Švédská seakajaková výprava s dětmi: „Pádlovali jsme na moři, cákaly na nás vlny a chytali jsme ryby…“

Jak to viděly děti…

Ostrov štik

Když jsme přijeli k moři, byla jsem ráda, že ty vlny nejsou tak veliké, to bych se bála. Dojeli jsme na první ostrov, foukal vítr, ale ostrov byl krásný. Hned ten den jsme chytali na ostrově ryby. Chytali jsme okouny. Táta mi postavil stan a já v něm pěkně spinkala. Péťa spinkala s tátou a mámou venku pod hvězdičkami. Druhý den jsme zase pádlovali a já jsem usnula v kajaku, pěkně to houpalo, tak asi proto mě to uspalo. Když jsme přijeli zpátky, stavěli jsme s Janíkem a Péťou domečky pro skřítky. Táta nám taky dal nože a my jsme si mohli vyřezat ze dřeva cokoliv. Péťa si vyřezala krásné skřítky a já jsem si udělala lodičku, nůž a napichovátko na rybu. Dokonce dvě napichovátka. Janík si udělal dřevěný nůž. Táta po večeři chytil velikou štiku, tak jsme ji upekli a snědli.

Hned ráno jsme hráli na schovku, Janík nechtěl pykat, ale měl pěkné schovky. Museli jsme se sbalit z Ostrova štik (tak ho pojmenovali tátové – Stanďoch s Markýzem) a vyrazit dál na cestu. Všichni kluci na tom ostrově totiž chytili štiku. Dokonce i Janík chytil sám velikou štiku. Byli jsme na tomhle ostrově tři dny a tři noci.

Klíšťákový ostrov

Pádlovali jsme celý den. Táta šel hledat vodu a přivedl dva pěkné pejsky. Nejdříve se jich bál, utíkal a byl připravený skočit do lodě, ale potom se ukázalo, že to jsou hodní pejsci a tátu hned začali lízat. Ale vodu neměl. Přijeli jsme na ostrov, kde jsme hráli u ohně „Uhodni, jakou pohádku nebo postavu hrajeme“. Byla to ohromná sranda. Nejtěžší bylo, když já, máma a Janík jsme hráli na Spongeboba. Nikdo to neuhodl. Zase jsem spinkala ve stanu, a tentokrát tam se mnou byla i Péťa. Jak se ráno ukázalo, byl to Klíšťákový ostrov. Já měla dvě, Péťa tři, ale táta dokonce dvaatřicet klíšťat!

Orlí ostrov

Zase jsme pádlovali a našli jsme kešku na ostrově. S Janíkem jsme tam zase hráli na schovku. Odpoledne jsme našli ostrov, nad kterým létal orel. Nazvali jsme ho Orlí. Večer jsme zase jedli nachytané ryby. Ráno jsme chytali ryby i my. Já chytila okouna, ale pustila jsme ho, Péťa chytila taky okouna a snědla ho celého sama.

Borůvkový ostrov

Pádlovali jsme zase celý den, nebo jsme spíš leželi v kajaku. Je to moc báječné, ležet v kajaku. Můj Pepik ležel vedle mě – Pepik je plyšák – Psoun prériový. Pepik vždycky usnul jako první. Péťa měla svoji oblíbenou žirafku Julinku. Táta našel místo, kde jsme doplnili vodu, taky keška tam byla a veliký most, po kterém jsme jeli s autem. Cestou jsem potřebovala čůrat. Táta mi poradil, jak se čůrá z lodi a pomohl mi. Bylo to bezva a sranda.

Dojeli jsme na ostrov, kde byly velikánské borůvky. Nasbírali jsme si jich plnej hrníček. Večer jsem chytala s tátou ryby a chytila jsem štiku, ale když ji táta skoro vyndával z moře, tak se utrhla, ale mně to nevadí, já bych ji stejně chtěla pustit na svobodu. Krásně jsme se vyspali a ráno jsme zase trhali borůvky a postavili jsme ty největší domečky pro skřítky.

Vyjeli jsme zpátky ke svému autu a naše putování na moři skončilo. Když se mě táta zeptal, jestli se sem budu chtít vrátit, tak jsem řekla ne, ale myslím si, že sem pojedeme zase.

A teď pohled dospěláka…

I po tak dlouhé době, co jsme se vrátili z rodinné seakajakové dovolené (srpen 2015), se pořád se zavřenýma očima dokážu přenést na některé z ostrovů, které jsme během naší výpravy navštívili, a zpětně si vychutnávat tu neuvěřitelnou pohodu. Myslím, že za všechny dospěláky můžu říct, že to byla jedna z nejlepších dovolených, jaké jsme kdy zažili. K úspěchu určitě přispělo i velice příznivé počasí, protože během naší výpravy nám ani jednou nezapršelo a teplota ve Švédku se pohybovala přes den kolem krásných 20 až 25 °C. A jak cesta probíhala?

Do Švédska jsme jely dvě rodiny, tj. celkem čtyři dospělí a tři děti. Byla to naše první výprava s dětmi na mořských kajakách. Cílem bylo naložit kajaky a na týden vyrazit na moře, a proto jsme si to chtěli vyzkoušet v komorním kruhu. Každé dítě jelo se svým rodičem na deblu, já, coby lichý člen výpravy, jsem jela na singlu. Našim dětem bylo v té době 10, 8 a 5 let a v době odjezdu se téměř neznaly (před tím se viděly jenom jednou a vzhledem k tomu, že je mezi nimi poměrně velký věkový rozdíl, nevěděli jsme, jak spolu budou vycházet). Naše obavy se ukázaly jako naprosto bezpředmětné.

Jak správně vyrážet s dětmi na vodu? Podívejte se třeba na článek Od kolika brát děti na vodu a jak vyřešit ubytování?

Po několika plánovacích telefonátech a vyměněných e-mailem jsme se rozhodli pro polský trajekt Polferries ze Svinoustí (Świnoujście) do švédského Ystadu. Abychom se vyhnuli letním pátečním dopravním kolapsům, odjížděli jsme ve čtvrtek. Vybrali jsme si noční trajekt. Zpáteční cena jízdenky vyšla každou rodinu kolem 9500 Kč. V ceně jsme měli přepravu osobního auta s kajaky na střeše do 7 m délky (náš debl měl 690 cm), na obou plavbách vnitřní kajutu s povlečenou postelí (každá kajuta se dvěma sklápěcími palandami, sprchou a záchodem). Zpáteční plavba byla následující sobotu. Jízdenku s kajutou jsme si vybrali proto, abychom si řádně odpočinuli (jízda z Prahy trvala do Svinoustí 9 hodin) a ve Švédsku nás čekalo ještě 350 km do Tyrislötu. Pokud nemáte na trajektu vlastní kajutu, náleží vám sedačka ve společných prostorech (trochu větší než v letadle) nebo můžete zkusit spát ve vlastním spacáku na horní palubě nebo někde pod schody. To jsme s dětmi nějak nechtěli podstupovat. Na cestě tam navíc hodně foukalo, spát na horní palubě by nepřipadalo v úvahu.

Skoro všichni se vyspali do růžova, a tak jsme byli brzy na předem vybraném místě, kde jsme se chtěli nabalit a odplout. Kluci tam byli v loňském roce pádlovat, takže jsme oblast částečně znali, což považuju za nezbytné, pokud se někam jede s relativně malými dětmi. Od jejich návštěvy se změnilo jenom to, že nešlo nechat zdarma auto v malém přístavu, ale museli jsme si v nedalekém kempu zaplatit parkování. My měli mapy oblasti už z loňska, ale v kempu se mapy dají dokoupit. Další výhodou předchozí návštěvy oblasti bylo to, že jsme už věděli, kde budeme spát první noc. Pádlovali jsme pouze 2 hodiny a kromě malé nejistoty, kde že vlastně ten „Štičí ostrov“ je, jsme večer druhý den po odjezdu stáli na vysněném ostrově.

Večer se hned šlo na ryby a ukázalo se, že je nezbytně nutné mít pro každé dítě prut (tedy alespoň v našem případě). K našemu velkému překvapení děti rybaření moc bavilo a vydržely to vždycky dost dlouho. Chtěli samozřejmě chytat vždycky všichni najednou. Jejich zájem určitě podpořilo i to, že si každý z nich chytil pěknou rybu (Janík štiku a okouna a holky každá několik okounů). Na ryby jsme měli velké štěstí, každý den jsme je měli jako druhou večeři a na konci výpravy se už hlasovalo, jestli pustit, nebo sníst.

První 3 dny nám hodně foukalo, takže jsme na „Štičím ostrově“ zůstali 2,5 dne a podnikali výpravy „nalehko“ na závětrných stranách ostrovů. Pak už jsme každý den přejížděli na nový ostrov. Kvůli větru jsme se také nedostali k otevřenému moři, ale celou dobu se pohybovali v pásu ostrovů mezi pevninou a otevřeným mořem. Každodenní rutinu asi není třeba popisovat, ani s dětmi nebyla jiná – nasnídat, zarybařit, zabalit, pádlovat, oběd, zarybařit a prozkoumat „obědový“ ostrov, pádlovat, najít místo na přespání, vybalit, rozdělat oheň a uvařit, zarybařit a spát.

Každý ostrov, který jsme navštívili, jsme si pojmenovali po svém. I dospělí měli občas problém jenom přečíst název ostrova, natož si ho zapamatovat. Klíšťákový ostrov asi není nutné představovat (rekordman Stanďoch jich po 2 hodinách pobytu na sobě nachytal 32!) a zdrželi jsme se tam jen na přespání. Z Orlího ostrova jsme měli výhled na hnízdo orlů mořských na protějším ostrově, nachytali jsme tam spoustu ryb, takže byly i k obědu. Borůvkový ostrov byl třešínkou (borůvkou) na dortu předposlední den naší plavby.

Pravdou je, že děti jízda na kajaku moc nebrala, občas jim asi připadala jako nutné zlo nebo nezbytný prostředek jak dojet na nové místo. Už druhý den zjistily, že v kajaku si můžou poměrně pohodlně odpočinout, případně se prospat tak, aby sotva někde zastavíme, čile vyskočily a šly na průzkum ostrova, na ryby nebo hledat houby. Pádlování prostě moc nedaly.

Další velkou zábavou dětí bylo vyřezávání z kůry. Napřed jsem měla docela obavy, když jsem pětiletému Janíkovi svěřovala svůj švýcarák, ale nějak se s tím popral a říznul se trošku jenom jednou. Radši jsem si ani nepředstavovala, jak dlouho bychom čekali na pomoc v případě většího zranění.

Velkou výhodou pádlování ve Švédsku na konci srpna je to, že ještě v deset hodin je vidět. V naší oblasti bylo potřeba dát si pozor na to, že na spoustě ostrovů je do 15. srpna vyhlášena ptačí rezervace a nesmí se tam stanovat. Na spaní jsme si vždycky našli vyvýšené místo s ohništěm a dostatkem dřeva, často i s roštem (který jsme s sebou vzhledem k předchozí zkušenosti nevezli). Kluci tvrdili, že podle roštu se pozná dobré místo na štiky. Díky dobrému počasí jsme při plavbě postavili stany jenom jednou, a to kvůli tomu, abychom tam dali věci, když jsme na celý den jeli pryč. Jinak jsme spali pořád pod „širánem“ (Janíkův výraz). Salinita vody není tak velká jako například v Chorvatsku, takže jsme používali mořskou vodu na vaření těstovin, brambor… Nikdo z nás s tím neměl žádný problém. Pitnou vodu nám stačilo doplnit pouze jednou. Pro děti byl neuvěřitelný zážitek vidět v přírodě orla skalního, rybáka nebo norka. Při plánování denních tras jsme trochu zohledňovali i umístění geocachí. Vždycky nás dovedly na moc zajímavé místo.

Jak už bylo řečeno, museli jsme kvůli silnému větru změnit trasu, takže jsme se po třech dnech rozhodli objet ostrov Sv. Anny. I s výlety okolo jsme byli ve čtvrtek v podvečer zpátky v Tyrislötu. Sbalili jsme se a najeli k trajektu. Vybrali jsme si přístavní město Karlskrona, zakotvili ve skoro prázdném kempu Trummenascamping (letní sezona tu končí v polovině srpna), vzdáleného 10 minut jízdy do centra. Teplá sprcha po týdnu! Po dlouhém rozmýšlení, jestli jet předposlední den ve Švédsku na kajaku někam v okolí města, jsme usoudili, že to tam prostě nemůže být krásnější a rozhodli se pro návštěvu námořního muzea. A rozhodně to stálo za to. Naše děti opět překvapily, moc je to bavilo a ani po čtyřech hodinách se neměly k odchodu. Muzeum je hodně interaktivní, můžete si zkusit zaveslovat na otrokářské lodi, změřit kurz, prolézt poměrně moderní ponorku nebo vojenskou válečnou loď… Navíc je vstupné zdarma!

Po návratu Janík ještě půl roku říkal, že kajakování ve Švédsku byla nejlepší dovolená v životě. Ze školky nosil celý rok obrázky švédské vlajky. Stal se vášnivým rybářem a od té doby, co má vlastní dětský mořský kajak, začal i trochu pádlovat…