravo se na vysokém kopci vypíná věž hradu Visegrád. V dobách římské říše zde byla pevnost střežící nejsevernější část impéria a i později byl Visegrád významným místem. Dnes „dobývají“ hrad turisti.

U kempu Szentendre před Budapeští.
U kempu Szentendre před Budapeští.

My ale pokračujeme v plavbě a po 2 km odbočujeme vpravo do Szentenderského Dunaje. Ten teče souběžně s Dunajem a postupně se stáčí na jih. Řeka tiše plyne, není zde provoz velkých lodí, a tak si plavbu užíváme. Co chvíli míjíme dlouhé oblázkové pláže i kempy, uděláme si krátkou přestávku na svačinu a kolem páté končíme plavbu u kempu a stavíme stany.

Hospůdka je bohužel zavřená. Recepční nám doporučuje, že na nábřeží v centru města vzdáleného odsud asi dva kilometry je spousta restaurací, kde se můžeme najíst. Vydáme se na podvečerní procházku. Z mnoha restaurací si vybíráme jednu sympatickou. Teplý večer lákal k posezení venku, jídlo bylo výborné, cena mírná. Po večeři se loudavým tempem vracíme do kempu.

2. 9. Szentendre – Budapešť

Brzy ráno mne vzbudila nedočkavost. Čekala nás poslední etapa.

Rychlá snídaně, obvyklé upevnění báglů a přesun k řece. Po deváté vyplouváme. Po 10 km vplouváme do hlavního toku Dunaje. Zde už je čilý provoz nákladních i hotelových lodí a také tu jezdí lodě, které nabízí vyhlídkové plavby Budapeští. My si ale můžeme město prohlédnout z paluby vlastních plavidel.

Luděk před velkolepou budovou parlamentu v Budapešti.
Luděk před velkolepou budovou parlamentu v Budapešti.

Před námi je poslední kousek cesty, sedmý den na Dunaji. Vyvrcholení a třešnička na dortu během plavby z Vídně. I když jsem trochu čekal, co se nám v Budapešti ukáže, realita moje očekávání překonala. Impozantní budova parlamentu, před kterou si člověk připadá jako trpaslík v říši obrů, ostatní majestátní budovy, chrámy a kostely. A ty mosty… Každý je jiný, z jiné doby, jiné konstrukce, ukázka lidského důvtipu a schopnosti spojit dva břehy veletoku. Krátký úsek z celé plavby, krátký úsek života, na který se ale nedá zapomenout.  

Po 4 hodinách plavby máme za sebou 27 km a končíme na pláži v uzavřené zátoce se spoustou restaurací a sportovišť. Taková moderní část Budapešti, výškové budovy ze skla a další nové se budují. Jaký protiklad k historickému centru. V jedné z restaurací si dáme výtečný oběd, točené pivo, a pak nás čeká posledních pár set metrů ke stanovišti taxíků.

John v historickém centru Budapešti.
John v historickém centru Budapešti.

Nemám rád takové to chvástání typu – „Pokořil řeku, velehoru, oceán, vesmír, …“  Kdo se snaží cokoliv pokořit, bude pokořen. Jediná možnost je přizpůsobit se, respektovat zákonitosti prostředí a splynout. Děkujeme velebný Dunaji, že jsi nás přijal do své náruče. Děkuji Matúšovi, Willymu a Johnovi za doprovod bláznivého staříka, který nezapomněl být malým klukem a plnit si sny. Důležitou roli v rozhodnutí vyplout sehrál taky Patrik Hrdina a jeho velmi vstřícná cena nového plováku od Starboardu, rovněž děkuji. A taky děkuji kamarádovi „Arčimu“, který mi nákup nového plováku sponzoroval.

„Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky“. U Dunaje to neplatí. Kdo jednou ponořil pádlo do jeho vod, stane se závislákem a touží se vrátit. Plout dál a dál, na jih za sluncem, až tam, kde si podávají ruce moře s oblohou. Je přede mnou další výzva…

Videa z každého dne plavby najdete na Luďkově YouTube kanálu.

Zkušenosti čtenářů

Marek

V Čunove na vodnom diele sa dajú lode preniesť na 2 miestach, na jednom mieste je to cca 360m a na druhom je to cca 160m. Veľmi pekná je aj vnútrozemská delta, kúsok pod Čunovom by si musel ísť doprava do niektorých ramien. Sú tam aj kempy, ale tak či tak sa tam tiež prenáške nevyhneš.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: