Tak jsi dokrákal, Papoušku!

První velká rekonstrukce

Na mém žebříčku vltavských jezů Papoušek původně nestál nijak vysoko. Zdaleka ho předčila před deseti lety zaniklá stará šlajsna na Jelení lávce, válec U Liry, rožmberský Kráječ lodí, bokovka pod krumlovským kempem i starý jez ve Vyšším Brodě. Teprve teď, při prohlížení starých fotek, jsem pochopil proč – stará vorová propust u Papouška byla značně rozvalená, na vnitřní koze vegetovaly vzrostlé stromy a celá propust vypadala spíš jako krátká obtížnější peřej než jako jez. Tento dojem podporovalo i několik záludných balvanů, náhodně rozházených přímo v proudnici.

Někdy mezi roky 2003-2005 (dokumentace z tohoto období mi v archivu chybí) došlo ke kompletní rekonstrukci jezu. K překvapení a radosti vodáků zůstala zachována původní dispozice se širokou šlajsnou. Obtížnost průjezdu se ale razantně zvýšila – jednak kvůli většímu výškovému rozdílu ve šlajsně a jednak vlivem silného proudu přitékajícího zleva pod kozou.

Z rozvaleného jezu na okraji vodácké pozornosti se tak stala překážka, kde si ani hodně zkušení vodáci nemohli být jisti úspěšným splutím. Po nahrazení starého rožmberského jezu retardérou, instalaci šupny do bokovky a degradací Jelení lávky na pouhý rybí přechod se z Papouška poznenáhlu stával jeden z posledních klasických jezů a navíc poměrně atraktivní.

A s tím je teď konec.

Podivný experiment

Současná situace při nadstandardním průtoku 20 kubíků odhaluje, jak jsou vodácké prvky z vodáckého hlediska nesmyslné. Je s podivem, že v dnešní době se všemi různými modely, vizualizacemi, algoritmy a simulacemi je vůbec možné něco takhle zkonit.

Šlajsna je zúžena asi na polovinu původní šířky do podoby retardéry, zřejmě proto, aby po dobudování díla teklo více vody do budoucí elektrárny. V dolní části, kde se nová betonová zeď napojuje na starou kamennou, zůstal překvapivě zachován odklon hlavní proudnice v pravé části o lomový kámen. Zatímco původní šířka šlajsny umožňovala proudnici včas opustit a místu se vyhnout, v současné podobě se veškerá voda valí přímo na ostré balvany a nedává čas ani prostor k manévrování.

Nutně proto muselo docházet – a podle svědectví domorodců také docházelo – k mnoha vážným úrazům, což vedlo k uzavření propusti i jezu. Je evidentní, že projektant se zodpovědně snažil vyjít vodákům vstříc, dopadlo to však stejně jako vždycky. Jako všechny dobré úmysly.

Vystupovací schody ani nejsou ve vracáku, ten se naopak tvoří až za nimi, v místě nájezdu do propusti. Současný silný proud v celé nahotě ukazuje, že zaústění šlajsny není vyprojektováno zrovna šťastně. Nová navigace u schodů odkopává hlavní proudnici úplně mimo propust a cílí ji neomylně za levou zeď propusti přesně do míst, kde je pod zpěněnou vodou balvan, válec a obrovské vývařiště. Myslím si, že i za nižší vody bude dost obtížné se do šlajsny trefit a neskončit nabalený na vnitřní koze nebo dokonce na koruně jezu.

Stavba MVE vodáky neomezí

Nadstandardní průtok znemožňuje jakékoli přetahování jezu po koruně nebo koníčkování šlajsnou. K výstupnímu místu a k samotnému jezu se přes uzavírací bóje, řetězy, lana a lebky se zkříženými hnáty ani nelze dostat. Nové schody, plánované zřejmě jako výstupní místo, jsou za nynějšího vodního stavu nepoužitelné, a tak se musí přistávat u zarostlého příkrého břehu několik set metrů před jezem. Matky zde vyhazují děti na strmý břeh, naložené lodě musí vodáci vyrvat nahoru, přehodit přes svodidlo a pak namáhavě přenášet po silnici. Jak každý vodák ví, jedná se o nejhorší možné řešení překonávání nesjízdného jezu. Nelze se ani moc divit, že zejména podnapilí uživatelé nafukovacích člunů využijí každé možnosti, jak si transport ulehčit a nechají si raft po silnici odtáhnout za autem ochotného řidiče. Že přitom loď zničí jim nevadí, neboť (cituji): „…je přece z půjčovny“.

Existuje samozřejmě odůvodněná námitka, že současná situace je nejen důsledkem stavby MVE, kdy je půlka řeky zahrazena a již tak dost neobvyklý vysoký průtok se v místě šlajsny ještě zvyšuje. Pitomá konstrukce jezu a nasměrování proudnice se ale snížením průtoku těžko změní. Na druhou stranu přiznávám, že jak známe dosavadní praxi majitelů MVE, budeme rádi, když na jezu a pod ním vůbec nějaká voda zůstane.

Rozloučení s papouškem

Trochu jsem si pobrečel, zalitoval, že loni nebyla na jezu výstraha, že se bude bourat. Byl bych na něm strávil víc času. Z Vltavy překvapivě rychle mizí místa, která by byla pro vodáky výzvou, která by stála za vyprávění a pocit hrdosti „tohle jsme sjeli“. I mizerný štětkový rybí přechod u Jelení lávky vypadá impozantněji, než betonová parodie pod Papouščí skálou.

Nejsmutnější mi připadá, že většině projíždějící populace je zánik Papouška v rytmu psychedelické hudby víceméně ukradený. Dají si o dvě piva a tři špeky víc… loď zapřáhnou za nějaké auto a všechno bude fajn.

Vodákům zůstane pár starých fotek a vzpomínek na místo, kde se na Vltavě ještě dalo cvaknout.

A chabá naděje, že starý Papoušek v novém kabátě přece jen dokáže ještě trochu zaskřehotat…